Vítečková se bojí. Machule nepůjde nahradit!
Éru ústupu do pozadí už jednou zažila, když před deseti lety skončilo víc opor naráz. Tehdy z toho byl pád do evropského průměru. I proto Eva Vítečková hledí do budoucna s mírnými obavami. Hlavně s hledáním hlavní rozehrávačky podle ní může být problém.
Druhé místo z mistrovství světa podle ní tahle generace už ničím nepřekoná. I proto by se Eva Vítečková nedivila, kdyby značná část hráček z léta budovaného kádru oznámila konec v reprezentaci. „Končí Véča (Ivana Večeřová), ale kdo ví, jak to bude s jinými hráčkami. Otázkou je Machule (Hana Horáková), Míša (Ferančíková), Markéta (Bednářová) a kdo ví jak dál,“ přiznala Vítečková po skončení finále.
Co to znamená pro budoucnost reprezentace?
„To bych taky ráda věděla. Je to těžké, protože pokud skončí rozehrávačky, těžko se budou takové osobnosti nahrazovat. Já jsem říkala, že nikdo není nenahraditelný, ale Machule (kapitánka Horáková) nenahraditelná je. Kdo ví, jestli další taková holka někde běhá.“
Jste smutná z toho, že tahle léta budovaná parta končí?
„To už mi kolovalo v hlavě zhruba týden. Že jsme skvělý tým, nezavládla tady ponorka, což bylo taky o tom, že se vyhrávalo. Je mi to líto, protože v týmu je spousta bojovnic a jsme tým, který ukázal, že je druhý na světě.“
Což se dá brát za jeho dokonalou tečku.
„To rozhodně. Je to jeho strop, víc už to nemůže nic překonat. Už jen proto, že nás čeká generační výměna, to je hrozná změna. Je to škoda i proto, že jsme hrozně vysoko, příští rok je mistrovství Evropy a cíle tam budeme mít asi o hodně nižší.“
Už jste to jednou zažila kolem roku 2001. Je to hodně nepříjemné období?
„Určitě to bude nepříjemné, protože lidi budou namlsaní tady z toho šampionátu, že jsme druhé na mistrovství světa, a příští rok třeba budeme bojovat o páté až osmé místo. To taky záleží na tom, kdo bude pokračovat. Máme mladé hráčky, ale hodně bude záležet na rozehrávačkách.“
Pokud odejdou, ujmete se jako jedna z nejzkušenějších role vůdce?
„Určitě ne, já nejsem ten typ. Já jsem šutér, už jiná nebudu. Musí vyrůst další takový člověk, ale je to hrozně těžké. To, co Machule má, to člověk nenatrénuje.“
Pro vás jistě nebylo překvapením, že byla vyhlášena MVP turnaje.
„Pro mě určitě ne. Ona to táhla, bez ní bychom tady nebyly.“
Jaký jste si odnesla největší zážitek?
„Určitě to bylo vítězství nad Austrálií a druhý den Bělorusko. To první jsem prožívala, asi jako bychom byly mistryněmi světa. Nikdo to nečekal, ani my. Já jsem do toho šla s tím, že prohrajeme velkým rozdílem.“
Byla pro vás motivace, aby to tak nedopadlo?
„Motivaci jsme měly tady. (ukazuje na medaili) Ale bály jsme se toho, že když úspěch nebude, zase to bude podobné jako na olympiádě. Kritika, jak jsme hrály. Hlavně když bylo MS doma. Na druhou stranu, kdybychom hrály kdekoli jinde, tak stříbro nemáme. Fanoušci byli šestým hráčem na hřišti. Před turnajem jsem se bála, jak uběhám devět zápasů, ale jakmile jsme se dostaly do laufu, necítila jsem vůbec únavu.“
Věříte, že vaše světové stříbro vyvolá v Česku basketbalový boom zejména mezi mládeží?
„Strašně to tomu pomůže. Propagace byla ohromná. Doufám, že se holky a kluci začnou víc zajímat o basket.“
