Prožila největší moment českého sportovního století. Oštěpařka Dana Zátopková, která v pátek zemřela ve věku 97 let, byla dlouho ve stínu svého slavného manžela Emila. Na olympijských hrách v Helsinkách 1952 k jeho třem zlatým olympijským medailím přidala svou vlastní, navíc v olympijském rekordu.
Bylo to dobrodružství ze zlaté knihy českého sportu. Pozdější pohádka úspěšného manželského páru ale začínala dramatickou scénou, když Emil kvůli podpoře režimem perzekuovaného mílaře Stanislava Jungwirtha odmítl nastoupit do autobusu na ruzyňské letiště. Takhle na celý příběh vzpomínala Dana Zátopková v původním rozhovoru pro Sport.
Co jste prožívala, když jste do Helsinek odlétala bez Emila?
„Když se to stalo, byla jsem polomrtvá. Dali mě do druhého autobusu a nakonec se zjistilo, že Jungwirth neletí. To byl na Ťopka takový špek. Najednou: Stando, ty nejedeš, ty nemáš pas… Já jsem brečela celou cestu. Samozřejmě, nikdo z vedení s námi nemluvil. Jenom kuchař Bitterman říkal: Počkej, ono to nějak dopadne.“
Co bylo dál?
„Celá výprava odletěla do Finska, ale bez Emila. Oni přiletěli až za dva, za tři dny za námi. Viděli, že Emil neletěl, sebral kufry: Stando, jdeme zpátky na Strahov a jdeme si trénovat. Řekl: Nedodrželi jste slovo, slíbili jste to, tak já neletím a hotovo. Zůstal tady.“
Neměl taky trochu nervy?
„Taky měl stažený zadek, protože pro něj taky bylo něco jet na olympiádu. On bral svoje závodění velice vážně a odpovědně a těšil se, že tam aspoň jednu medaili pro Československo urve. Nakonec přiletěli do Helsinek, my jsme se mohli zbláznit radostí a všichni dobří lidé v mančaftu taky.“
Emil pak vyhrál desítku a závod na 5000 metrů se kryl s vaším oštěpařským finále. Co jste na to říkala?
„Když jsem zjistila, že máme v jeden čas pět kilometrů a oštěp, tak jsem z toho byla nešťastná. Jednak se pořád lítá po dráze a my se tam packujeme jako chudí příbuzní. Při rozběhu se musí dávat pozor a při závodě to hrozně ruší. Ale nakonec to dopadlo dobře. Před námi bylo kladivo, Józsa Csermák hodil světový rekord a to se musí přeměřovat. Všechno se pak časově posunulo. S Emilem jsme se potkali u vchodu na stadion a já jsem mu říkala: Půjč mi tu medaili pro štěstí. A ona mi štěstí přinesla.“
Vy jste kvůli soustředění na svůj závod Emilův běh neviděla. Ovlivnilo by vás, kdybyste to drama prožívala s ním?
„Určitě. Ten závod byl strašně napínavý, honili se až úplně do konce. Vypadalo to, že Emil bude takový čtvrtý, a nakonec vyhrál. To by mě určitě duševně vyčerpalo. To není dobře. Před závodem jsem se chtěla zavřít, přemýšlet, jak to budu házet, kroky, jak to položit, aby to letělo co nejlíp a co nejdál…“
A prvním pokusem…
(smích) „Mně to vyhovovalo. Člověk je nabitý, připravený, žádné čekání. Když je vás dvanáct, tak než na vás přijde řada, pořád poskakovat nemůžete… Kdo ví, co se stane, někdo hodí přede mnou daleko… A hlavně to čekání a nic nedělání, to vás prostě zabrzdí. Napětí vás může odfouknout. Rozběh mi docela vyšel, byla jsem na to velice soustředná. Chtěla jsem hodit. Taky jsem poprvé hodila padesát metrů. Dneska to nic není, ale tehdy to byl olympijský rekord.“
Zemřela Dana Zátopková. Jak se stala legendou českého sportu?
Video se připravuje ...
Jak jste si pak užili zbytek toho velkého dne?
„Na Emila se po pětce vrhli diváci a sběratelé autogramů. Odvezli ho zpátky do vesnice, mě už neviděl. Když jsem se vrátila ze stadionu, čekal na mě u autobusu v Otaniemi, kde jsme měli olympijskou vesnici, a říká: Prosím tě, tys vyhrála? Tos mě překvapila, to jsem vůbec nečekal. Já jsem říkala: Tak vidíš, aspoň vidíš, co máš!“
A řekl ještě něco, že?
„Emil nakonec dodal větu: Stejně mám na tom asi taky trochu zásluhu, protože jsem tě nadchl tím, že jsem vyhrál pět kilometrů. Kolem bylo plno novinářů, strašně se jim to zalíbilo a začali to rozpatlávat. Nakonec jsem mnoho let figurovala jako jeho manželka a ne jako oštěpařka. Vypadalo to, že on mi k tomu nějak pomohl a já jsem stále bokem. Neměl to před novináři vytahovat!“
Myslel to vážně?
„On to myslel vážně! Za dva roky bylo mistrovství Evropy v Bernu a já jsem měla strašnou chuť ten Bern vyhrát, aby lidi viděli, že já taky hážu oštěpem a že jsem to nehodila z nějakého nadšení jenom tak. Taky jsem na to musela trénovat. Brala jsem to strašně vážně. V pozadí toho byla ta jeho věta: Já na to taky mám zásluhu.“
Jak jste svá zlata oslavili?
„Večer nám ve vesnici udělali finskou nejobyčejnější, ale nejlepší rybu, siika se jmenuje. Obsluhovala nás děvčata z kuchyně. Přinesla nám takovou velkou stříbrnou mísu, asi metr dlouhou, a na ní tu siiku pečenou na másle, s koprem, který tam dávají na všechna jídla. A furt plakala. Že Emil vyhrál tři běžecké tratě a já ještě oštěp, jejich nejoblíbenější disciplínu. A mám ještě jednu historku.“
Povídejte…
„Představte si, že jsme byli do Helsinek pozvaní na první mistrovství světa v atletice v třiaosmdesátém. Náš traktor Zetor tam měl nějaké oslavy a přišli, jestli bychom se nechtěli projet po prodejnách. My jsme řekli: No, samozřejmě! A byla to nádherná cesta, protože jsme popojížděli po celém Finsku. A někde na severu přivezli starou paní a ona říká: Já jsem vás obsluhovala v Helsinkách a přinesla jsem vám na té stříbrné míse tu velkou rybu. To bylo krásné setkání…“
| DANA ZÁTOPKOVÁ |
| Narozena: 19. září 1922 |
| Zemřela: 13. března 2020 |
| Disciplína: Oštěp |
| Největší úspěchy: Olympijská šampionka (1952), 2. na OH (1960), 4. na OH (1956), 7. na OH (1948), mistryně Evropy (1954 a 1958), 5. na ME (1950), bývalá světová rekordmanka (její výkon 55,73 metru z roku 1958 je posledním světovým rekordem dřevěným oštěpem) |
| EMIL ZÁTOPEK |
| Narozen: 19. září 1922 |
| Zemřel: 21. listopadu 2000 |
| Disciplína: Vytrvalostní běhy |
| Největší úspěchy: Čtyřnásobný olympijský vítěz (na OH 1948 na 10 000 metrů, na OH 1952 na 5000 metrů, 10 000 metrů a v maratonu), 1x stříbrná olympijská medaile (na OH 1948 na 5000 metrů), 6. v maratonu na OH 1956, mistr Evropy na 10 000 metrů (1950 a 1954), mistr Evropy na 5000 metrů (1950), 3. na ME na 5000 metrů (1954), osmnáctinásobný světový rekordman, nejlepší sportovec světa (1949, 1951, 1952), český Olympionik století (1999), Sportovní legenda Klubu sportovních novinářů (2000) |
VÍTĚZNÉ VÝKONY Z HELSINEK |
|||
| 20. července 1952 | Emil | 10 000 metrů | 29:17,0 minuty (olympijský rekord) |
| 24. července 1952 | Emil | 5000 metrů | 14:06,6 minuty (olympijský rekord) |
| 24. července 1952 | Dana | oštěp | 50,47 metru (olympijský rekord) |
| 27. července 1952 | Emil | maraton | 2:23:03,2 hodiny (olympijský rekord) |
Témata:
atletika, vzpomínka, olympijské hry, Dana Zátopková, helsinki, sport, Emil Zátopek, Sport na Heureka.cz
Související články
