Šampion z Indie: Železného obdivuju, ale nekopíruju. Domovu se vyhýbá
Jeho rodná zem se pro něj rovná tisícovce naplněných Staroměstských náměstí na sobě. Oštěpař Níradž Čopra je jako olympijský šampion a mistr světa miláčkem miliardové Indie a před pozorností fanoušků raději utíká do Evropy. I proto mohl přijet na ostravskou Zlatou tretru, aby aspoň pozdravil diváky. Závodit nemohl kvůli zranění.
Závodit jste nemohl, proč jste přijel?
„Jsem tu proto, že mám velký respekt k Janu Železnému a tohle je jeden z mých nejoblíbenějších mítinků. Jako dítě jsem se na něj často díval. Byl jsem ve Spale, což je odtud jen asi dvě hodiny autem. Alfonz (manažer mítinku Juck – pozn. red.) mě požádal, jestli bych nemohl přijet. Rozhodl jsem se, že ano. Jakub (Vadlejch) je můj velmi dobrý přítel a je tu i Julian Weber, což je taky velmi dobrý oštěpař. Chtěl jsem tenhle závod vidět.“
Jak vážné je vaše zranění?
„Není zas tak vážné, ucítil jsem při házecím tréninku přitahovač. Ale nechci na to tlačit. Pokud bych závodil, mohlo by se to zhoršit. Nechtěl jsem riskovat. Hlavní je olympiáda. Chci zůstat zdravý.“
Oproti konkurenci nezávodíte tak často, je to část vašeho receptu na úspěch?
„Závodím, pokud se cítím fit. Pokud to tak není, nechci závodit jenom proto, abych se zúčastnil a hrozil by špatný výsledek. Jak člověk stárne, musí si závody vybírat. Nemůžu jít v každém závodě naplno. Bralo by mi to moc energie. A my často hodně cestujeme, pak se musíme vrátit do tréninku a znovu nás čeká dlouhé cestování.“
Kdysi jste se prý učil techniku oštěpu z hodů Jana Železného z YouTube, bylo to tak?
„Viděl jsem hodně videí. Jan Železný byl jeden z nejlepších oštěpařů. Viděl jsem i hodně záběrů Andrease Thorkildsena, Tero Pitkämäkiho. Techniku Jana Železného opravdu obdivuju, je dokonalá. Ale nesnažím se jeho techniku kopírovat, protože každý má svůj vlastní styl. Ale chci házet dokonale, jako Jan Železný. Hážu rotační technikou, dívám se na oštěpaře, kteří ji používají taky. Ale každý má svou techniku.“
Na Instagramu vás sleduje 8,8 milionu lidí, jak populární jste v Indii? Můžete si třeba zajít do obchodu?
„Zná mě taková spousta lidí… Když mě potkají, chtějí se fotit. Mám to rád, ale potřebuju se soustředit na sport. Proto často trénuju mimo Indii. Jsem rád, že mě lidi mají rádi. Ale teď se chci soustředit na sport. Někdy do Indie jezdím, ale většinou jsem mimo. Možná po Paříži strávím v Indii víc času. Nejsem tak slavný jako kriketoví hráči. Kriket je u nás v jiné lize, ale atletika jde už taky nahoru.“
Jak hodnotíte vaši rivalitu s Jakubem Vadlejchem?
„Jakub Vadlejch je můj dobrý kamarád. Obdivuju ho, je to dobrý chlap. Obdivuju české oštěpaře. Jan Železný házel do čtyřiceti, Jakubovi je třiatřicet a taky háže daleko. Když spolu závodíme, je to dobrá rivalita. Je to zdravé soupeření mezi mnou, Jakubem, Petersem, Weberem, Helanderem… Jsme dobrá skupinka. Možná na olympiádě naházíme daleko…“
Vy už jste několikrát hodil k hranici devadesáti metrů, ale ještě jste ji nepřekonal. Kdy to přijde?
„To je pro mě otázka za devadesát metrů… Vím, že lidi tolik neoceňují, že jsem už několikrát hodil 88 nebo 89 metrů. Ale pro mě je důležitější vyrovnanost výkonů. Věřím, že až budu mít přitahovač pořádku, devadesátku hodím.“
Láká vás světový rekord Jana Železného 98,48 metru?
„To nemůžu říct, je to vážně daleko. Je to těžké. Až budu fit, uvidíme, jestli hodím devadesát metrů. Teď na to myslet nechci, chci jít krok po kroku. Až hodím 94, 95 metrů, pak k tomu můžu něco říct.“
