Švábíková odešla od legendy a zlomila prokletí pod střechou, živí šanci na MS
Neoficiální královnou atletického mistrovství republiky v Ostravě je tyčkařka Amálie Švábíková, která vyhrála kvalitním výkonem 455 centimetrů a zahnala prokletí svých závodů pod střechou. Na základě světového žebříčku teď může doufat v pozvánku na halové MS v Bělehradě.
S legendárním koučem Pavlem Beranem se tyčkařka Amálie Švábíková dostala k titulům juniorské mistryně světa i mistryně Evropy do 22 let. Další fázi své kariéry ale svěřila bývalému reprezentantovi Štěpánu Janáčkovi. A mají spolu za sebou úspěšný začátek mise.
Co stálo za vaším rozhodnutím změnit trenéra?
„Pořád čerpám od Pavla Berana, ten mě to naučil, dal mi veškeré základy, bez nichž bych nikdy neskákala, co teď. Nikdy nebudu litovat, že jsem byla u trenéra, strávila jsem tam nejlepší roky svého života, získala jsem tam spoustu titulů a ocenění, za to moc děkuju. Pořád máme dobrý vztah, snažím se s ním rozebírat techniku, zapojujeme ho. Ale změna pomohla, je to nový impuls, byl to takový stereotyp. Potřebovala jsem se posunout dál, změnit nějaké věci, ty detaily, které jiný trenér vidí jinak.“
O čem konkrétně mluvíte?
„Štěpán vidí maličkosti, které jsme s trenérem už neviděli, jak to byl stereotyp. Tam už je to spíš o těch detailech, snažíme se pracovat na maličkostech, které přidávají centimetry. Určitě největší změnu pozoruju na rozběhu, doposud jsem hodně podbíhala, natahovala poslední kroky. Na tom se snažíme pracovat.“
Jak hodnotíte svůj výkon na mistrovství republiky, kde jste vyhrála svým novým osobním rekordem v hale?
„Jsem hrozně spokojená, mezi venkem a halou jsem měla obrovský výškový rozdíl. Moc se mi v hale nedařilo skákat. Konečně se to prolomilo, konečně se mi povedlo skočit přes padesát, ještě jsem si vyrovnala osobák z venku.“
Proč jste dřív měla v hale takové problémy? Vždyť venku vám skoky komplikují přírodní podmínky, hrozí déšť či vítr...
„Já sama jsem překvapená, protože jsem jedna za mála závodnic, která měla doposud skočený osobní rekord větší než v hale, přece jenom jsou tam přírodní podmínky. Nedokážu si to vysvětlit, čím to je. Asi mi ten vítr pomáhá.“
Čím to, že se jste se teď zlepšila i v hale?
„Zapracovali jsme na rozběhu, na nějakých technických věcech. Zrychlila jsem, upravila nějaké maličkosti, konečně asi i hlava zafungovala. V hale jsem byla vždycky psychicky rozházená, že mi to nejde.“
Limit pro halové mistrovství světa v Bělehradu je sice ještě daleko, věříte ale v šanci dostat se tam díky postavení ve světovém žebříčku?
„O tom hodně spekulujeme. Těžko říct, limit je 475, což je ohromné. Závodí tam jenom dvanáct závodnic, bude se vybírat podle rankingu. Těžko říct, kdo pojede, kdo nepojede. My jsme s tím nepočítali, ale uvidíme. Během následujících dní nám dají vědět. Teď budu mít odpočinek, kdyby to vyšlo, tak budeme dál pokračovat v tréninku.“
Co pro vás dobrá zima znamená pro letní sezonu?
„Určitě z toho čerpám a věřím, že jsem udělala dobrý krok. Otevřelo mi to dvířka pro letní sezonu. Ještě pořád je třeba zrychlit, dnešní tyčkařky mají obrovskou rychlost a hodně to do té tyčky využívají. Můžou si vzít dlouhé a tvrdé tyče tím, že do toho pořádně naběhnou. Potřebuju zrychlit a odrážet se dál, protože pořád hodně podbíhám. A umět pracovat na té tyči, skákat po zádech, předčasně se neotáčet.“
