Kratochvílová: Rekord by nebyl bez masa

Jenže lidé zákazy čas od času porušují

Tipnete si, jak by mohl vypadat světový rekord v běhu žen na 800 metrů v roce 2050?
„Pokud se najdou běžkyně jako loni Pamela Jelimová, bude hodně pod tím mým. Mohl by se pohybovat někde kolem času 1:52, možná i malinko pod.“

A na stovce mužů, kde teď sám sebe ohromnými skoky překonává Usain Bolt? „Vůbec si to neumím představit. Musel by se zase narodit výjimečný člověk, který může podávat výjimečné výkony. Jako je teď Bolt. K tomu je ale třeba všechno ostatní.

Za 40 let může být úplně jiný povrch. Zátopek běhal na škváře a já na ní začínala taky, na tartanu to potom byly skoky. Taky stadiony by mohly být skoro kryté, aby nikdy nefoukal vítr proti. Možná ještě nadmořská výška.“

Jak rychle by Bolt mohl běžet v Mexico City, které je více než dva tisíce metrů nad hladinou moře? A třeba ještě s ideální podporou větru do zad?
„Je tam řídký vzduch, do ničeho nenaráží. Na stovce a dvoustovce by to určitě bylo zajímavé, jenže na 400 metrů už by měl velké problémy s dýcháním. Stovka by se mohla dostat k času 9,10 nebo kolem devíti vteřin. Ale třeba taky ne. Bolt je pořád jenom člověk.“

Michael Johnson, jemuž Bolt sebral rekord na dvoustovce (nyní 19,19) předvídá, že by Jamajčan mohl na této trati běžet pod 19 vteřin. Bolt prozatím oponoval, že při takovém závodě by si asi utrhnul nohy. Je podle vás možné posouvat hranice neustále nebo lidské tělo nemůže vydržet? „Právě, že někdo má tohle v sobě. Bolt měl nevýhodu, že byl vysoký. Jenže pak ho někdo naučil, aby tělo srovnal do dobrého pohybu. Taky můžete mít tělo různě uzpůsobené a on má od Boha dané skoro všechno. Jenže každé tělo je jiné. Pro příklad: Lída Formanová snesla podobné tréninkové dávky jako já, ale vždycky ji něco zabrzdilo. Já neměla tolik zdravotních problémů. A když se aspoň z osmdesáti procent sejde tělo a zdraví, pak je cesta k rekordům snazší.“

Kolik procent výkonu rekordmana tvoří tělesná stránka?
„Vzpomínám si na slova trenéra, který mi říkal, že jsem nebyla talent. V běhu jsem neoslňovala, ale byla jsem pracovitá holka z venkova. Víc záleží na vůli, pak je tělo.“

Vy jste byla holka z venkova. Bolt je kluk z Jamajky, kde život není úplně růžový. Afričtí závodníci díky běhu často živí celé rodiny. Motivace tedy hraje roli, že?
„Ohromnou. Nešlo mi loni do hlavy, že Pamela Jelimová (keňská olympijská vítězka, jež se přiblížila světovému rekordu) trénuje dva a půl roku. Tady člověk za tu dobu není ani mistrem republiky. Jenže my si neumíme představit život na náhorních plošinách. Kdybych odtamtud pocházela, trochu běhala a řekli mi, že budu mít něco lepšího, taky bych se moc chtěla prosadit.“

U vás nic podobného roli nehrálo?
„Ne. Chodila jsem trénovat s velkou skupinou, kde byla legrace, nebyla jsem zvyklá na řád. A když jsem najednou musela systematicky dělat, co mi trenér řekl, ze začátku se mi to moc nelíbilo. Až do maturity jsem to flinkala. Když jsem pak začala být dobrá, říkala jsem si: Když dobře poběžím, pustí mě třeba někam za hranice, schovám si padesát marek a pak si koupím rifle. To už bylo lákavější. Dneska už všichni jedou kam a jak chtějí.“

A kamkoli jede Bolt na závody, doprovází ho osobní fyzioterapeut. Na něco takového vy jste nemohla ani pomyslet, že?
„Za našich dob jsme většinou trénovali každý ve svém oddílu, já z devadesáti procent tady v Čáslavi. Trenér se naučil masírovat, což mi ohromně pomáhalo. Pak jsem měla možnost jít do nemocnice za rehabilitačními sestrami. Ale to jen po dopoledním tréninku, večer tam nikdo nebyl. Masáž, vana, vířivka, to bylo všechno. Když maséra můžete mít denně s sebou, je to taky ohromné plus. Existují také různé přístroje. Zjednodušeně: do něčeho se vleze a ono to ukáže, že pravé lýtko je posílené víc. Tak se na něj zaměříte. Mě jeden rok začala strašně bolet záda, nevěděli jsme vůbec proč. Dobře a hodně jsem posilovala, cvičila jsem i preventivně každý večer. Až jsem se dostala do lázní v Kladrubech. Tam zjistili, že mám hodně posílené břicho a záda, ale ne šikmé břišní svaly.“

Hádám, že tehdy vás asi nestrčili do přístroje.
„Dali mě na kladky, vytahovala jsem závaží nohama zepředu, pak zezadu. Zvedla jsem o mnoho kilo víc než ženské, co nesportovaly. Ale do boku přibližně stejně, co ony. Každopádně, v roce 2050 budou další stroje a přístroje, které tělu pomůžou.“

A budou existovat mašinky, které malému dítěti řeknou: Ty házej oštěpem, ty hraj fotbal?
„Tomu bych moc nevěřila. Je mnoho věcí, které dítě ovlivní. Škola, rodina, kamarádi. Rodiče z něj budou chtít mít místo atleta tenistu…“

Ale Bolt teď možná k atletice přitáhne spoustu dětí. Baví a mnohé až provokuje svou show před startem i v cíli. Je pro rekordmana důležité být schopný se odreagovat?
„Černoši a jižní národy jsou do rytmu. My jsme vždycky byli uzavření. Vyhrála jsem mistrovství světa, měla trochu radost, zdvihla ruce, popoběhla si. Na startu jsme všichni byli zamlklí s tím, že musíme vyhrát nebo mít medaili. Závodů jsme měli málo, nemohli jsme moc cestovat. A když jsme vyjeli, byli jsme vyplašení. Bolt žije v době, kdy je atletika v první řadě show a ve druhé byznys.“

S oblibou říká, že se před závody nacpe kuřecími nugetky z rychlého občerstvení. Jak důležitá je strava?
„Na téma jídlo bychom si s Boltíkem popovídali.“

Neomezovala jste se?
„Já byla z venkova, všechno jsme připravovali na sádle, maso bylo základ. Maminka mi uvařila v polévce hovězí, já ho vytáhla a snědla se solí nebo hořčicí. Pak už jsme na soustředěních začali mít přednášky o makrobiotice. Tak jsem jednou v Tatrách zkusila vločky. Když lyžaři na mísu ujedou padesát kilometrů, já musím odtrénovat. Jenže jsem vylezla před chatu a tam byly stánky s klobásami. Jen jsem ucítila tu vůni a řekla jsem trenérovi: Musím si klobásu dát, jinak neodtrénuju, půjdeme o hodinu později. Bez masa jsem zkrátka vrcholový trénink nezvládla. I teď, když nemám jednou denně maso, ukrojím si večer kus salámu.“

Co potravinové doplňky?
„Takové věci moc nebyly. Proteiny místo masa jsem nejedla, bála jsem se, že přiberu. A nechutnaly dobře. Mixovala jsem je s jahodami, dostávalo se to mezi zuby. Vyhodila jsem je do kýble praseti.“

Dneska byste si mohla dát proteinový nápoj přímo s příchutí jahod. A taky byste mohla běhat v tretrách, co váží 149 gramů. Takové měl na mistrovství světa Bolt. Jak těžké byly ty vaše?
„To nevím, ale chtěla bych si potěžkat ty Boltovy. Nejdřív jsem běhala v teniskách s rovnými podrážkami. Trenér mi pak přinesl černé, kožené tretry s dlouhými hřebíky na škváru. Pak jsem se zlepšila a měla jet na Zlatou tretru do Ostravy, kde už byl tartan. Tak trenér hřebíky upiloval. Přijela jsem domů a vykládala mamince a sestrám: Kdybyste viděly, jaké tam měli tretry! Modré, hezké adidasky, chtěla bych je taky. Měli je v tuzexu.“

A rodina se vám na ně na radu sousedky složila.
„Už nevím, kolik bonů stály. Byly lehčí, měly gumové přísavky. Moc jsem v nich netrénovala, abych je nezničila. Blbě se praly. Ale dlouho vydržely.“

To Boltovy skořápky s karbonovými vložkami, každá o 81 gramů lehčí než tretry, které měl na šampionátu v Berlíně jeho největší soupeř Tyson Gay, snesou tak dva běhy.
„Ale nevidím, že by rozdíl necelých dvou dek hrál roli mezi Boltem a Gayem. Vždyť Bolt je veliký.“

Vývoj se pohnul i v oblečení. Australská čtvrtkařka Cathy Freemanová před časem dokonce běhávala v celotělové kombinéze s kapucou. Co říkáte dnešním dresům?
„Nemám možnost si dresy vyzkoušet, dívám se na ně jako na módu. Je to hlavně souboj firem, ale něco do sebe to asi má. Mně se ale pořád líbí klasická móda Keňanů a Etiopanů, nesnáším věci ke krku a rukávky.“

Na začátku jste mluvila o povrchu atletické dráhy. Dá se odhadnout, o kolik pomalejší by Bolt byl na škváře?
„Mám z Pardubic světový rekord na čtvrtce běžený na škváře, která byla příšerná, měkká po dešti. Bylo to 50,9 ručně měřeno. Na tartanu jsem pak čtvrtku zvládla tak za 49,5. Ale musíme přihlédnout k tomu, že mi bylo jedno, jaký čas na Velké ceně Pardubic poběžím. První cena byla spacák nebo obraz. Kdyby tam se mnou býval někdo běžel, možná bych byla malinko rychlejší. Nicméně si myslím, že díky běhání na škváře jsem zůstala zdravější. Na tartanu dřív závodili koně, ale bolely je achilovky.“

Když jsme zase u zdraví, vydržely by dnešní půlkařky váš tréninkový deník? „Není to úplně jednoduché, protože každé tělo je jiné. Kdysi byla v reprezentačním výběru holčina, která mi říkala: Jarmilo, uvědomila jsem si, že běhám hůř proto, že tolik neposiluju jako ty. Dneska udělám v posilovně všechno, co ty. A já jí to vyvracela. Byla jsem vždycky trochu vazba, ona houžvička. Moje slova se potvrdila, tři dny nebyla schopná pohybu. Nebyla na to stavěná.“ Narozdíl od vás. „Zkoušela jsem držet diety, ale zhubla jsem dvě kila a zhoršila se o tři vteřiny. Tak trenér došel k názoru: Nikdy nebudeš houžvička, musíme jít přes velkou sílu. A mně práce v činkárně nedělala problémy. Naopak jsem se tam těšila, posilovna mi přinášela uspokojení. Když jsem jeden den šla dvacet třístovek, říkala jsem si: zítra je posilovna, skoro volno. I když jsem tam měla navzpírat dvacet tun, nikdo mi to neměřil, nezadýchávala jsem se.“