Vypadalo to na další stobodovou tíhu v děravé defenzivě a ještě hlubší frustraci basketbalistů hned po startu pražského EuroBasketu. Jenže národní tým se proti Srbům nevzdal a rozehrávač Ondřej Sehnal velel smělému povstání v průběhu třetí čtvrtiny, které i díky jeho sedmi asistencím nabudilo našlapanou O2 arenu navzdory porážce 68:81.
Byl průběh druhého poločasu něčím, co jste hodně potřebovali?
„Určitě, potřebovali jsme se zvednout a odehrát super druhý poločas, což se nám povedlo. Pak se hraje úplně jinak.“
Čím jste se chytili?
„Určitě energií. Vstoupili jsme do druhé půle úplně jinak. Víťa (Krejčí) dal na začátku důležité dvě střely, čímž nás nabudil. Přišla druhá vlna z lavičky, začali jsme presovat po celém hřišti. To, jak všichni, kdo sledují evropský basket, víme, nemají Micič a další srbští hráči vůbec rádi. Chytli jsme se toho, oni měli taky hloupé ztráty, což u Srbů nebývá zvykem, a my jsme z toho mohli jít do protiútoků a dokázali z toho těžit.“
Začátek druhé čtvrtiny vám ale utekl.
„Byla tam spousta chyb, i moje dvě ztráty, z kterých pramenilo pět bodů. Každý udělá jednu chybu v obraně, útoku, a pak z toho pramení snad patnáct bodů. Příšerné. Nemůžeme mít takové výpadky. Musíme se odrážet z toho, jak jsme hráli v druhém poločase.“
Obrana vypadala líp než proti Polsku, souhlasíte?
„Určitě. Možná to bude tím, že hra byla trochu pomalejší než v pátek. Hráli jsme výborně, byli jsme podle mě lepší na pick and rollu v obraně, což byla nejdůležitější věc.“
Vypadalo to, že jste se cítil na hřišti hodně dobře, dirigoval ostatní.
„Jo, první poločas tam ode mě ještě tolik energie nebylo. Ten druhý jsem si řekl, že do toho vstoupím s jinou energií, od toho vše začíná. Když začnete líp bránit, tak je i rychlejší hra v útoku a vše je jednodušší.“
Docela vám jdou trojky, máte z toho stejný pocit?
„No, moc jsem toho tady nevystřelil.“
Na konci jste se rozčiloval u poloviny hřiště, vypadalo to, že tým žije, chce se rvát?
„Každý zápas se stává něco podobného. Bral jsem to spíš jako povzbuzení do dalšího průběhu turnaje. Poprali jsme se s tím velmi dobře.“
Co jste říkal na atmosféru? Přišlo 15 tisíc lidí.
„V Česku jsem určitě v lepší atmosféře nehrál. Lidi se zapojovali, za což jsem šťastnej. Podporovali nás i za stavu minus 25 nebo kolik to bylo. Jsem hrozně rád, že přišli, a snad nám pomůžou i v dalších zápasech, protože teď musíme vyhrát všechny tři.“
Jaké to bylo slyšet v plné hale hymnu?
„To atmosféře dá ještě víc. Slyšet hymnu před tolika fanoušky je zvláštní pocit a jen tak se to nezapomíná.“
Po prvním zápase vám někteří fanoušci vyčítali, že to zvenku vypadalo, jako byste neměli energii. Čím to bylo proti Srbsku lepší?
„Nemyslím, že bychom proti Polsku neměli energii. Mohla tam být nervozita, 11 tisíc lidí v Česku na nás jen tak nepřijde. Nechali jsme si to na začátku obou poločasů vlézt do hlavy. Věřím, že na to můžeme zapomenout a budeme předvádět jen takové výkony jako ve druhém poločasu proti Srbům.“
Co jste říkal na výkon Jokiče? Vypadalo, že se moc nezpotil, ale když bylo třeba, zapnul.
„Pro něj je to takový bread and butter. Neuvěřitelný hráč. Přišlo mi, že teď nic exkluzivního neudělal, jak ho sleduju jiný zápasy, a stejně má skvělý statistiky. Je to prostě neuvěřitelný hráč.“
Na konci jste Jokiče obešel, podal míč Audovi a hecoval 15 tisíc lidí. Byl to v zápase, kdy jste nechyběl v základní sestavě reprezentace, jeden z top tří, čtyř momentů kariéry?
„Samozřejmě. Když nad tím teď přemýšlím, mám husí kůži. Bylo to super, nevím, jestli 15 tisíc fanoušků v Česku jen tak přijde, já si to užil s plnou parádou. Pro český národ jsem tam nechal úplně všechno a myslím, že to můžu říct i za zbytek týmu. Myslím, že jsme se poprali s týmem, který patří mezi top tři v Evropě, s nejlepším hráčem světa, výborně.“
