Železný o Vadlejchovi a metě 90 metrů: Může hodit dál, člověk nemá limity
Sám si vychoval silnou generaci svých nástupců, která sbírala velké medaile i tituly. Jen sen o bájné hranici devadesáti metrů se jí neplnil. Teď už ale oštěpařského světového rekordmana Jana Železného těší, že jako trenér k pokoření slavné mety přivedl svého závodníka Jakuba Vadlejcha. Ten se v pátek večer v Dauhá blýsknul hodem 90,88. A 31. května ho čeká v Ostravě Zlatá tretra.
Co říkáte na Vadlejchův výkon?
„Jsem hrozně rád, že tu devadesátimetrovou bariéru zlomil. Já jsem mu věřil, že na to má absolutně nejvíc. Zůstal zdravý, parametry na trénincích v síle i házení byly jiné. Věřím, že je to spojené s olympiádou, je silnější osobnost. A je to hezká pozvánka směrem k Tretře. Domácí závodník zase hází extrémně daleko, je to medailista z olympiády, jako ředitel mítinku jsem rád.“
Celá vaše skupina o devadesáti metrech dlouho snila, jak jste čekání s Jakubem prožíval?
„To je jeden hod, kdy se to povede, pak se bariéra zlomí, pak člověk nemyslí na to, že chce přehodit devadesát. On na to párkrát rozhodně měl, předváděl tréninky, že jsem si říkal: On to hodí. Pak to v závodě nebylo, což bylo spojené s hlavou i zdravím. Neříkám, že bude házet furt strašně daleko, oštěp je nevyzpytatelný. Ale když zůstane zdravý, jak je, nemyslím, že řekl poslední slovo.“
Co říkáte na to, že máte v klubu konečně svého nástupce?
„Ono se to rozděluje do dvou poloh. Když jste světový rekordman, nikdo nehodil dál, to je něco mimořádného. Ale tyhle hranice jsou taky mimořádné, devadesát metrů se nehodí každý den. Jsou to úctyhodné výkony. Ale když člověk vyhraje olympiádu nebo je stříbrný, lidi si to pamatují pořád. Ideální je hodit devadesát a ještě vyhrát nejlepší soutěž v roce.“
Závod v Dauhá hodně ovlivnil vítr, Vadlejchovi a vítěznému Andersonovi Petersovi z Grenady pomohl, ale například Vítězslavu Veselému škodil na rozběhu…
„Je to zrádné, teď se bude spekulovat o extrémním větru. Ale ti dva byli extrémně připravení. Anderson trošku narostl, letos házel kvalitně, oni dva uletěli o parník těm ostatním. Julian Weber, čtvrtý z olympiády, hodil osmdesát šest, což je vynikající výkon, ale už je to osmdesát šest. V Dauhá se poslední dobou oštěpařům daří, devadesát metrů tam padlo xkrát. Musí být štěstí a povést se hod. Škoda, že při Kubově hodu na 89 metrů při čtvrtém pokusu byl zřejmě špatný poryv větru, protože se oštěp zapíchl kolmo. To mohl být strašně dlouhý hod…“
Třeba až kolem 93 metrů, kam hodil Peters?
„Jo, určitě, to si myslím, že jo. Jednoduše se to říká, jinak se to dělá, ale dokázal bych si to představit. Kdyby Kuba spojil lepší techniku, měl ruku trochu jinak narotovanou… Taky to nechytil tak přes záda, jak to párkrát dokázal na tréninku v Turecku. Pak by to bylo možné. Peters se dostal na páté místo historie, to je strašně daleko. Měl úplně skvělou sérii, to není úplně náhodný hod. Ze série může jeden odletět. Podmínky musí být, ale taky člověk musí mít strašnou formu. Ti dva ostatním nadělili hrozně moc, byla to ukázka, že na tom byli mimořádně.“
Kam může Jakub letos hodit?
„Já se na to dívám, že člověk nemá limity. Má jenom limity ve svojí mysli. Lidské sportovní tělo je schopné předvést ještě daleko víc, než si dokážeme představit. Odborníci spekulují, záleží na materiálech. Časy v bězích v loňském roce byly dané i tretrami. Ale je to hodně v mysli. U Kuby hraje mysl obrovskou roli, on se v tomhle posunul. Já mu věřím, že když bude zdravý, můžeme čekat ještě větší výkony.“
