TOP 10 sportovních událostí, na něž se těšil a řešil je celý svět. Jak dopadly?

Zápletka: Původně nijaká. V úterý 22. června 2010 v 18:13 britského času proti sobě nastoupili v úvodním kole Wimbledonu 23. nasazený Američan John Isner proti francouzskému kvalifikantovi Nicolasi Mahutovi. Tma přerušila zápas ve 21:07 před startem páté sady, standardní věc. Ve středu se začalo v 14:05, zájem o oba tenisty prudce rostl. V 17:45 překonali nejdelší zápas tenisové historie a pokračovali znovu až do setmění ve 21:09. Isner neproměnil čtyři mečboly, Mahut dva brejkboly, přestala fungovat časomíra. Spát se šlo z pohledu Američana za stavu 6:4, 3:6, 6:7 (9), 7:6 (3) a 59:59. Svět lapal po dechu.

Jak to dopadlo: Ve čtvrtek start v 15:40, konec „už“ v 16:47. Po jedenácti odehraných hodinách a pěti minutách 70:68 pro Isnera. „Na malíčcích u nohou už nemám žádnou kůži,“ vyprávěl. Rozhodující set trval 8 hodin a 11 minut, sám by byl nejdelším utkáním dějin. Vítěz nasázel 113 es, poražený 103. Diváci sledovali 980 výměn. Mahut později vydal populární knihu „Zápas mého života“, Isner uzavřel smlouvu s výrobcem baterií s dlouhou životností. Skamarádili se.

Zápletka: Hokejový velikán Mario Lemieux býval zvyklý nazouvat brusle po dlouhých odmlkách. V roce 1993 po vyléčení z Hodgkinovy nemoci a o dva roky později po zlepšení bolavých zad. Když ale přestal potřetí, jeho jméno zazářilo v Síni slávy, stal se majitelem Pittsburgh Penguins a NHL plynula už 44 měsíců bez jeho fines, nečekal jeho návrat na led nikdo. „Chci se pokusit stát se znovu nejlepším hráčem na světě,“ šokoval 35letý fenomén na tiskové konferenci 11. prosince 2000. Sám sobě vyměřil průměrnou gáži 1,41 milionu dolarů a usedl do šatny, kterou obývali i 28letý kapitán Jaromír Jágr, Martin Straka, Robert Lang, Josef Beránek, Jiří Šlégr, Jan Hrdina, Milan Kraft, Roman Šimíček, Michal Rozsíval a hlavní slovo měl trenér Ivan Hlinka.

Jak to dopadlo: Prvním protivníkem ve staré Mellon Areně byli 27. prosince Toronto Maple Leafs. Lemieux naskočil v elitním útoku s Jágrem a Hrdinou, hned v úvodním střídání asistoval u Jágrovy trefy. V půlce zápasu zase Jaromír přihrál Mariovi na gólovou ránu z voleje. Krátce nato oba asistovali Hrdinovi. Výhra 5:0. O tři noci později triumf proti Ottawě 5:3 a Lemieuxův účet zněl 1+3. Sezonu završil s úžasnými 76 body (35+41) ze 43 utkání. Od posledního comebacku do definitivního konce v prosinci 2005 zvládl 188 zápasů a získal v nich 246 bodů. Stanley Cup už nedobyl, ale vyhrál olympiádu (2002) a Světový pohár (2004).

Zápletka: Končím. Šokující novina zdrtila planetu 6. října 1993. Michael Jordan, nejúchvatnější basketbalista všech dob, se rozloučil pouhý rok po exhibici jedinečného Dream Teamu v olympijské Barceloně, kde byl hlavní tváří. Ve třiceti, po třech titulech v řadě s Chicago Bulls a ztrátě motivace, tvrdě zasažen loupežnou vraždou otce na dálničním odpočívadle, na hraně propadnutí gamblingu – jak sám přiznal, v kasinech za předchozí rok nechal 57 tisíc dolarů, a při golfových partiích se spisovatelem Richardem Esquinasem utopil v sázkách 1,25 milionu dolarů. Zkusil baseball, podepsal smlouvu s Chicago White Sox, ale nastupoval jen v nižších soutěžích. A pak, 18. března 1995, náhle vydal stručné tiskové prohlášení: „I'm back.“

Jak to dopadlo: Hned druhý den v dresu s číslem 45, které nosil v baseballu, odehrál v hale Indiany 43 minut, proměnil sedm z 28 střel (19 bodů) a Bulls prohráli v prodloužení. Žádný jiný zápas NBA od roku 1975 neměl takový mediální dosah. S Jordanem se mužstvo brzy zvedlo, základní část dohrálo s bilancí 13:4, ve druhém kole play off ale vypadlo s Orlandem. Pak už se maximálně motivovaný predátor nedal zastavit: zase tři tituly za sebou, sklizeň individuálních trofejí, globální nadsportovní gigant. Chicago opustil 13. ledna 1999, o dva roky později ještě navěsil dvě sezony ve Washingtonu, aby 5. května 2003 přestal hrát navždy.

Zápletka: Bitva dvou vlasatých postav s čelenkou, které těžko mohly být odlišnější. A poprvé na nejposvátnějším tenisovém jevišti, ve finále Wimbledonu, v sobotu 5. července 1980. Na jedné straně sítě 24letý Björn Borg, švédský kliďas, pravák spoléhající na bezchybnou hru od základní čáry, světová jednička usilující o desátý grandslamový titul, na londýnské trávě už pátý v řadě. Proti němu 21letý John McEnroe, americký spratek, levák vyznávající styl servis-volej, který vládl žebříčku už v březnu, v zádech trofej z US Open a v puse kulomet nadávek a urážek k rozhodčím i divákům.

Jak to dopadlo: McEnroea přivítalo bučení fanoušků, reakce na jeho hádky v semifinále s Jimmym Connorsem, přesto ovládl první set 6:1. Tichý Švéd trpělivostí sebral následující sady 7:5, 6:3. Drama brzy kulminovalo, Borg vedl při vlastním servisu 5:4 a 40:15, McEnroe oba mečboly odvrátil. Tiebreak trval 20 minut! Borg zahodil dalších pět mečbolů, z nich čtyři při podání, a McEnroe shrábl čtvrtý set v poměru 18:16. Jenže v rozhodující sadě při Borgově podání získal jen tři míčky a Švéd po 3 hodinách a 53 minutách triumfoval 8:6. Následující rok se potkali ve finále Wimbledonu a US Open, oba duely vyhrál ve čtyřech setech McEnroe.

Zápletka: Argentina slavila dvakrát titul fotbalových mistrů světa – poprvé doma (1978), podruhé v Mexiku (1986), kde exceloval Diego Maradona. Třetí ne a ne získat, i když se po grálu nesmrtelnosti opakovaně natahoval další geniální prcek Lionel Messi. Třikrát jeho sen zhasli Němci, po dvou čtvrtfinálových fackách přichystali v roce 2014 finálový knokaut v prodloužení. Další pokus v Rusku 2018? Smutná osmifinálová přestřelka 3:4 s Francií a dvě rány od zabijáka Mbappého. Předvánoční Katar 2022 nachystal vášnivě očekávané repete, velkolepé finále. Po světovém zlatu stejně dychtící Cristiano Ronaldo vypadl s Portugalci ve čtvrtfinále. Prosadí se generační rival Messi proti obhájcům titulu?

Jak to dopadlo: Strhující řežba plná zvratů. Argentina vede 2:0, Mbappé v závěru během minuty vyrovnává. Messi v prodloužení druhým zásahem posílá Jihoameričany do trháku, Mbappé z penalty znovu dotahuje. Rozstřel! Mbappé proměňuje i třetí finálovou desítku, Messi je taky úspěšný. Francouzi Coman a Tchouaméni nikoli. Argentina je na vrcholu blaha i fotbalového světa, kapitán Messi završil turnaj jako král bodování se sedmi góly a třemi asistencemi.

Zápletka: Do hokejové mapy spadl 9. srpna 1988 asteroid a zničil Kanadu. Edmonton Oilers vyměnili Wayna Gretzkého do Los Angeles Kings! Číslo 99 bylo v 27 letech právě na vrcholu, kapitán dotáhl Oilers ke čtvrtému Stanley Cupu za pět sezon. Od nástupu do NHL hromadil v průměru ročně 185 bodů. Bořil všechny myslitelné rekordy, 7x ovládl produktivitu soutěže, 8x převzal Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče. A najednou si balil do Hollywoodu, do klubu, který šestkrát po sobě chyběl v play off. Jak se to mohlo stát?! Co tam asi tak předvede?

Jak to dopadlo: Gretzky oplakal odchod, v Kalifornii se ale usmíval a spustil horečku. Proměnil hned první střelu, v úvodní sezoně nasbíral 168 bodů (54+114, lepší v lize byl jen Mario Lemieux), dostal devátou Hart Trophy a co hlavně: v úvodním kole play off vyřadil Edmonton po obratu série z 1:3. Na Stanley Cup už si nesáhl, v roce 1993 Kings podlehli ve finále Montrealu, ale ještě třikrát vyhrál produktivitu a zásadně ovlivnil zájem o hokej nejen v Kalifornii (nové týmy Anaheim, San Jose), ale taky v území Slunečného pásu (Vegas, Arizona, Nashville, Florida…). V roce 1996 nakoukl ještě do St. Louis a kariéru uzavřel třemi sezonami v New York Rangers. Dodnes vlastní 57 rekordů NHL, včetně nedostižných 2857 bodů.

Zápletka: Akční seriál z osmdesátek, kdy ve filmu soupeřili Schwarzenegger a Stallone, a v atletickém sprintu Carl Lewis a Ben Johnson. Stejně staří Američan a Kanaďan. Chladný a ladný běžec (a taky dálkař) s výtečným finišem vs. výbušný kulturista s explozivním startem. Lewis čtyřmi zlatými opanoval OH 1984 v Los Angeles, Johnsona na stovce osmkrát za sebou porazil. Svalovec se ale nevídaně rychle zlepšoval a začal vítězit on, v Římě 1987 se stal i mistrem světa v rekordním čase 9,83. Rivalové po sobě střílejí v médiích a všechno směřuje k bitvě bitev v olympijském Soulu. Generálku v Curychu, měsíc před OH, ovládá Lewis, Johnson dobíhá až třetí.

Jak to dopadlo: Prásk! Startovní výstřel, ryk 70 tisíc fanoušků na olympijském stadionu, Johnson protíná cíl v rekordu 9,79, se zvednutou rukou, pohledem doleva na Lewise a vztyčeným ukazováčkem. Za půl hodiny už se mu houpe zlato na krku. Telefonuje nadšený kanadský premiér, následuje dopingový test. Šampion se trápí, daří se mu až po osmém pivu. Dopingová laboratoř ten den analyzuje 100 anonymních vzorků, jeden je pozitivní, ukazuje 8 nanogramů stanozololu. Náleží Johnsonovi. Obří skandál je na světě, z hrdiny se stává vypískaný psanec. Po letech promluvil o údajném komplotu. „Dopoval jsem sedm let. Ale před olympiádou jsem vysadil šest týdnů. A užíval jsem úplně jiné steroidy, než mi našli. Proč jsem špatný jen já, když ostatní brali taky?“ Zpětně viděno: jen dva z osmi finalistů v Soulu nikdy nespadli do dopingové díry.

Zápletka: Mezinárodní basketbalová federace v roce 1989 otevřela olympijská vrata pro hráče NBA. Wau, vzrušující novinka, co se bude dít? Přelomový turnaj hostila Barcelona 1992. Pro fanoušky mimo Ameriku většinou první příležitost vidět uctívaná esa z plakátů naživo, protože nebyl internet a třeba východoevropské televize neměly na přenosy z NBA peníze. Po zveřejnění americké nominace nastalo šílenství. Aby ne, z jiné galaxie přiletí Michael Jordan, Magic Johnson, Larry Bird, Charles Barkley, Scottie Pippen, Karl Malone, Patrick Ewing, John Stockton, David Robinson, Clyde Drexler, Chris Mullin! A ano, taky univerzitní talent Christian Laettner.

Jak to dopadlo: Hry se s nástupem Dream Teamu proměnily v radostný karneval. Soupeři neměli nárok, vysmáté celebrity, střežené v luxusním hotelu, na hřišti čarovaly, bavily, vítězily v průměru o 44 bodů, kouč Chuck Daly nepotřeboval ani jeden timeout. Ega se vyřádila během tréninků. Bronzová Litva s Arvydasem Sabonisem nebo Rimasem Kurtinaitisem prohrála 76:127, Chorvatsko s Draženem Petrovičem či Tonim Kukočem ve finále vzdorovalo 85:117. Králem střelců se stal Brazilec Oscar Schmidt s průměrem 24,8 bodů, nejlepším šampionem byl Charles Barkley až na deváté příčce (18,0). Lepší důkaz o nesobeckých akcích králů olympiády nenajdete.

Zápletka: Září 1972 a obří sportovní i politický náboj v éře studené války. Série století, první srážka kanadských profíků z NHL se sovětskou mašinou. Osm zápasů rychle po sobě, první půlka v Montrealu, Torontu, Winnipegu a Vancouveru, druhá v moskevských Lužnikách. V jedné šatně Dryden, T. a P. Espositovi, Henderson, Clarke, Ratelle, F. a P. Mahovlichovi, Mikita… Ve druhé Treťjak, Ragulin, Jakušev, Malcev, Charlamov, Petrov, Michajlov… „Je to přímý souboj kapitalismu s komunismem,“ hřímal útočník Phil Esposito. „Nevěřím, že Rusové vyhrají jediný zápas,“ odhadoval bek Bobby Orr, který nenastoupil po operaci kolena. Chyběli i čerstvý rentiér Gordie Howe a Bobby Hull, přeběhlík do WHA.

Jak to dopadlo: Tvrdý náraz kanadské pýchy, na úvod dostali domácí nařezáno 3:7. Další výsledky: 4:1, 4:4, 3:5 a bučení vancouverského publika. Phil Esposito emotivně promluvil k národu a show se přesunula do Moskvy. Pátý zápas, i před zraky diktátora Brežněva, zase vyhráli Sověti (5:4, přestože ztráceli 1:4). Pokud chtěli mistři z NHL sérii ovládnout, museli vyhrát zbývající tři duely. Přitvrdili. Clarke zlomil hokejkou kotník Charlamovovi, Kanaďané vydřeli vítězství 3:2 a 4:3, rozuzlení dramatu Summit Series nabídla až poslední minuta osmé bitvy. Sověti měli pořád navrch, vedli dokonce 5:3, ale 34 sekund před koncem nadvakrát dostal puk do sítě Paul Henderson. 6:5 a euforie i obří úleva pro javorové listy.

Zápletka: Magický pondělní večer 8. března 1971, Madison Square Garden a mimořádná boxerská událost, přitahující pozornost půlky planety. Pustit se do sebe mají vůbec poprvé dva neporažení světoví šampioni těžké váhy. Joe Frazier, 27letý obhájce titulu s bilancí 26:0 (23 K. O.). A o dva roky starší a devět čísel větší Muhammad Ali, dokončující comeback po tříletém zákazu činnosti kvůli odmítnutí vojenské služby ve Vietnamu, se skóre 31:0 (26 K. O.). Frazier v době trestu Alimu pomáhal, ale před bojem se dočkal z jeho nevymáchané pusy urážek. „Chci celých patnáct kol a budu toho imbecila trestat v každém z nich za to, že si dovoluje mě oslovovat jménem Cassius Clay,“ provokoval Ali. Jedním z komentátorů byl herec Burt Lancaster, zpěvák Frank Sinatra zápas fotografoval, v hledišti seděli režisér Woody Allen či spisovatel Norman Mailer. Jdeme na to!

Jak to dopadlo: V ringu vládl úvodní tři kola Ali, pak Frazier přitvrdil a těžil z lepší fyzičky. V patnáctém kole nelítostné bitvy Aliho levým hákem poslal k zemi a vyhrál jasně na body. „Bylo to rozhodnutí bílých,“ vymlouval se poražený, u nějž pak lékaři zjistili, že boxoval s přeraženou čelistí. Tahle dvojice se utkala ještě dvakrát. Na konci ledna 1974 opět v New Yorku. Než navlékli rukavice, postrkali se v televizním studiu ABC, protože Ali nazval Fraziera ignorantem. Rozhodčí vyhlásili vítězem Aliho, ale podle New York Times měl vyhrát Frazier. I proto, že se Ali na soupeře neustále věšel a držel ho za hlavu. Třetí díl ságy sledovali fanoušci na Filipínách 1. října 1975. Znám je jako Thriller v Manile a mnozí jej považují za nejbrutálnější utkání v historii boxu. Frazier před posledním kolem nevidí na levé oko, z nosu a uší mu crčí krev, přesto hodlá pokračovat, protože vede na body, ale kouč už ho do ďábelské vřavy nepouští. Právě ve chvíli - jak se později ukázalo – když totálně vyčerpaný a napuchlý Ali prosil v opačném rohu svého trenéra, ať mu sundá rukavice a hodí do ringu ručník. A tak vyhrál technickým K.O., nicméně salva tvrdých úderů ze všech tří bitev nejspíš zásadně urychlila nástup Parkinsonovy choroby.