V začátcích kariéry s Olimpijí Lublaň byl častým hostem na srbských palubovkách. Od té doby bývalý reprezentant Jiří Welsch (42) respektuje tamní basketbal ještě víc. O síle českého soupeře v sobotním druhém utkání v pražské skupině Eurobasketu hovořil poutavě. Hlavní hvězdou Srbska je jednoznačně Nikola Jokič. „Je to modernější verze Arvydase Sabonise," řekl Welsch.
Je pro vás Srbsko největším favoritem EuroBasketu?
„Je to pro mě největší favorit naší skupiny a jeden ze tří největších favoritů EuroBasketu. Ti další dva jsou Německo a Francie. Ta je dlouhodobě top týmem a Německo jsem řekl proto, že mají velmi dobrý tým a hrají doma. Nezapomeňme, že v roce 1993 mistrovství Evropy doma vyhráli.“
Jaká je největší přednost Srbska, sobotního českého soupeře?
„Kvalita a silné individuality. Mají nejlepšího hráče na světě, což je Nikola Jokič. Po zranění se vrátil Vasilje Micič, což je jeden z nejlepších hráčů v Evropě. Navíc je to kombinace rozehrávač a pivot, což obvykle funguje.“
Čím vám nejvíc imponuje Nikola Jokič?
„Je to modernější verze Arvydase Sabonise. S jeho tělem se těžko soupeří kvůli kombinaci kil a centimetrů, zároveň má ale neuvěřitelné dovednosti. Je to pro mě playmaker v těle pivota, což mu dává obrovskou variabilitu do hry. Má neuvěřitelné přihrávací schopnosti, kromě toho umí skórovat a doskakovat. Jeho playmaking je to, co z něj dělá nejlepšího hráče.“
„Upřímně na to nemám moc odpověď. Je pro mě stejná hříčka jako Luka Dončič. Ten se taky po hřišti pohybuje pomalu, ale jako by to skoro byla výhoda, protože obránci jako by čekali, že bude sprintovat a skákat vysoko, on ale v dvojtaktu najednou zpomalí. Tihle borci tohle dokážou vlastně obrátit ve svou výhodu.“
Představte si, že jste trenér a děláte defenzivní plán proti Jokičovi. Jaký bude?
„Vzal bych si hráče a řekl mu, že se musí souboj pokusit vyhrát dřív, než Jokič dostane míč. Pak už je to těžký. Podobná taktika, jakou popisoval Jirka Zídek, když hrál proti pivotům v NBA. Vždycky běžel do obrany, na půlce zpomalil, tam mu dal první ránu. Pak zpomalil ještě na šestce, dal mu druhou ránu a pak teprve s ním začal bojovat.“
Kdo by v českém týmu mohl Jokiče bránit?
„Kila a centimetry ukazují na Ondru Balvína, ale nevím, jestli má na to mentalitu. A pak asi Honza Veselý. Martin Kříž bude, myslím, moc malý a lehký. Ale ten má zase mentalitu, je to jedna z variant.“
Čím vyniká Vasilje Micič, hvězda Anadolu Efes Istanbul a MVP posledních dvou Final Four Euroligy?
„Svou všestranností, skórováním ze všech možných pozic. Mám ho zafixovaného jako hráče, který je schopný získat faul, když se nedaří, stoupnout si na čáru trestného hodu a dát dva body. Hlavně prokázal, že je to v hlavě vítěz, dokáže vzít vítěznou střelu a dát ji na největším pódiu a jevišti.“
Nesmírně důležitým mužem pro černou práci je Nikola Kalinič, že?
„Je důležitý, ale osobně jsem jeho fanouškem nikdy nebyl. Respektuju jeho kvalitu a defenzivní schopnosti. Když mluvíme o tom, že mají hvězdy, tak on je schopný přinést hru, která dokáže hvězdy propojit. Nepotřebuje moc míč, nemusejí se pro něj hrát akce, aby byl na hřišti efektivní.“
Srbové jsou horké hlavy, někdy se v týmu dokážou rozhádat. Je to nástraha?
„Jo, ale nejsou na tom tak jako Chorvati. Chorvati mají vždycky skvělé hráče, ale co skončila jejich skvělá generace, tak nic neuhráli, protože se dřív rozhádají, než stihnou něco vyhrát. U Srbů je taky temperament, ale v nich cítím větší národní hrdost: My jsme Srbsko, my jsme basketbalová velmoc, my jsme vždycky a všude favoriti. Tohle na nich obdivuju.“
Kromě zraněného Bogdana Bogdanoviče chybí v nominaci i pětatřicetiletý hvězdný rozehrávač Miloš Teodošič. Překvapení?
„Bogdanovič jim bude chybět, jeho jsem velký fanoušek. A Teodošič? Když jsem si přečetl, že ho trenér Pešič nevzal, tak jsem zvedl telefon a napsal Nenovi (Ginzurgovi): Děkuju, že jsi ke mně byl v pětatřiceti tak hodný a milý. Překvapilo mě to, ale Pešič je svéráz. Myslím, že moc jiných trenérů by si to nedovolilo. Teodošič je pořád hráč, který může týmu něco přinést. Trenér to ale viděl jinak a měl odvahu tenhle krok udělat.“
Čím je podle vás třiasedmdesátiletý kouč Svetislav Pešič tak svérázný?
„V přístupu k hráčům a tím, že basket už dělá dlouho a mám pocit, že furt stejně. Moderní koučink už je někde jinde. V rámci srbského národa a jejich mentality to úspěch slavit může a bude, ale já to vnímám tak, že to je spíš trenér, který má už nejlepší za sebou. Řekl bych, že mají lepší trenéry.“
Co čekat od srbských fanoušků?
„Záleží, kolik jich dorazí. Jsou divocí, zažil jsem je na mezinárodní úrovni i v rámci působení v Lublani, kde jsme hráli jadranskou ligu. Když hrál Partizan Bělehrad ještě v Pioniru (legendární hala), tak to pro mě byli jedni z nejautentičtějších diváků. Zahrnovalo to, že když se přišlo z poločasové pauzy, tak hala byla zakouřená, protože si všichni zapálili uvnitř. Ale nemyslím si, že by dorazili Srbové v takovém množství, aby přehlušili naše davy.“
