Špotáková: Strop to nebyl

V sobotu si na galavačeru v Hudebním divadle v Karlíně nasadila korunu pro vítězku.

Půvab Báře ve společenských šatech rozhodně nescházel • Barbora Reichová - SPORT

Připadáte si jako královna českého sportu?
„Ne. Nepřipadám. Téměř vždycky bývá těžké rozhodnout se. Loni bylo pět mistrů světa, letos tři zlata. Není to jednoduché, záleží na tom, nakolik daný závod vzal lidi za srdce, což se u mého finále asi povedlo a jsem za to ráda. A lidi hodnotí taky sporty, a atletika je pořád královnou sportu. Aspoň doufám. To mi možná trochu nahrálo.“

Když jste stála na pódiu, mračila jste se na záběry z olympijských her v Pekingu, které právě běžely na obrazovce. Co se vám nezdálo?
„Byla to grimasa na ten můj rozhovor. Já nemám ráda, když se vidím, jak jsem tam dojatá. To se mi nelíbí. Ten rozhovor nemám ráda.“

Můžete srovnat slavnostní večer s vyhlášením nedávného Atleta roku?
„Tady jsem byla daleko klidnější. Atletická anketa je úplně jiná. Tahle je taková zajímavější, ale tam je dobrá zábava. I když musím říct, že moderátor byl dneska skvělej. To bylo taky dobře.“

Je pro vás víc ocenění Mezinárodní atletické federace IAAF za výkon roku, nebo cena pro českého Sportovce roku?
„Moc to srovnávat nejde. V Monaku to byl takový slavnostní galavečer. Člověk tam viděl hvězdy, které sledoval jako malej v televizi a koukal na ně jako blázen. Tady mi lidi přijdou bližší. Ale co se týče váhy ocenění, tohle je srovnatelný.“

Mohla byste představit vašeho kamaráda Ondřeje Duška, který vám přišel na pódium blahopřát v účesu ve stylu punk?
„Je to jabloneckej kadeřník. Dělá vlasy babičkám kamarádek. Z nějakého květáku udělá moderní babičku, která si pak krásně vykračuje po Jablonci, protože má moderní účes. Chodí k němu hodně starších paní. Ale byla jsem u něj i já, zrovna ten den, kdy byl Jablonecký oštěp. Zaběhli jsme k němu, protože jsem to měla nějaký přerostlý.“

Patří Dušek k partě kamarádů, s nimiž jste trávila silvestra?
„Ano. Dělali jsme docházku, kdo pojede na mistrovství světa do Berlína. Myslím, že osm jistejch je z Jablonce. Osm, deset ze Sýkořice od mého přítele Lukáše. Koupila jsem třicet lístků.“

Už vás napadlo, jaké to bude v letošním roce obhajovat loňské úspěchy?
„Vždycky je těžší po tak vydařeném roce vstupovat do nového. Doufám, když vydrží zdraví, tak by to mohlo jít i dál. Ráda bych ještě příští rok uspěla na mistrovství světa. Právě proto, že se tam chystá spousta kamarádů, včetně kadeřníka z Jablonce. Myslím, že tam bude velká grupa, která bude fandit. A to je pocit, který jsem při velkých závodech ještě nezažila. Bude to velice zajímavý, doufám, že nezklamu.“

Neznamená to, že pro rok 2010 sport neplánujete? Třeba z důvodu založení rodiny...
„Já si vždycky dávám kratší cíle. Nekoukám pět let dopředu. Nejsem blázen, že jo. Pak bude, co bude. Teď myslím na Berlín, pak budu myslet na něco jiného. Musíte mít před sebou nějaký cíl, nemůžete trénovat jen tak. Když něco zvedáte nebo běžíte poslední stopadesátku, tak si řeknete, že to v Berlíně třeba zúročíte. Takhle si to říkám.“

Vdávat se letos nehodláte?
„Nevím. Nechám si od kartářky říct, jestli je to šťastný rok na vdavky. Já tomu moc nerozumím, ale zeptám se jí.“

Anketu jste vyhrála díky olympijskému vítězství a světovému rekordu. Co dál?
„Je to na jednu stranu takový klid, když člověk ví, co má za sebou, co dokázal. Ale taky přicházejí obavy, aby byl schopný potvrdit to v budoucnu. Ale musím říct, že když se daří, tak člověka sport baví. A když jsem v minulém roce vyhrávala, tak mě baví trénovat dál a těším se na to, že by to letos mohlo být podobné.“

Je těžké udržet stoupající výkonnost při tom všem ruchu, který kolem vás panuje?
„Teď poměrně dost, protože tam přibyla diplomová práce a množství společenských akcí. Ale na druhou stranu tím oštěpem nehážu tak dlouho. Začala jsem někdy v roce 2002, 2003. Zatím nejsem plně ta oštěpařka, která háže deset let. Mám štěstí, že to jde samo nahoru. Aniž bych to musela hrotit způsobem, abych trénovala od rána do večera. Něco za sebou mám, nějaké vítězství, nějaký úspěch. Chci uspět v Berlíně, ale abych se pro to strhla, to nedělám.“

Takže vy, olympijská vítězka, mistryně světa a světová rekordmanka, jste ještě stále nevyházená?
„Spíš u sebe pozoruju, že to jde samo nahoru. Člověk naháže množství hodů, množství speciálních cvičení. Pořád mi přijde, že to není strop. Ale kdo ví.“

Už trénujete, nebo si ještě dáváte oddych?
„Už od začátku listopadu se jede naplno. Musím ale říct, že v mém případě přibylo hodně společenských akcí, pak taky píšu diplomovou práci, takže je někdy potřeba trénink trochu omezit. Myslím ale, že jako olympijská vítězka si to můžu dovolit. Tento rok chci závodit dobře, ale abych se kvůli tomu přetrhla nebo zranila, tak to ne.“

Jaké je téma vaší diplomové práce?
„Konverze ovocných sadů na ekologické farmě v chráněné krajinné oblasti České středohoří, v podstatě ekologické zemědělství se zaměřením na ovocné sady.“

I před rokem jste jako světová šampionka patřila k favoritkám ankety, můžete porovnat loňské vyhlášení s letošním?
„Loni jsem byla víc napnutá. Letos jsem to trochu tušila, protože jsem měla po olympiádě spoustu ohlasů. Tolik lidí mě zastavovalo a říkalo, jak je to nadchlo nebo i rozplakalo, takže jsem si říkala, že to asi bude hrát velkou roli.“

Vzpomenete si někdy ještě na olympijské vítězství?
„Tím, jak se to pořád obehrává, tak mi přijde, jako by se ten závod ode mě pomalu odtahoval, jako kdybych ho sledovala v kině. Což je trochu zvláštní. Ale na ten šestý pokus nikdy nezapomenu, to se ani nedá. Nebo na ten pocit. Zřejmě je to tím, že mám v sobě sílu bojovat až do konce a nesmířit se s prohrou. Když se třeba na tréninku hecuju na maximum, tak si vzpomenu - aha, tak takhle jsem trénovala na ten šestý pokus.“