Video se připravuje ...
Na natáčení dalšího dílu pořadu Přes Příkop se ve studiu iSport sešel moderátor Matěj Machytka, expert deníku Sport Martin Hašek a čerstvá česká rekordmanka na maratonské trati Moira Stewartová. Jak probíhal úspěšný závod ve Valencii, kde se časem kvalifikovala na nadcházející olympiádu a co ji na španělských fanoušcích překvapilo? Nejen na to odpověděla ve videorozhovoru, ve kterém prozradila, kolik kilometrů při trénincích naběhá za rok i jak se zvládá vyrovnat s nervozitou.
Běžkyně v rozhovoru z roku 2015 uvedla, že se chce věnovat pětikilometrové distanci a delší tratě nemá v plánu. Co se tedy od té doby změnilo?
„Já si myslím, že to byl přirozený vývoj. Trenér vždycky říkal, že skončím na maratonech. Já jsem tomu nechtěla moc věřit, protože mi to v té době přišlo, tedy asi osm let zpátky, jako nepředstavitelná vzdálenost. Po nějaké době jsem ale běhání na dráze měla plné zuby a potřebovala jsem změnu. Silnice pro mě byla takový rozumný krok dál a když jsem si zaběhla svůj první půlmaraton, který mi hodně sednul a ta vzdálenost pro mě byla svým způsobem šitá na míru, tak už po druhém půlmaratonu začalo být jasné, že se budu chystat na maraton. Další rok totiž byla olympijská sezona, která pro mě sice nebyla vydařená, ale byla tam šance se nominovat v maratonu, takže tak nějak to přišlo.” Moira se jako držitelka českého rekordu v půlmaratonu a na desetikilometrové trati na dráze nyní ve Valencii stala rekordmankou i v maratonu časem 2:25,36, kterým splnila limit do Paříže. Jak se cítí? “Je to skvělý pocit, taková odplata. Byl to můj sen, ke kterému jsem strašně dlouho směřovala. Vždy jsem chtěla jet na olympiádu a ačkoliv jsem si myslela, že to bude v jiné disciplíně, tak se to vyvinulo jinak. Jela jsem do Valencie s tím, že bych ráda limit pokořila, ale že ho překonám o takový kus, to jsem netušila. Doufala jsem, měla jsem ten čas v hlavě, ale ve finále to bylo docela velké překvapení.“
Byl to tedy zcela ideální závodní den?
„Myslím si, že ano. Po těch pár letech, po několika maratonech, které mě spíš školily a nedařily se mi, tak musím říct, že tady si všechno sedlo, všechno zapadlo na svoje místo. Stále tam určitě bylo něco, z čeho se můžu poučit, ale byly ideální podmínky, počasí a úplně rovná trať bez převýšení. Hodně dělá i to, že jsem po opravdu dlouhé době šla do závodu zdravá i dobře psychicky naladěná, takže si myslím, že to byl ten den D.”
Jak se jí před závodem spalo, pociťovala nervozitu?
“Den před závodem jsem byla v klidu, asi jsem tušila, že mám výborně natrénováno. Ty tréninky mi vycházely, takže jsem nervózní zase tak nebyla. Přímo před startem ráno bývám nervózní a nejsem schopná snídat, ale tentokrát jsem do sebe dostala docela dost jídla, takže to nebylo tak hrozné. Měla jsem tušení, že to možná dobře dopadne.„
Olympijský kvalifikační limit do Paříže je 2:26,50 a do Tokia byl 2:29,30. Proč se stále rapidně snižují?
“Za mě je to hodně přísný limit, ale myslím, že je to známka toho, že se ten svět strašně zrychluje. Padají nové světové rekordy - zvlášť v silničních bězích, skoro rok od roku se běhá rychleji. Je to také dané tím, že v atletice se před pár lety zavedl žebříček a smyslem toho je, aby se pár lidí kvalifikovalo přes ranking a pár splnilo ten ostrý limit. Na maraton má momentálně limit splněno v redukovaných tabulkách, kdy mohou reprezentovat jen tři z každé země, 71 holek. Myslím, že do té doby, než se uzavře nominace, tak na ranking už nebude místo.„
Zvládá během závodu i vnímat kudy přesně běží, nebo se soustředí jen na trať?
“Teď ve Valencii jsem určitě nevěděla, kudy běžím. Byla tam i velká skupina, tak jsem se soustředila na to, abych se v ní udržela. Vytrhne vás jen občerstvovací stanice, to musíte řešit, abyste se dostali na tu stranu, na kterou potřebujete a abychom se nepokopali s ostatními a chytili to pití. Takže na pozorování okolí není čas, možná kdybych začala pomalu odpadat a zpomalovat, tak bych se možná začala kochat, ale teď jsem měla správné nasazení a čas nebyl.„
Španělé jsou známí tím, že jsou velcí fanoušci sportu. Jak česká reprezentantka popsala diváckou kulisu při závodu?
“Musím přiznat, že ve Valencii byli fanoušci úplně všude, celých 42 kilometrů podél trati a povzbuzovali. Co mě překvapilo a není to u silničních závodů obvyklé, tak nikde nebyly zátarasy, ty lidé tvořili lidský koridor stejně třeba jako na Tour de France. Takže když jsem běžela ty poslední dva kilometry, tak to byl velký zážitek. Ti fanoušci stáli opravdu blízko a hnali nás do cíle. Na to nezapomenu, protože tohle neznám.„
A pro zajímavost: Kolik kilometrů naběhá elitní běžkyně v rámci tréninku za rok?
“Je to okolo 5500 kilometrů. Vždy jsem chtěla těch 6000, ale často mě zastavilo nějaké zranění. I teď směrem k Valencii jsme trénink upravovali, takže ten objem ve finále nebyl tak velký - přes týden se dostal tak na 170 kilometrů. Těch zajetých 200, co se říká, že potřebuju naběhat na maraton, to jsme opustili a myslím, že se to vyplatilo. Krása je v jednoduchosti a v tomhle to platí.„
Na jaké další otázky Moira Stewartová v rozhovoru odpověděla:
- Jaké komplikace ji potkali na cestě na závod do Valencie?
- Jak pracovala na své psychice před důležitým závodem?
- Jaké zdravotní problémy ovlivnily v minulosti její výkon?
- Jak bude vypadat olympijská maratonská trasa v Paříži?
- Jak vnímá rozdíl mezi olympijským maratonem a těmi komerčními světovými?
- Její oba rodiče jsou běžci. Měla tedy o své kariéře od dětství jasno?
- Jakou školu studovala a čemu by se chtěla v budoucnu věnovat?
- Jaké má v domácím klubu Spartak Praha podmínky?
- Kde absolvuje soustředění a co je pro ni na daném místě nejdůležitější?
- Jak funguje její spolupráce s dlouholetým trenérem Václavem Janouškem?
Témata:
běh, atletika, maraton, sport, Olympijské hry, Martin Hašek, Tour de France, maratonský běh, Valencie, Paříž, půlmaraton, trénink, Moira Stewartová, Václav Janoušek, Sport na Heureka.cz
Související články
