Zlatá Lu z MSJ: Teď je kolem mě haló. Cíle splnila, závod byl za odměnu
Čtvrtkařka Lurdes Gloria Manuel jela na jaře na Bahamy na MS štafet jako talent s velkou budoucností, která přišla hned. Po čtvrtém místě na ME v Římě a semifinále olympiády v Paříži se z chladivé Limy vrátila jako juniorská mistryně světa a podpořila excelentní českou bilanci šesti medailí. „Myslím si, že jsme to odvedli skvěle,“ usmívala se po návratu.
Pořád ji ještě teprve čeká maturitní čtvrťák na táborské obchodní akademii. Lurdes Gloria Manuel už do něj půjde se zkušenostmi, který málokdo zvládne za celý život. Na šampionátu v Limě se rozloučila se svou mládežnickou érou dominantním výkonem, ve finále mířila k cíli s obrovským náskokem, než zvolnila, aby stejně vyhrála s převahou několika metrů.
Nebyla jste v šoku, o kolik jste soupeřky předčila?
„Upřímně mě to překvapilo, protože jsem trochu čekala, že tam půjdeme do cílové rovinky s Američankou i Nigérijkou. Když jsem vyběhla ze zatáčky a viděla jsem náskok, tak jsem ještě čekala, že se Američanka přidá, ale vlastně nikdo tak nějak nemohl a potom jsme doběhli. Myslím si, že únava měla navrch, ale upřímně jsem se vnitřně radovala, akorát to možná nebylo tolik poznat, ale mám neskutečnou radost.“
V Limě jste měla po závodě pár dní, jak jste je prožila?
„Říkala jsem si, že svůj volný čas strávím tím, že pomůžu podpořit ostatní atlety. Takže jsem si to užila v prostředí stadionu a jsem za to ráda, protože si myslím, že se to ke konci ještě více povedlo. Jsem ráda, že jsem u toho mohla být. Všichni jsem oslavovali, myslím si, že všem se nám to povedlo, chci všem pogratulovat za jejich práci a myslím si, že jsme to odvedli skvěle. Někdo si udělal osobní rekordy, myslím, že se to dost povedlo a jsem ráda, že to takhle dopadlo.“
Jak bylo těžké v Limě závodit po výjimečně dlouhé olympijské sezoně?
„Při trénování mi pomohlo, že jsem byla hodně namotivovaná, že bych chtěla ještě medaili. A jsem ráda, že nakonec to vyšlo. Nečekala jsem, že v Limě bude taková zima. Bylo tam chladno a trochu jsem se bála, že to bude mít vliv na výkonnost. Ale naštěstí mi to nezabránilo v tom získat zlatou medaili.“
Pořadatelé vás poslali i na tiskovou konferenci, cítíte se už jako hvězda?
„Užívala jsem si to, bylo skvělé poznat další atlety a vyslechnout si, jak oni to vidí, jak vnímají vnímají celkové atletické prostředí a vzájemnou podporu. Bylo to strašně fajn a myslím si, že pro spoustu začínajících i nebo stávajících atletů hodně inspirativní. Byla to dobrá zkušenost a bylo to i trochu o zkoušení angličtiny…“
Vy ale umíte spoustu jazyků, tak s ní asi nemáte problémy, ne?
(směje se) „No jak kdy. Občas se mi tam přimíchá nějaké ruské nebo české slovíčko…“
Co říkáte na pozornost, která se kolem vás v posledních měsících strhla?
„Nějak extra nad ním nepřemýšlím. Prostě teď je to najednou haló, že se o mně všude píše. Pořád je důležité, aby atletika lidi bavila, a myslím si, že bez zápalu jakýkoliv sport nejde dělat na sto procent. Tohle by mělo zůstat jako priorita. A potom je až to ostatní.“
Zdá se, že česká atletice dozrává velmi nadějná generace, co byste ostatním poradila, aby se taky tak rychle prosadili i mezi dospělými?
„Hodně dělá stres, lidi si vybaví, že je to velký závod, chtějí ukázat to nejlepší a občas to může svázat dost nohy. Spousta atletů teď měla šanci si vyzkoušet mládežnické akce, procházení svolavatelny, takové ty základní předzávodní věci, které jsou hodně stejné. Je zbytečné se stresovat moc, protože je to přece závod jako každý druhý a všichni chtějí ukázat nějaký dobrý výsledek. Když se postaví na start, jsou na tom všichni stejně. Na olympiádě bylo vidět, že se favoriti kolikrát nedostali do finále. Takže šanci má úplně každej.“
Jak hodnotíte vaši průlomovou sezonu?
„Sezona byla dlouhá, ale jsem ráda, že se to tak nějak povedlo a myslím si, že jsem si splnila svoje cíle, co jsem si předem tak trochu určila. Některé závody vyšly i nad rámec očekávání, jako třeba mistrovství Evropy v Římě, anebo i olympiáda, kde jsem se dostala do semifinále. Tohle byl už spíš závod za odměnu, jsem ráda, že se mi z toho pomohlo něco vydolovat.“
Letos jste se dostala už na 52 setin k hranici padesáti sekund, kam se můžete posunout příští rok?
„Uvidíme, už je to v té fázi, kdy za to budu muset vzít na tréninku, protože co nenatrénuju, to v závodě neukážu. Takže už to bude více o detailech, více hledání drobnějších chyb a zlepšování se.“
