Blonďaté vlasy za ní vlají jako kometa. A Klára Seidlová taky tak běhá, aspoň na české poměry. Na ostravském mítinku Czech Indoor Gala vyrovnala časem 7,23 sekundy svůj národní rekord na 60 metrů. Tímhle časem nechala za sebou i osobní rekord Jarmily Kratochvílové. A chce ještě výš.
„Je to super. Chtěla bych tu pozici udržet co nejdéle, co to půjde. Ale holky se na mě dotahují. Musím makat víc a víc,“ říká Seidlová odhodlaně ke svému postavení nerychlejší Češky.
V letošní halové sezoně jí to běhá. Má za sebou třetí místo na mítinku World Indoor Tour v Karlsruhe a ostravským vyrovnaným národním rekordem se dělí o čelo evropských tabulek. A je atletická zima teprve v polovině.
„Takový čas jsem čekala později, třeba na mistrovství republiky. Je to super, ale rezervy tam ještě jsou v cílování, celkově v běhu,“ těší Seidlovou.
Už v roce 2013 získala bronzovou medaili na juniorském mistrovství Evropy na stovce. Další kariéru jí ale hodně zkomplikovala vyhřezlá ploténka. Comeback začala pod vedením trenéra Jakuba Uhra a jde nahoru.
„Jsem mu vděčná za to, kam mě dostal. Občas to se mnou nemá jednoduché, takže si jeho přístupu hodně cením,“ řekla Seidlová pro web atletického svazu.
Zatím se jí však daří především na halové šedesátce, nejkratším atletickém sprintu. Její národní rekord na téhle trati je dokonce o sedm setin lepší než nejrychlejší čas legendární Jarmily Kratochvílové.
Ta se sice proslavila i na delších tratích, ale většinu kariéry byla sprinterka. Šedesátce se ale příliš nevěnovala. Pro Seidlovou je naopak sprint na sedm sekund, po němž závodnice chytá matrace, nejoblíbenější disciplínou.
„Šedesátka je moje srdeční záležitost, cítím se na ní jako doma,“ říká Seidlová. „Trochu mě mrzí, že letos není mistrovství světa, ale připravujeme se na olympiádu a bude i Evropa.“
V letní sezoně ji ale čeká stovka, která už není jenom adrenalinovým sprintem, ale klade značné nároky i na rychlostní vytrvalost a vyžaduje také trénink delších úseků. Seidlová se v tomhle ohledu potřebuje zlepšit, pokud chce v létě bojovat o účast na olympiádě v Tokiu.
„No právě. Snažíme se s trenérem více běhat. Uvidíme, jak to bude v létě,“ přemítá. „Běháme v přípravě delší úseky v přípravě, třeba dvoustovky, dvě stě padesátky. Bolí to dost, ale snad to bude stát za to.“
Zatím ale může o Tokio bojovat pod střechou, protože do žebříčku, který bude rozhodovat o olympijské nominaci, se počítají i dva bodově nejsilnější výkony z haly.
„Ještě pojedu do Toruně a do Berlína a pak je mistrovství republiky, to člověka vyhecuje, půjde to ještě lépe,“ věří Seidlová.
Související články
