Adam Nenadál
27. března 2022 • 13:40

Trash talk? Už to na mě v NBA také zkoušeli, přiznává Krejčí

Autor: Adam Nenadál, TV iSport
Vstoupit do diskuse
0
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Zábranský? Zbrojovku řídit nebude, fotbal jde mimo něj, Kometa je srdcovka
Zimák: Vrána přiletěl nečekaně. Proč by MS mělo klapnout?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Od konce února, kdy se probojoval do pravidelné rotace mladého týmu Oklahoma City Thunder, dostává kolem dvaceti minut na zápas a pilně sbírá cenné zkušenosti v NBA. „Je neuvěřitelné připravovat se na to, že budu každý večer bránit ty největší hvězdy světa,“ říká nadšeně Vít Krejčí v exkluzivním rozhovoru pro iSport.cz a magazín NBA Triple na Nova Sport. Jedenadvacetiletý Čech se nabízené šance pevně chytil – a nemíní se jí vzdát až do blížícího se konce základní části slavné ligy.



V USA jste už přes rok, NBA jste ochutnal na začátku sezony a většinu ročníku jste strávil v nižší soutěži G League. Až teď si ale naplno užíváte skutečný život hráče NBA. Překvapilo vás na něm něco?
„Nebudu lhát – je to fakt namáhavé. Hrajeme tři čtyři zápasy týdně, pořád cestujeme a není čas na nic. A to hraju jen poslední měsíc: zatím si nedovedu představit, jaké to je, zvládnout takhle dvaaosmdesát zápasů za sezonu. Ale užívám si každý moment. Když třeba můžu každý den myslet na to, že budeme hrát proti hvězdám jako Nikola Jokič, tak je to skvělý pocit. Připravovat se na to, že je budu bránit, že proti nim vůbec nastoupím. Je to paráda.“

Na herní vytížení si coby nováček asi nemůžete stěžovat, že?
„Doufal jsem, že na konci sezony pro mě v Thunder nějaké minuty budou a ta šance skutečně přišla. Minutáž je i větší, než jsem si kdy dokázal představit. Snažím se využít každou minutu, co jsem na palubovce.“

Ve vítězném zápase proti Orlandu jste si připsal první double – double kariéry: 12 bodů a 11 doskoků. Která z gratulací vás potěšila nejvíc?
„Jsem rád za všechny. A viděl jsem gratulaci od Satyho, to bylo moc hezké. Cením si všech ohlasů: od rodiny i od fanoušků, ta odezva byla vážně skvělá.“

Giannis Antetokounmpo, Nikola Jokič, Ja Morant, Jayson Tatum... to jsou největší hvězdy NBA a zároveň hráči, s kterými jste se za uplynulý měsíc na palubovce potkal. Kdo z nich na vás udělal největší dojem a kdo se nejhůř bránil?
„Jak jsem říkal, připravovat se na tyhle hráče během scoutingu před zápasem je super pocit. Rozhodně další motivace. Z hvězd, které jsem měl možnost bránit delší časový úsek, byl pro mě nejtěžší na obranu asi Jaylen Brown, křídlo Boston Celtics. Ale třeba i Ja Morant, rozehrávač Memphis Grizzlies. Jsou to neskuteční basketbalisté a hrát proti nim je obrovská zkušenost.“

Jak se ale vůbec dají tihle All-Star hráči zpomalit?
„Jsou borci, kteří jsou prostě nezastavitelní. Dají třicet bodů, ať děláte cokoliv. Ale můžete částečně ovlivnit to, jak těch třicet bodů dají – na tom je postavený náš herní plán. Když dají třicet bodů jen z pod koše, je něco jiného, než když dají třicet bodů po těžších střelách z dálky. Na tým má jiný vliv, když dá Jayson Tatum trojku po spolupráci celého mančaftu, než když ji dá ze hry jeden na jednoho. Ale je třeba počítat s tím, že největší hvězdy si zkrátka své statistiky uhrají.“

Vaše role v útoku Oklahomy je poměrně striktně daná: buď se prosazujete po nábězích pod koš, nebo jste připraven na trojce, kde vás nacházejí přihrávky spoluhráčů. Musel jste na hře bez míče zapracovat?
„Myslím, že už to začalo poslední dva roky v Zaragoze, kdy jsem se musel naučit hrát bez míče – byl jsem jeden z nejmladších v týmu a jinak to nešlo. Snažil jsem se na tom pracovat. A hodí se mi to i teď, když nastupuju s hráčem jako Shai Gilgeous-Alexander. Pozornost obrany na něj je obrovská, tak se snažím využívat každou situaci k tomu, abych se uvolňoval bez míče, protože všichni se soustředí na něj.“

Klíčový aspekt hry v současné NBA jsou střely za tři body, v nichž se vám daří možná až nad očekávání: při pokusech o trojku bez driblinku po přihrávce máte úspěšnost dokonce 40 %, což je elitní číslo. Jak na střelbě z dálky pracujete během sezony?
„Většina tréninků, které teď máme, je zaměřená individuálně – a velmi často se točí právě kolem střelby z dálky. Jinak to ani nejde, vzhledem ke kolotoči zápasů. Ale střelba není to jediné. Snažím se soustředit třeba i na práci na obranném doskoku, protože mi to dává šanci vyvézt míč v rychlém protiútoku, což je také moje silná stránka. A třeba se pokusit i vytvořit nějakou situaci jinak, než do postavené obrany. Týmu pomáhá, když se hraje rychleji.“

Jak vám v adaptaci na NBA pomohly zápasy v G League?
„Ohromně. Předtím jsem kvůli zranění rok nehrál basket, kdybych rovnou skočil do NBA a zkoušel bránit nejlepší hráče světa, tak by to nedopadlo dobře. Ale mohl jsem se rozehrát v G League a to mi hrozně pomohlo. Přál bych si odehrát tam víc zápasů, ale měl jsem problémy s kolenem, pak jsem si poranil kotník. I díky G League jsem nicméně v basketbalové kondici a můžu nastupovat v NBA.“

Oklahoma City Thunder patří k nejmladším týmům NBA, váš lídr Shai Gilgeous-Alexander oslaví v létě teprve 24. narozeniny. Jaký spolu máte vztah?
„Jeho přístup k basketu je skvělý: tvrdě na něm pracuje, ale zároveň si to užívá. Je super člověk a je s ním legrace. Náš průměrný věk je kolem 22 let a on je v tomhle dobrý lídr – prošel si něčím podobným, čím si procházíme my a pořád si to pamatuje. I díky tomu je atmosféra v týmu parádní. Když nedám střelu, spoluhráči mě neustále povzbuzují, abych dál střílel.“

A naopak: už jste se dostal na palubovce do nějaké konfrontace s protihráči?
„Myslíte trash talk? Když jsme hráli proti Denveru, tak tam měl na mě pivot DeMarcus Cousins nějaké kecy. Ale je to sranda, mě to fakt baví – je to show.“

Jak probíhá komunikace s mladým koučem Markem Daigneaultem a na čem podle něj musíte nejvíc zapracovat?
„Pořád se necítím fyzicky stoprocentně kvůli koleni, na kterém mě po sezoně čeká ještě jedna menší operace. A když se necítím tak rychle a výbušně, je pro mě důležité být ve správné chvíli pozičně na správném místě ve správný čas, hlavně v obraně. Mám hodně sledovat video, dívat se, jaké mám postavení v obraně a zlepšovat se v tom. Když jsem začal nastupovat, měl jsem problémy při obraně jeden na jednoho, protože hráči tady jsou extrémně rychlí a extrémně dobře fyzicky připravení, ale i to se postupně zlepšilo a cítím se v defenzivě líp a jistější.“

Co přesně je špatně s vaším kolenem?
„Je potřeba začistit meniskus. Není to žádná složitá operace, ale je potřeba to udělat. Není to tak, že by mě to extrémně limitovalo, nicméně je to bolestivé. Snažím se tuhle sezonu dotáhnout, jak to jen jde – a pak hned dva dny po konci základní části jdu na operaci. Rehabilitace by měla zabrat pět týdnů, není to vážné zranění.“

Stále tedy platí, že na mistrovství Evropy, jehož zápasy bude v září hostit i Praha, byste měl být k dispozici?
„Mám nějaký hrubý plán na léto a EURObasket je toho samozřejmě součástí, chci se toho stoprocentně zúčastnit. Přišel jsem o MS 2019, nebyl jsem na olympiádě – a o tohle nechci přijít. S Thunder jsem o tom nemluvil, ale teď to budeme řešit.“

Zmínil jste, že vás překvapila náročnost života v NBA. Co je na něm nejtěžší?
„Rutina je jednoduchá: hotely, basket, spánek, hotely, spánek. Nejhorší jsou ale dva zápasy ve dvou dnech, to je fakt brutální. Přiletěli jsme z Orlanda ve dvě ráno a ještě ten den jsme hráli s Bostonem. Volný čas je důležité využít k regeneraci.“

Když je řeč o spánku: v NBA je správný spánek velkým tématem, spousta týmů využívá specialisty, kteří hráčům pomáhají upravit si správně spánkový režim. Vy s tím problémy nemáte?
„Po zápase je pro mě hrozně těžké usnout, protože mám v sobě pořád adrenalin. I když skončíme třeba v devět, usnu až ve dvě ráno – jsem pořád rozpumpovaný a mám energii. Teď mi ale hrozně pomáhá jedna věc: tým mi dal fakt těžkou speciální deku, má asi dvacet kilo. A ta tíha vám pomůže zrelaxovat tělo, líp se mi pak usíná.“

S blížícím se koncem základní části NBA opět vrcholí i každoroční debata o tom, kdo by měl být MVP. Pro koho byste hlasoval vy?
„Letos je kandidátů spousta, je to fakt hezky vyrovnané. Pro hodně lidí je těžké, že některé týmy, kde hrají největší hvězdy – jako třeba Kevin Durant v Brooklynu nebo LeBron James v Lakers – nejsou moc vysoko. A MVP by měl být z týmu, který hodně vítězí... Kdybych měl říct jedno jméno, tak asi Joel Embiid, pivot Philadelphia 76ers.

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud