V Atlantě Hawks dostal během sezony pouhopouhých 165 minut na palubovce, v play off ani jednu. V týmu byl Vít Krejčí s gáží 1,5 milionu dolarů druhým nejhůř placeným, pro příští sezonu má ještě kontrakt na 1,8 milionu, ani dolar z něj však není garantovaný. Svízelná situace. Ale pokud má platit rčení, že ti nejhouževnatější zvítězí, mohl by se Vít Krejčí dočkat happy endu. Posuďte sami…

Vítku, jaká byla dovolená?
„Měl jsem ji dva týdny. Na týden jsem byl doma, pak jsem vyrazil do Zaragozy, což bylo super. Tam jsem si to užil moc, protože od té doby, co jsem tam skončil, jsem kluky neviděl.“

Jak vás přivítali?
„Většina kluků, se kterými jsem hrával, ještě bohužel měla sezonu ve druhé lize a byli rozlítaní po Španělsku. Ale naplánoval jsem to tak, že hrála Zaragoza doma a já mohl jít na zápas. Dopředu jsem nic netušil, ale v poločase mě pozvali doprostřed hřiště a dali mi dres. Super překvapení.“

Co na to fanoušci?
„Byl to poslední zápas sezony, takže bylo vyprodáno, přišlo asi devět tisíc lidí. Vejít před nimi na hřiště, na které mám tolik krásných vzpomínek, bylo super.“

Teď už jste v plné přípravě?
„Už asi měsíc a půl. Tři čtyři týdny jsem byl v Atlantě a teď makám o sto šest v Česku.“

Jak to jde v Praze na Královce?
„Jsem moc rád, že nám tam CZ Academy poskytla prostory a skvěle všechno zařídila. Od rána makám s Mejřou (kondiční trenér Michal Miřejovský) v posilovně, to je tak hodina a půl. Pak hodina individuálního tréninku se Stefanem Weissenböckem, který za mnou přijel z Německa. A pak na každý den seženu plus minus deset kluků a hrajeme pět na pět, abychom stihli úplně všechno. Teda já najdu tak šest sedm kluků a zbytek doplní kluci z akademie, pro které je to super zkušenost. To je tak další hoďka a půl nebo dvě. Potom mě ještě s Mejřou čeká protažení. Všechno to dá skoro šest hodin.“

Co vám dala poslední složitá, ale určitě i v lecčems zajímavá sezona v Atlantě?
„Naučila mě hodně trpělivosti, protože byla dlouhá a taky první, kdy… Já byl vždycky hrozně motivovaný do basketu, chtěl jsem se hrozně zlepšovat. A tohle byla první sezona, jejíž každodenní běh byl pro mě extrémně těžký, protože jsem ztratil motivaci a neviděl jsem důvod makat. Ale zjistil jsem, že disciplína je mnohem důležitější než motivace. Ne vždycky budete motivovaní něco dělat, ale pokud máte disciplínu, stejně půjdete. Když jsme přijeli ve dvě v noci z týdenního tripu, na němž jsme navštívili tři města a já nehrál ani minutu, tak jsem nebyl motivovaný jít do haly už na půl devátou, když byl trénink od jedenácti. Ale díky disciplíně, kterou mě tahle sezona naučila, jsem stejně šel a pořád jsem makal. Věřím, že tvrdá práce se vyplatí.“

Takže i když motivace chyběla, váš pozitivní přístup stejně zvítězil.
„Určitě, to je základ. Disciplína je prostě nejdůležitější. I když se vám nechce, musíte se zvednout, jít o tři hodiny dřív na trénink a zlepšovat se.“

V NBA se s nadsázkou říká, že hráč, který nehraje, se v sezoně paradoxně nadře víc než ti, co dostávají minuty.
„Ono je to jednoduchý. Hodinu a půl denně trénují miliony lidí, to dělá v podstatě každý. Přijít na trénink o půl hodiny dřív a zůstat půl hodiny po něm, to taky dělá osmdesát procent lidí. Všechno je prostě o hodinách a hodinách navíc, které ostatní nevidí. Taky se říká, že to, co uděláte za zavřenými dveřmi, pak můžete předvést před miliony lidí. Pokud každý den odtrénujete o hodinu víc než ostatní, tak když si dáte jeden den volno, je to za týden o šest hodin víc, za měsíc třeba o šestadvacet. Takhle se to nastřádá a za pět let je to o tolik víc oproti ostatním, že je výsledek vždycky vidět.“

Jakoby z vás mluvil tréninkový fanatik Kobe Bryant.
(smích) „Jeden z mých trenérů Nick Van Exel hrál v LA právě s Kobem. Hodně jsem s ním řešil tuhle mentalitu. Věděl, že se trápím, protože nehraju. Dost mi radil, vyprávěl mi, jakou měl Kobe mentalitu.“

V Oklahomě jste dostával v předchozí sezoně hodně prostoru. Byl náraz v Atlantě o to tvrdší?
„Jasně, protože chci jít pořád nahoru. Ale takový je život. A jsou věci, které nedokážete ovlivnit. Zvlášť v NBA jde spousta věcí mimo vás. Vy můžete ovlivnit jen to, že se každý den zlepšujete a věříte, že výsledek přijde. Na ostatní nemá smysl plýtvat energií. To jsem se také naučil.“

V evropském basketbalu se během týden trénuje, můžete kouče zaujmout i tam. Během sezony NBA, jíž dominují zápasy a cestování, ale skoro společné týmové tréninky neexistují. O to je těžší na sebe upozornit, že?
„Přesně tak. Hráči mají na začátku sezony dané minuty, co asi tak dostanou. A ty se změní v podstatě jen ve chvíli, pokud se někdo zraní. Od té doby, co u nás nastoupil trenér Quin Snyder, mě nechal hrát pořádně jediný zápas. A takové šance já musím využít, abych trávil na hřišti víc a víc času.“

Český basketbalista Vít Krejčí si plácá s hvězdou Atlanty a konkurentem na postu rozehrávače Traem Youngem

• 
• 
• 
• 
• 13 zobrazit galerii

Šanci jste dostal v dubnu na 20 minut na palubovce Bostonu, na koš jste vystřelil jedinkrát a minul, získal jste čtyři doskoky a tři asistence. Z těchto čísel nevypadá, že byste hrál na sebe a snažil se předvést za každou cenu.
„Každý má v týmu jinou roli. A já vím, že mojí rolí není vzít si dvacet střel za zápas. To nebude moje role v žádném týmu. Vím, co mám dělat na hřišti, a i když jsem se chtěl co nejvíc ukázat, snažil jsem se stále plnit roli, která se ode mě čeká.“

Jak vás tedy hráčsky vidí v Atlantě?
„Čeká mě teď Summer League v Las Vegas a poprvé za dva roky, co jsem v NBA, budu v pozici, která je, alespoň myslím, pro mě ideální. A tou je ne úplně rozehrávač, ale člověk, co má míč v ruce. Nebudu už běhat jen do rohu a odtamtud střílet. Budu moct hrát víc s balónem, nechci říkat úplně rozehrávače, ale někoho, kdo má míč a od koho hra začíná. Hodně si od toho slibuju, proto se chci na Summer League co nejlíp připravit.“

Kdo z hráčů v NBA zastává podobnou roli a má podobné fyzické parametry jako vy?
„Quin Snyder trénoval dlouhá léta Utah a říkal mi, že by mě chtěl v podobné pozici, jakou tam hrál Joe Ingles. Ten umí skvěle hrát pick and roll, umí vystřelit. Po pravdě přiznám, že Inglese jsem nikdy úplně nesledoval, ale jak to zmínil, začali jsme si posílat jeho highlighty, říkal mi, co přesně by po mně chtěl. A myslím, že tohle je pro mě ideální pozice. On je člověk, který hraje bez míče, umí vybíhat po clonách, přihrávat, zahrát pick and roll. Takže teď neskutečně studuju hru Joea Inglese.“

A oproti Australanovi máte o poznání větší atletičnost.
(smích) „To je fakt, on není úplně z neatletičtějších.“

Ingles je prý taky zdatný v trash talku.
„Tak to se budu muset ještě naučit, protože to mi moc nejde.“

Máte z poslední sezony nějaký zážitek se slovním hecováním během utkání?
„Na jeden nezapomenu. Když měl LeBron osmatřicáté narozeniny, zrovna hrál s Lakers u nás v Atlantě. Dal nám čtyřicet sedm bodů, celou dobu u toho mluvil. Protože si z něj všichni dělají srandu, že už je starý, dával nám to pořádně sežrat. Moc se nedá publikovat, co říkal, ale super zážitek vidět to takhle naživo.“

Vraťme se k zpět tématu. Je z vás cítit, že pod Quinem Snyderem jste dostal nový impuls a vidíte, kam by se vaše hra mohla ubírat.
„Určitě. Jeho styl, kterým chce hrát, je podobná hra, která mi nejvíc sedí. Hra Nata (McMillana – předchozího trenéra Atlanty) byla víc jeden na jednoho, spousta pick and rollů. Měl jsem stát hlavně v rohu a pálit. Kdežto Snyderova mentalita je hrát rychleji, půjčovat si míč, rychle najíždět do koše. To je něco, v čem bych mohl vynikat.“

Kolem Nata McMillana se během sezony rojila řada spekulací, nakonec byl na konci února odvolaný. Bylo to asi poprvé, co jste v NBA zažil takové menší drama. Jaké to bylo prožívat zevnitř týmu?
„Každý v týmu je profesionál a chápe, že takové věci se dějí. Sezona je tak rychlá… My jsme odehráli zápas, vyhodili Nata a další den ráno tam byl Quin. Není čas na to si říkat, co teď budeme dělat a víc o tom hloubat.“

Snyder si pro další sezonu vzal za jednoho z asistentů i srbského kouče Igora Kokoškova. Může vám přítomnost Evropana na lavičce hrát do karet?
„Člověk nikdy neví, co se stane. Ale každopádně jsem rád, že tam někdo takový je. Igor ještě ale u týmu nebyl, když jsem byl v Atlantě před dvěma týdny, takže s ním jsem se ještě neseznámil.“

Jaká byla vlastně chemie v týmu Hawks tento ročník?
„Je to něco úplně jiného než v OKC. Je to tým s hodně hráči střední generace, takže i díky tomu se vyřešily komplikace během sezony vlastně v klidu, nikdo nepanikařil. Už si něčím takovým prošli a jsou zvyklí. Samozřejmě nálada byla taková nahoru dolů. Ale celkově to bylo vždy pozitivní.“

Závěr sezony nakonec taky, z předkola jste prošli do play off, kde jste v prvním kole podlehli silnému Bostonu 2:4 na zápasy.
„V play off jsme proti Bostonu vážně odehráli hodně slušnou sérii a myslím, že na tom můžeme začít stavět. Ono je extrémně těžké pro trenéra přijít měsíc před koncem a zavést něco úplně jiného. Po základní části jsme ale měli tři čtyři dny na to něco vážně natrénovat a fakt jsme odehráli play off hodně slušně. To nám dalo důvěru do dalších let.“

Pojďme na těžší téma. Určitě i k vám se doneslo, že by vás spousta lidí ráda viděla především pravidelně nastupovat, protože jste ve věku, kdy potřebujete hlavně hrát. Někteří radí i návrat do Evropy. Jak to máte v hlavě nastavené vy?
„Vždycky tady ta možnost je. Zrovna nedávno jsem o tom mluvil s Phillipem (Parunem – hráčovým agentem). Pořád si myslím, že jsem v NBA ještě nepředvedl, co v sobě mám. A doopravdy jsem přesvědčený, že ještě můžu ukázat, že tam patřím. Dokud tuhle příležitost budu mít, vždycky zvolím NBA. A doufám, že tam můžu vydržet ne tři čtyři roky ale deset patnáct let. Myslím, že mám ještě co předvést.“

Jiří Zídek prohlásil, že z NBA se odchází jen nohama napřed, v podstatě vás musí vyhodit, než abyste odešel dobrovolně. Souhlasíte?
„Samozřejmě nechci celý život hrát tři minuty na zápas. Zase se budu opakovat: když dostanu příležitost, věřím, že mám co ukázat. A to je pro mě všechno. Dokážu žít s tím, že dostanu příležitost, nebudu dost dobrý a pak se vrátím do Evropy. Ale nedokážu žít s tím, že bych šanci nedostal. Dokud bude naděje, chci tam zůstat a předvést, že do NBA patřím.“

Někdo však namítne, že vám utíkají léta a ve vašem věku je klíčové hlavně hrát.
„Já od čtrnácti let odehrál tolik basketu, že… Ano, pro mě je nejdůležitější hrát, to je priorita. Ale jak říkám, myslím si, že pořád toho můžu dosáhnout v NBA a ne v Evropě. Ta je samozřejmě vždy variantou, ale z NBA do Evropy se můžete vrátit kdykoliv, kdežto z Evropy do NBA už je to těžší. Nebo to spíš už prakticky nejde. Dokud můžu, chci zůstat tam.“

Loni jste říkal, že se učíte i jen pouhým pozorováním dění z lavičky. Stále to platí?
„Tím, jak jsme měli starší tým, mohl jsem odkoukávat ještě víc věcí. Třeba ne od Trae (Younga – největší hvězdy), protože ten má úplně jiný styl. Ale jen ho bránit na tréninku… Nebo být nablízku Dejounte Murraymu. DJ je mega soutěživý člověk, kolikrát se stalo, že jsme si jen tak ze srandy stříleli a do deseti minut jsme hráli jeden na jednoho úplně do mrtva. Jen tyhle příležitosti a zkušenosti mi dávají hrozně moc. Z každé sezony, i když nebyla úplně ideální, se snažím něco odnést.“

Co si odnesete třeba od Bogdana Bogdanoviče, srbské hvězdy v týmu Atlanty?
„Bogi je neuvěřitelný střelec. Na konci tréninku proti sobě vždy soutěžíme ve střelbě, a jestli se mi ho podařilo porazit za celou sezonu třikrát, tak je to hodně. On taky mega maká, je jeden z těch starších. Když se nedařilo, vzal to na sebe a týmu extrémně pomohl. A to na začátku sezony vynechal asi dvacet zápasů, vracel se po zranění kolena. Nehrál ani Eurobasket.“

To vy ano a odjížděl jste z něj zklamaný, jelikož jste nedostal tolik šancí, jak jste si přál. Jak na ME s odstupem času vzpomínáte?
„Složité to bylo… Nebylo to úplně podle mých představ. Ale zase se snažím koukat na to pozitivní, dalo mi to i spoustu dobrých momentů.“

Národní tým bude hrát v půlce srpna předkvalifikaci o olympiádu v Paříži. Budete připravený nastoupit?
„To je něco, co teď řešíme s federací a snažíme se dát dohromady termíny. Uvidíme, ještě jsem neudělal finální verdikt. Ani v Atlantě jsem o tom ještě s nikým nemluvil, ale myslím si, že by jim to nevadilo.“

S reprezentačním týmem jste zažil už několik zklamání, na poslední chvíli jste se třeba nevešel do nominace Ronena Ginzburga na MS v Číně 2019, kde tým skončil šestý. Do budoucna byste měl být ale někdo, na kom bude reprezentace stát. Jak se na to díváte?
„Pro mě je reprezentovat vždy neuvěřitelná čest. Já od patnácti nevynechal jediné reprezentační léto. Jsem rád, že je v týmu pořád ještě někdo jako Saty, který mi může pomoct, protože má neuvěřitelné množství zkušeností.“

Nahlas se hovoří o tom, že národní tým převezme už od předkvalifikace španělský kouč. Otevře se nová kapitola, zboří se do určité míry staré pořádky. Může to být pro vás nový impuls?
„Je pravda, že většina kluků už bude pomalu asi končit a celý nároďák se bude trochu měnit. Těším se na tu novou fázi, koukám na to optimisticky. Myslím si, že do budoucna je v Čechách pár talentů, kteří mohou pomoci udělat podobné úspěchy, jaké měla tahle repre.“

Premium

NBA

Krejčího dilema po sezoně: riskovat, že zakrní v NBA, nebo pláchnout

Basketbal

16. května 2023 • 13:18

Welsch: Satoranský se z NBA vrátil v pravý čas, Krejčí by měl hrát víc