3. července 2020 • 17:50

Další comeback velkého talentu po sérii zranění, jak Hrubé pomáhá Bába?

Autor: nit
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Jde znovu do boje o velký návrat. Kariéru juniorské mistryně světa ve skoku do výšky Michaely Hrubé zabrzdila série zranění, ale teď je fit a těší se na svůj první start sezony. V sobotu se ukáže při extralize na Julisce. V cestě zpátky na vrchol jí pomáhá i legendární Jaroslav Bába, český rekordman a bronzový olympijský medailista za Atén.



Od loňského května zvládla Michaela Hrubá kvůli zranění kolene a kotníku jediný závod, v únoru na mistrovství republiky v Ostravě. Na začátku opožděné letní sezony je ale fit. „Zdraví drží,“ pochvaluje se.

Co čekáte od prvních závodů?
„Jsou to pro mě zkušební závody. Cítím se dobře, ale přeci jen to jsou mé první závody letošní letní sezóny, takže nevím, co očekávat. Když budu mít dobrý pocit z rozběhu, odrazu a celkově z celých skoků, budu ráda. Na těchto základech se následně dají přidávat centimetry.“

Dlouho vás trápily zdravotní problémy, jak jste na tom teď?
„Konečně trénuji bez úplné bolesti kolene i kotníku. Je radostné po tak dlouhé době odcházet z tréninků s vědomím, že zdraví drží. Za to bych chtěla poděkovat hlavně mým trenérům a fyzioterapeutům, kteří odvedli kus skvělé práce.“

Vaším hlavním koučem je František Ptáčník, jak ale pokračuje spolupráce s Jaroslavem Bábou?
„S Jardou se postupně snažíme o úpravu rozběhu a předěláváme různé drobnosti, které by mi mohly pomoci se přenést přes vyšší výšky. Třeba i nad úroveň osobního rekordu (194 cm – pozn. red.). Řešíme spolu hlavně technické věci. Mým hlavním trenérem však zůstává František Ptáčník, jehož techniky se ideálně doplňují s novými průpravnými cvičeními, které do hry přináší Jarda.“

Jak se obecně proměnila vaše příprava?
„Změnila se celá má tréninková skupina a začala výrazná spolupráce s fyzioterapeutem Jakubem Kmeťkem. Skoro celý podzim jsem vždy dopoledne standardně absolvovala atletický trénink se skupinou a trenérem Ptáčníkem a každý druhý den odpoledne jsem cvičila s Jakubem. Pochopitelně nechyběla ani nutná regenerace. V předzávodním období jsme se v technice zaměřili hlavně na rozběh a následně na drobnosti, jako je například postavení špičky na odrazové noze, odklon levého ramena nebo pozice ruky při odrazu.“

Jak jste přežila nouzový stav?
„V mém případě nebyl COVID-19 žádnou překážkou v plynulosti tréninku. Jediná omezení panovala na zahraničních soustředěních, ale zvládli jsme natrénovat i v Česku. Začátek sezóny se však posunul o jeden až dva měsíce oproti předchozím rokům.“

Jak vás zasáhla nutnost předčasného odletu z jarního soustředění v Jihoafrické republice?
„Do Jihoafrické republiky jsme s tréninkovou skupinou, v uvozovkách, utekli těsně před všemi těmi omezeními, ale bohužel jsme se museli po necelých dvou týdnech vrátit. Týden jsme byli v karanténě v Česku a pak pokračoval trénink v Praze. Členové VSC mohli trénovat v omezeném počtu v přetlakové hale na Strahově, odpoledne následovala regenerace a pak jsem měla volno.“

Berete odložení olympiády jako výhodu?
„Přesně tak. Jsem asi jeden z mála sportovců, kterému odložení vyhovuje. Rok je velmi dlouhá doba a dá se za tento čas vychytat spousta detailů. Minulý podzim a letošní rok jsme udělali kus práce, která je momentálně vidět na mé trénovanosti. Myslím, že příští rok zvolíme podobný koncept přípravy. Navíc budeme mít několik vrcholných akcí už v halové sezóně, kde můžeme zkusit vyladění formy. Celá práce by měla vrcholit právě za rok v Tokiu.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud