Šebrleho strašili duchové ze hřbitova

Načasovat formu na ten jediný pravý okamžik. To je sen každého atleta. A všichni říkají, že základem je dobrý spánek. Šebrle není výjimkou.

Zkuste popsat, co se ve vás před závodem odehrává…
„Většinou v noci, když spím, cítím, jak mi začnou lehce cukat nohy. Nevím, co to je. Někdy mně cukají nohy, protože jsem unavený. Ale tohle je jiný cukání. Dostávám tonus do svalů, aniž bych to ovlivnil tréninkem. Druhá věc je, že se ještě cítím unavený na tréninku a dva, tři dny před závodem cítím, jako bych ztratil deset kilo. Cítím i kotník, jinak mi to běží už v rozklusávání. Je to zajímavý. Mám to celý život. Možná to všechno souvisí s tím, že jsem nějakou dobu špatně spal.“

Co se dělo?
„Když jsme změnili barák, já jsem v podstatě rok nespal a byl jsem z toho nešťastný. Všichni, co znám, tam spali normálně. Ale mně to nešlo. Teď jsme se přestěhovali zpátky do mého starého domu a já jsem byl vyspalý, jak jsem rok nebyl. Předtím jsem se vyspal jenom na soustředěních.“

Nebylo to starostmi se začátkem provozu vašeho sportovního centra?
„Měl jsem starosti a nejdřív jsem si myslel, že je to tím. Ale pak ty starosti odešly. Sportcentrum si ode mě vzal Robert Změlík, ale já jsem nespal další půlrok. Přijel jsem domů a celou noc jsem o sobě věděl. Nemohl spát, ať jsem si šel lehnout v deset večer, nebo ve tři ráno.“

Čím to bylo?
„Nevím. Já mám číslo na proutkaře a nechám si to schválně zjistit. Nikdo neměl ten problém, ale já jsem tam prostě nespal.“

Kdy jste se rozhodl k návratu do vašeho bývalého domu?
„Šestadvacátého ledna se mi stalo zranění a říkám si: A dost! Byl jsem servanej, ospalej. Ale přesto jsem šel překážky, na což člověk potřebuje být fakt ready. A šup! Zranil jsem se. Řekl jsem si: Jdu spát do baráku! Pronajímali jsme ho a zrovna se uvolnil. A hned ten první den jsem se vyspal. Od té doby tam spím a jsem v klidu.“

Co na to rodina?
„Kvůli mně jsme se přestěhovali zpátky. Ještě půl roku a já bych se snad zbláznil!“

(Do hovoru vstupuje Robert Změlík, olympijský vítěz v desetiboji, Šebrleho kamarád a manažer: „Na tom místě je zvláštní zóna. Dřív tam byl hřbitov a senzitivní lidé mají tendenci, že se tam dobře nevyspí.“)

Jak dlouho se vás problémy se spánkem držely?
„Celou minulou sezonu. Nevím, jestli to byl důvod jarního zranění. Taky už jsem starší. To se ukáže tenhle rok, jak zůstanu zdravý. Přece jenom je mi už čtyřiatřicet let.“

Minulou sezonu jste po dlouhé době skončil bez medaile, od jara jste měl opakované svalové problémy. Napadlo vás, že už se na vašem těle projevuje věk?
„Já si myslím, že to věkem není. Byla to špatná shoda událostí. Jednak jsem makal na sportcentru. Byl jsem unavenej, nespal jsem. A taky jsem se přetrénoval. To všechny dohromady vyvrcholilo tím prvním zraněním. Jenomže byla olympiáda, takže se tomu nedala dostatečně dlouhá doba. Z toho vyplývalo druhé zranění. Když se mi to stalo potřetí, taky to nepřišlo náhodou. Vzniklo to z těch předchozích dvou zranění. Jednu nohu člověk zatěžuje míň a holt se zranila ta druhá.“

Bylo pro vás přes problematickou přípravu těžké smířit se s šestým místem na olympijských hrách?
„Po stříbru a zlatu je pro mě neúspěch být šestý na olympiádě. Určitě by to byl neúspěch, pokud bych dobře trénoval a neměl tyhle problémy. Ale když to vezmu zpětně, tak to na druhou stranu docela úspěch byl.“

	V sobotním deníku Sport najdete:
	» celý rozhovor s Romanem Šebrlem O čem mluví: » Není už starý? » Myslí na medaile?