Kopala za Spartu, teď Jiranová lítá nad překážkami. Bolt? Atletika mu šla lépe
Hrávala fotbal za Spartu a v klubu Polaban Nymburk stále pomáhá v rozvoji mladým fotbalistům. Hlavní disciplínou Heleny Jiranové (27) je ovšem atletika. Hlavně díky ní se na Zlatou tretru Ostrava (31. května) po pěti letech vrací krátké ženské překážky. Atletka z Velkých Chvalovic u Kolína se v halové sezoně na šedesátce posunula na 8,03 sekundy. V létě by se chtěla jako druhá Česka v historii dostat na stovce překážek pod 13 sekund. To se zatím povedlo pouze Lucii Škrobákové (12,73 v roce 2009). Ve špičkové konkurenci by chtěla Jiranová na parádní čas útočit už na Zlaté tretře Ostrava.
Jaký je váš vztah k fotbalu?
„Hrála jsem ho do patnácti, pak jsem ještě byla rok ve Spartě s holkama. Takže mám fotbal ráda a trénuji mladé fotbalisty v Nymburce.“
Učíte je i kopat do balonu? Nebo máte na starost kondici?
(zasměje se) „Občas i kopat. Děláme ale hodně i kompenzační cvičení, protahování, aby měli základ v koordinaci pohybu. Aby věděli, co znamená, že se mají křížem dotknout končetin, odrazy a podobně. Je to takové náročnější, obecnější příprava. Občas pomáhám i u mužů.“
Fotbal miluje i Usain Bolt, co jste říkala na jeho pokusy prosadit se v něm?
(usměje se) „Atletika mu šla lépe.“
Právě Bolt býval největší hvězdou Zlaté tretry, vy jste v hlavním programu závodila v roce 2014. Jaké máte vzpomínky?
„To jsem byla ještě mladá (usměje se). Nemohla jsem tehdy ani spát, jak jsem se těšila, jaký to pro mě byl zážitek. Vždyť já tyhle atlety vídala jen v televizi. Pro mě to bylo úžasné v tom, že jsem běžela dvoustovku s Allyson Felixovou, ona je můj obrovský vzor. Celou dobu jsem jenom koukala, co dělá. Jak si zavazuje tkaničky, jak si češe vlasy, jak se rozcvičuje... Když jsem pak opravdu stála na stadionu a řekli mé jméno, nemohla jsem tomu ani uvěřit. Závod jsem si užila. Neběžela jsem teda úplně rychle, protože nervozita byla velká, byl to můj první velký závod. Ale byl to obrovský zážitek.“
Památku máte?
„Mám od Allyson doma podepsané číslo. Pořád.“
Říkala jste, že stadion v Ostravě je váš nejoblíbenější, čím si to zasloužil?
„Mně se strašně líbí, že je to jeden z mála stadionů, který je zavřený. Když jsem tady závodila, třeba na Zlaté tretře, tak i na předprogram chodilo hodně lidí a fandilo. A to se mi strašně líbí, když vejdu a na ochozech jsou diváci. Je to cítit a ta atmosféra je prostě úžasná.“
Koho se chcete na Tretře ve špičkové konkurenci „chytit“?
„No, nejlépe asi Megan (Tapperové z Jamajky, bronzová z OH v Tokiu). Na tu jsem zvyklá, no zvyklá, párkrát už jsem s ní v Rakousku běžela. Dvakrát nebo třikrát, očividně se posunula. O dobrém běhu rozhoduje první překážka, pak budu jen ráda, když mě někdo potáhne.“
A kdybyste to táhla vy až do cíle?
„Tak to bych byla překvapená, ale nezlobila bych se.“ (usmívá se)
