Ivo Pospíšil
11. září 2019 • 11:20

Manažer basketbalistů Šob popsal skromné podmínky: Kluci jsou pokorní

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z ŠANGHAJE | Vyřadili týmy, v jejichž středu stáli milionáři z NBA či Euroligy, a sami žijí ve zcela odlišných podmínkách. O zákulisí českého basketbalového zázraku na MS v Číně, o pokorných hráčích, stesku po domově, ztrátě soukromí i Tomáši Satoranském s Patrikem Audou na jednom dvoulůžku vypráví manažer české reprezentace Michal Šob.



U basketbalové reprezentace se Michal Šob pohybuje osm let. Před dvěma roky s ní prožil propadák na evropském šampionátu v Kluži, o to silněji nyní vnímá, co se v daleké Číně sportu s oranžovým míčem podařilo.

Jak manažer vstřebává euforii, kterou basketbalová reprezentace doma rozpoutala?
„Je to blázinec. Prolítlo mi před očima iks posledních let a ani si nedokážete představit, jak to klukům jako realizační tým přejeme. Vezměte si, že před devíti lety jsme byli v evropské divizi B, jeli jsme hrát na Kypr. Začala se stavět pyramida a teď jsme mezi osmi nejlepšími týmy světa. Klukům se podařilo vyřadit Turecko, Brazílii, Řecko. A ne dílem náhody, ale poctivou prací. Slýcháme, co se děje v Česku. Na školách se prý neučí, Leoš Mareš věnuje celou ranní show na Evropě 2 basketbalu, kapela Lucie údajně připravuje nějakou písničku. Člověk se musí ptát: Je to vůbec pravda?“

Dá se říct, že basket v Česku zase vykročil ze stínu, že?
„Souhlasím. A nevím, jestli si lidé v Česku uvědomují, v jakém kontextu kluci takového výsledku dosáhli. Proti komu stáli, co je to za hráče, v jakých klubech nastupují, co mají za sebou, co vyhráli za tituly, kolik berou peněz. Kluci jsou Davidové proti Goliášům. Za poctivou práci a za to, že se vyždímají do morku kostí a jsou schopní zvládnout zápasy psychicky, si zaslouží neuvěřitelný kredit. Saty řekl, že nikdy nehrál v pokornějším týmu, a to bych chtěl vypíchnout nade vše. Můžeme se bavit o klišé jako tým, ten tam je taky, ale ti kluci jsou neuvěřitelně pokorní.“

Jak se to projevuje?
„Federace se nám snaží udělat co nejlepší podmínky a za to jí patří dík. Když sledujete ostatní týmy, jaké mají jejich hvězdy požadavky, v čem žijí, jak lítají soukromými tryskáči a šetří každou minutu, tak naši kluci nikdy nepřišli s nestandardním požadavkem, nikdy si na nic nehráli. Tomáš Satoranský třeba spí na dvoulůžku s Patrikem Audou. Wow! A nikdy by ho nenapadlo přijít a říct kdo ví co.“

Máte i jiný příklad?
„Jasně. Tým slaví postup do top osmičky a videotrenér u toho stříhá Austrálii. Turci mají čtyři videokouče, my pracujeme v jiných podmínkách. Já vždycky říkám: S tím cirkusem, co tady máme, je to neuvěřitelné. Jedeme z města do města, tam rozvineme šapitó, dobře to dopadne a zase jedeme o dům dál.“

Možná i díky soudržnosti vzniklé ve skromných podmínkách tým dosáhl tak vysoko.
„Rozhodně. Ale myslím, že v Česku je teď boom a nikdo si neuvědomuje kontext. Právě ten se snažím vypíchnout. Asi bychom to mohli připodobnit k fotbalu, jako kdyby Češi hráli s Brazílií, Argentinou, Španělskem.“

K tomu mají nyní fotbalisté dost daleko…
„Kdybyste mi před osmi lety, když jsem začal pracovat pro národní tým, řekli, že se dožiju časů, kdy lidi po zápase fotbalového nároďáku píší: Nebojte, zítra je přece basket!, nevěřil bych. Ale zpět k tématu. Naši kluci dřou a nechtějí nic navíc. Můžu vám vyprávět milion historek, jak to funguje v silných týmech. Litevci s sebou tahali celou přípravu většinu rodiny, každý hráč má svůj pokoj, aby si mohl jít na dvě hodiny po obědě lehnout. Dokážete si představit, co to stojí? Masakr! Naši hráči jsou už měsíc bez rodin, sedají po chodbách a ani nemají místnost, kde by si se svou rodinou mohli udělat videohovor, mít svůj klid. Takže vždy je jeden na pokoji a druhý na chodbě. Teď volají a poslouchají, jak se rodinám doma stýská, a přitom dřou… Snažím se to vysvětlit, aby lidé pochopili, jak je to pro naše kluky těžké.“

Navíc se vrátí vysílení domů a teprve jim začne sezona…
„Přesně tak. Jednoho dne přistaneme v Praze a najednou (luskne prsty) musí do klubu, který jim dává peníze. Musí do přípravy a nebudou mít čas na odpočinek, vypnutí hlav a užití si dozvuků úspěchu. Zase půjdou do práce. Strašně se mi líbila tisková konference po utkání Litvy, kde byla spousta emocí vůči rozhodčím, ale litevský trenér řekl hrozně důležitou věc. Nikdo si neuvědomuje, že hráči za to nemají ani cent, tráví celé léto tady bez rodin a za to jim patří ohromný dík a klobouk dolů. To by si i lidé v Česku měli uvědomit. Naše motto je: Rvi se jako lev, a to sedí jak prdel na hrnec.“

Máte myšlenky na triumfální návrat s oslavou na Staroměstském náměstí?
„Ještě před utkáním s Tureckem nám někdo psal: Hele chlapi, až přijedete, bylo by dobré, abyste z letiště jeli do fanzóny. A my si dělali srandu, že ne, že pojedeme až na Staromák. A teď se reálně řeší takové věci, v to jsem ani nedoufal. Je to tak neuvěřitelný moment pro celý český basketbal, tomu sportu to hrozně pomůže.“

Radovat se z úspěchu týmového sportu, to už Češi dlouho nezažili. O to je nyní šance pro basket větší, že?
„Řeknu to na férovku. Fotbal je teď ve srabu, hokej se ještě drží, ale také to není jako před deseti lety. A basket využil svou šanci, chytil ji za pačesy a já doufám, že si spousta lidí v Česku uvědomí, v jakých podmínkách hráči vyrůstají a kolik za to reálně berou peněz. Na ČBF nemohu říct ani popel, dělá maximum, ale také pracuje s nějakými možnostmi, ať už finančními od státu nebo partnerů, které shání jak divá. Nedávno vyšel článek, kolik berou hráči, a kluci se z toho lámali smíchy, protože částky byly nesmyslně přestřelené. Kdyby fanoušci v Čechách znali jejich platy, tak by si říkali: Ty jo, počkejte, vy jste poslali domů Turky, Řeky, Brazilce s tímhletím? My se točíme s Amíky v hale. Oni vždy přijdou a wow, pak přijdou další den wow, wow, třetí den wow, wow, wow. Jen tam stojíte a tečou vám málem slzy, protože kdyby vám tohle někdo řekl, že přijde Jeff Van Gundy nebo Greg Popovich a vyseknou vám poklonu… prostě o tom byste ani nesnili. Hlavní vzkaz je, že co ti kluci tady dokázali, je něco nadstandardního mimo možnosti a podmínky, které mají.“

Řada z nich si ale také řekla svými výkony o lepší angažmá v zahraničí, že?
„Dělali jsme si z toho s klukama z realizačního týmu srandu, protože bohužel pro ně má většina hráčů už podepsáno. Myslím, že kdyby tušili takový úspěch, asi by nepodepsali jen tak lehce. Samozřejmě je ale pochopitelné, že nemohli riskovat a chtěli mít své jisté. Zaplať pánbůh, že existuje klub jako Nymburk, kde si mohou vydělat rozumné peníze. Ale zase se bavíme v českém kontextu. Až skončí kariéru, budou mít třeba postavený barák, peníze pro děti na studia a mohou si koupit lepší auto. Asi to ale nebude lamborghini či ferrari nebo co frčí v NBA. Ale pak taky budou muset normálně do práce. To Turci, proti kterým tady běhali, do práce rozhodně nepůjdou. Vojta Hruban a Jarda Bohačík podepsali v Nymburce nové kontrakty, asi toho nelitují a asi se taky můžou ze smlouvy vykoupit. Je pravda, že se nabídky teď budou hrnout a já bych jim přál, aby jich využili a mohli hrát v top klubech, co to jen půjde. To je ale na nich.“

Vstoupit do diskuse
0
Skupina K
Články odjinud


Články odjinud