Vzlet přibrzdil krvavý pád, Jíchová musí být drsná: Do všeho jdu naplno!

Ta její blonďatá hříva je jak z nějaké pohádky, Nikoleta Jíchová ovšem není žádná princeznička. Třetí sezonu se potýká s náročnou disciplínou na 400 metrů překážek a stále letí vzhůru.

Nakrátko ji přibrzdila až ošklivá nehoda na slavném mítinku P-T-S ve slovenském Šamoríně, kde ji po pádu na poslední překážce zbyla na koleně krvavá odřenina. I přes bolavé následky se o víkendu vrátila na mistrovství republiky v Hodoníně a obhájila titul.

Jak na ten pád vzpomínáte?
„V Šamoríně nebylo moc dobré počasí a obecně dobré podmínky, bojovala jsem, jak jsem mohla. Ale na poslední rovince už byl vítr moc silný a já byla docela daleko před poslední překážkou. Řekla jsem si, že je lepší varianta to natáhnout a zkusit ji přeskočit, než zadrobit a přidat krok a vyskočit nahoru. Bohužel mi to nevyšlo a scénář pak už každý ví.“

Nikoleta Jíchová během MČR v Hodoníně

• 
• 
• 
• 
• 18 zobrazit galerii

Podle fotek bylo to zranění opravdu nepříjemné…
„Jo, bohužel se mi to stalo i několikrát potom, protože koleno mě zlobí natolik, že se mi podlomí a spadnu na zem. V tréninku se mi to stalo ještě asi třikrát. Ale člověk musí být drsný, když chce běhat čtyři sta metrů překážek.“

Sžila jste se už s tím, že je třeba být odolná?
„Jo, vím, že musím. Musím být co nejrychlejší, co nejsilnější, co nejlehčí a co nejvytrvalejší. A snažím se pro to udělat všechno, co jde. Vím, že mi nic jiného nezbývá. Je lepší vzít risk než promrhat příležitost. Do všeho je třeba jít naplno s tvrdou hlavou.“

V prvních třech závodech sezony jste si posunula osobní rekord, na mistrovství republiky jste ale běžela trochu pomaleji. Trápí vás stále následky karambolu?
„Bohužel se to projevilo. I když pád vypadal spíš vtipně než bolavě, tak koleno cítím při každém kroku. Ale řekli jsme si, že to nevynecháme a že zkusíme do toho jít, jako by se nic nedělo. Bohužel na výsledku se to podepsalo. Udělala jsem maximum a zklamaná ze sebe nejsem.“

Musela jste omezovat trénink?
„Nevynechala jsem nic, ale všechno jsem chodila strašně přes bolest. Naposledy to nevyšlo určitě i kvůli tomu, že jsem si špatně naběhla a od začátku jsem měla špatný krokový rytmus. Asi nemůžu vinit jen koleno, bohužel mi to nevyšlo.“

Jinak je to ale zatím parádní sezona, vyšperkovaná dokonce limitem na mistrovství Evropy v Mnichově…
„Ze sezony mám radost. Jsem vděčná, že jsem se tak zlepšila. Dávala jsem si osobáky asi šest závodů za sebou a věřím v rovnováhu a říkám si, že nějaký pád přijít musel a nějaké psychicky těžší období taky, aby rovnováha byla. Takže doufám, že jsem na nějaké rovině a půjde to zase nahoru. V tréninku jsem se zlepšila hodně, začala jsem trénovat s klukama a někdy jim i stíhám, což mi pomohlo. Po přípravě se dalo predikovat, že by sezona mohla být dobrá.“

Dlouhým překážkám se naplno věnujete teprve třetí sezonu, jak hodnotíte váš vývoj?
„Zlepšuju se určitě fyzicky a možná ještě víc psychicky. Je jasné, že kdybych před dvěma lety nebo ještě před rokem měla takové problémy se zdravím i psychikou, tak bych určitě nezávodila a nezávodila bych tak, jak závodím. Čtyři sta překážek mě učí mít pevnou psychiku. Je to strašně těžké, ale člověk to nesmí na sobě nechat znát. Byla jsem na sebe naštvaná, že jsem si blbě naběhla. Ale nevzdala jsem to, běžela jsem dál, i když byl čas naprd.“

Je to nevyzpytatelná disciplína, že?
„Je a je tam strašně moc faktorů od větru, přes počasí až po psychické rozpoložení. To se mi na tom líbí nejvíc, že je to právě náročné a není to jen o talentu, ale i o nastavení v hlavě.“

Daří se vám ho mít správné?
„Dovolím si říct, že jsem čím dál větší profesionál, že dělám maximum pro výkon. Předtím mi to bylo jedno, šla jsem večer na jedno pivko a nedbala jsem tolik na regeneraci. Teď jsem pyšná na to, že od jídelníčku, přes regeneraci po nastavení do tréninku můžu říct, že jsem na tom dobře.“

Doma máte atleta, překážkáře Martina Růžičku, kdo vaří?
„Střídáme se, ale spíš vařím já. Když vaří něco on, tak to stojí za to. Vaří zdravě.“

Jak vidíte své šance na červencové mistrovství světa v Eugene, kam se můžete dostat jedině přes světový žebříček?
„Uvidíme, co s tím udělá sto bodů za mistrovský titul. Buď to vyjde, nebo ne, teď už to neovlivním.“

Stojí o světový šampionát hodně?
„Samozřejmě o to stojím, ale hlavně potřebuju, aby bylo koleno v pohodě. Přála bych si to strašně moc, nikdy jsem v Americe nebyla a nikdy jsem nezávodila proti evropské i světové špičce. Hrozně ráda bych se potkala třeba s Dalilah Muhammadovou, která je mým vzorem. Větší cíl mám asi běžet hodně dobře na Evropě. Ale samozřejmě bych se světu nejen zúčastnila, ale na něm i hodně dobře běžela. Uvidíme, co vyjde.“

Budete sledovat vývoj žebříčku?
„Bohužel to nemůžu ovlivnit. Uvidíme, teď měli národní mistrovství skoro všichni, takže je mi jasné, že i ostatním holkám přibude spousta bodů. Nervózní samozřejmě budu, ale už míň než poslední dva týdny, kdy jsem byla v nervu pořád. I kvůli doktorům, tréninkům, které bolely, a tlaku před závody, že jsem nevěděla, co bude. Teď už žádný tlak nemám.“

Pořád máte v záloze start na srpnovém evropském šampionátu v Mnichově, co byste ráda předvedla tam?
„Ráda bych si zlepšila osobák a probojovala se třeba až do finále. Ale jsem trošku snílek. Věřila bych si na hranici padesáti pěti vteřin. Měla jsem dobrou formu do závodů, ale ani jeden z nich nebyl ideální. Myslím, že kdyby mi vyšel vítr, tak to může být k těm pětapadesáti.“

Atletika

2. června 2021 • 18:53

Překážkářka Jíchová: Na fotky byla pyšná, teď chce porazit Hejnovou

Atletika

22. září 2020 • 17:01

České atletky: Fotka v roláku nikoho nezajímá, upravené běháme rychleji