Je to dáma, co šestým tahem dává mat, na mistrovství republiky v Táboře to ale pro oštěpařku Barboru Špotákovou neplatilo. Její dlouho vedoucí pokus 57,13 v poslední sérii přehodila Petra Sičaková a výkonem 58,60 brala zlato. Legendární šampionka se ale ani ve 42 letech neloučí. „Snad mi to nikdo nebude zazlívat,“ usmála se.
Na romantický stadionek v Táboře přivezla oba syny, dva psy a štěně a hned po závodě vyrážela pod stan. V boji o mistrovské medaile ji prověřila úvodní průtrž mračen a závěrečný atak soupeřky. Barbora Špotáková ale nemá dost, závodit plánuje dál a za rok se chce vrátit i na domácí šampionát.
Nabudilo vás, když vás Petra Sičaková v poslední sérii přehodila?
„Byla jsem fakt ráda. Furt jsem čekala, kdy to přijde. Hrozně mi to pomáhá. Netrefila jsem žádný hod. Nezažila jsem pocit, že se to spojí. To bych ráda ještě letos zažila, ale musí přijít správný den a potřebuju další závod. Jsem ráda, že to je výměna generací, je vidět, že jsou další holky. Nevím, jestli Železňákovy holky nejsou unavené z tréninku, protože to v sobě taky mají. Dneska bych byla jedině ráda.“
Jak se vám líbí na druhém místě?
„Druhé místo je nádherné, to je velká spokojenost. Mám totiž problémy s patou a dneska mě bolela úplně nejvíc, že jsem myslela, že se ani nerozejdu. Pak se to rozhýbalo, trochu jsem se trápila s rozběhem, ale nebyla jsem jediná. Trochu mě mrzí, že jsem netrefila ani jeden hod, takový ten pocit, že to vyletí. Byly to takové ušmudlané hody, ale bylo nás víc takových.“
Čím to?
„Trochu to ovlivnil déšť, klouzalo to. Irče (Gillarové) při prvním hodu ujela noha a od té doby se z toho nemohla dostat. Konec klouzal dost. Je tam toping, když namokne, je to nepříjemné. Ale to se mě netýká, já k tomu jdu tak pomalu, že mi to nevadí…“
Užila jste si přesto závod?
„Že bych si to užívala. Zvládla jsem tu výzvu, opravdu, protože je to výzva. Já to vůbec nečekala. Jela jsem sem kvůli divákům. Přijde mi, že i té atletice to musíte trochu vracet. Za ty roky. Vím, že když sem přijedu, hodně lidí má z toho radost. Dneska jsem tu se psem, máme malé štěňátko, takže se dvěma psy, se dvěma dětmi, se stanem v autě a jedu rovnou do jižních Čech pod stan. Když balíte, je to náročné. Přípravu jsem nepodcenila, ale je toho dost. Než jsem se sem dostala s dětmi a rozdistribuovala psíky, absolvovala jsem focení a podpisy ještě před závodem. Než jsem se zkoncentrovala, bylo to náročné.“
Jaké máte další plány do sezony?
„Chci to ještě udržet. Nevím, co pata. Když jde člověk na zákrok, nevím, jak dlouho to trvá. Možná bych měla… Ale slíbila jsem finále družstev v Hodoníně 3. září. A chtělo by to nějaký závod najít. Když to půjde, tak bych ráda. Jestli budou ještě nějaké mítinky, podívám se. Třeba v zahraničí, když budou děti na táboře, abych na to měla klid.“
A co mistrovství republiky, bylo to loučení?
„Já bych to nazvala rozlučkou s Táborem. Včera jsem viděla (vrhačku) Lenku Valešovou, svoji skoro vrstevnici, které to šlo. A říkala, že příští rok bude určitě. Jsou tu takoví držáci, je jich pár a vypadají pořád dobře. Dokud to není trapné… Když se budu cítit, snad mi to nikdo nebude zazlívat, kdybych se ještě chtěla objevit na republice. Ale je to velká výzva, není to snadné. Ta atmosféra tu je! Dolehlo to na mě slušně, i na matadorku…“
Témata:
ženy, atletika, oštěp, Barbora Špotáková, sport, mistrovství republiky, MČR v atletice, Sport na Heureka.cz
Související články
