Naštvaný trenér: Bába mě zradil!

Jak k rozchodu došlo?
„Týden před mistrovstvím republiky mi Jarda oznámil, že odchází do Prahy. Já jsem s tím nemohl nic dělat. Konec přípravy už jsme nedělali spolu. Byl nějaký nachcípaný a psal mi, že to musí vyležet.“

Měl jste signál, že se může situace takhle vyvinout?
„Už před šesti lety o něj měli Jankáči (výškařskou rodinu Janků tvoří ještě synové Jan a Tomáš, oba bývalí závodníci - pozn. red.) zájem. Ale vydržel ještě šest let. Nevím, co mu naslibovali za lepší podmínky. Ale pracovali na tom dlouhodobě. Nakonec podlehl.“

Cítíte se zhrzený?
„Kdo by nebyl zhrzený. Po osmi letech práce od sto devadesáti pěti centimetrů do dvě stě třiceti sedmi. Jarda byl na všech velkých závodech minimálně ve finále. Samozřejmě to beru jako zradu.“

Snažil jste se mu odchod vymluvit?
„To nemělo význam. On mi to prostě oznámil. Jeho rozhodnutí vzniklo v Německu v Arnstadtu, kde byl právě s Jankáčem. Důvody nebyly takové, že by měl odejít z něčeho, co fungovalo. Tvrdím, že jsem ho chtěl připravit na dvě stě čtyřicet. Ten kluk na to má. Ale potřebuje ještě dozrát hlavně palicí.“

Co tím máte na mysli?
„Musí trošku změnit životosprávu. Mívá občas takové úlety. V Havířově ho stahovali kamarádi, v Praze ho snad stahovat nebudou.“

Budete spolu dál komunikovat?
„Já myslím, že jo. Sice se cítím zrazen, ale já jsem trenér atletiky. Budu jeho vývoj sledovat dál a budu mu fandit, ať něco předvede. Protože je to i kus mé práce, myslím, že ten nejhlavnější. Teď nemá, co pokazit, pokud se s ním bude dělat trochu systematicky. Je to opravdu největší talent, jaký tady v historii české výšky byl. Jde o to, aby to ustál.“

Co říkáte na Bábův výrok, že mění trenéra například kvůli tomu, že potřebuje víc silového tréninku?
„To je pro mě překvapení. Když jsem mu to říkal já, tak s tím nesouhlasil. Silová příprava je pro něj nutná a nacpat do něho nějakou tunu navíc byl vždycky problém. Trvalo mi to vždycky delší dobu ho přesvědčit.“

Jak hodnotíte Bábův výkon na mistrovství Evropy, kde poprvé v kariéře vypadl v kvalifikaci?
„V rozcvičení vypadal uvolněně, skákalo mu to dobře. Ale v závodě byl už skok na dvě stě sedmnácti takový utržený. A na dvaceti dvou vrazil hlavou do stojanu. Doteď nechápu, co to předvedl. Taková hloupost se mu nikdy nestala. Asi byl nervózní.“

Mohl to být znak psychické nepohody?
„Ta změna ho asi poznamenala. Je to ještě takové divoké. Ale rozhodl se sám. Já jsem mu dal šanci. Říkal jsem mu, že kdyby mu to nevyhovovalo, může se vrátit. Jsem trenér profesionál a nemíním lámat klacek nad ničím. I když naštvaný jsem dost.“