Krejčí přibral sedm kilo svalů: V NBA mi říkají, abych víc střílel a byl agresivnější
Má za sebou sezonu, ve které se etabloval v prvním týmu Atlanty Hawks. Zároveň si ale „užil“ zlomeninu bederní páteře. Momentálně jediný Čech v NBA Vít Krejčí (24) se chystá na další ročník mezi elitou a polyká tréninkové dávky v posilovně. „Chci ještě víc zapracovat na kondici. Přibral jsem nějakých sedm kilogramů svalů, což je důležitá část přípravy,“ hlásí borec ze Strakonic, který nebude chybět v českém dresu na ME. „Na tu výzvu se těším a jsem rád, že tam budu mít Tomáše Satoranského jako svého mentora.“
Máte za sebou průlomovou sezonu v NBA. Jak ji hodnotíte?
„Z individuálního hlediska pozitivně. Udělal jsem spoustu dobrých kroků, ale myslím si, že v obraně jsem se zhoršil oproti minulému roku. Musím pracovat ještě víc na agresivitě. Věřím, že v tomhle mi pomůže účast na EuroBasketu.“
Čím si vysvětlujete to, že jste se podle svých slov zhoršil v obraně?
„Myslím si, že minulý rok to pro mě byla hlavní věc, kterou jsem týmu přispíval. Tím, že teď je těch úkolů víc i směrem dopředu, tak třeba chybí trochu energie potom v obraně. Pořád si myslím, že je to na dobré úrovni, abychom si rozuměli, ale před sezonou jednoznačně chci ještě víc zapracovat na kondici. První část léta k tomu využívám. Přibral jsem nějakých sedm kilogramů svalů, což je důležitá část přípravy.“
Jaký máte vztah s trenérem Atlanty Quinem Snyderem?
„Úplně skvělý. Jsem fakt rád, že ho tam mám. On mi dal pořádnou šanci a důvěřuje mi. Zčásti díky němu jsem měl tu možnost návratu do Atlanty, ale nejen se vrátit, ale dostal jsem příležitost ukázat, co ve mně je. Cítím vděk a je super vědět, že kouč za vámi stojí. Hraje se s větší lehkostí.“
K vyšší minutáži v sezoně vám ale pomohla i početná marodka. Chytil jste tu naskytnutou šanci dostatečně?
„Takhle NBA funguje. Když počkáte, dříve nebo později tu šanci z nějakého důvodu dostanete. Člověk se jí musí chopit a využít na sto procent. Mám dojem, že se mi to v uplynulé sezoně povedlo.“
Bylo potom psychicky náročné, když v únoru došlo na ten pád proti Orlandu a zlomeninu v bederní oblasti?
„To bolelo hodně. Obzvlášť proto, že se mi zrovna začalo dařit. Na druhou stranu bylo štěstí, že se to stalo v předposledním zápase před pauzou kvůli All Star Game. Měli jsme tím pádem zhruba týden až devět dní volna. Takže jsem nezmeškal tolik zápasů, ale prvních pár dnů bylo na prd. Zlomenina v dolní části zad znamená, že se fakt nemůžete hýbat. Nakonec z toho byl měsíc. Naštěstí, protože hned po tom úrazu mi doktoři řekli, že to možná bude absence až do konce sezony.“
NBA je kolos. Kolik lidí se o vás ve stavu zraněných staralo?
„Záleží pochopitelně na typu zranění a na tom, co můžete dělat. Ze začátku se o mě staral hlavně fyzioterapeut. Musel jsem se nejdřív rozpohybovat. Pak jsem pracoval s atletickým koučem, měl jsem silový trénink. Celkem se mi věnovali asi čtyři lidi. Máme v klubu tři fyzioterapeuty a ti mají rozdělené hráče do tří skupin. Každý hráč tak v sezoně chodí jen za jedním fyzioterapeutem, aby věděl o tom daném hráči i ty nejmenší bolístky.“
Má Atlanta i mentálního kouče?
„Ano, ale já mám vlastního, se kterým spolupracuju už dlouho. Je z Německa, ale žije v Americe.“
V čem vám nejvíc pomohl během kariéry v NBA?
„Nejvíc jsme spolupracovali první dva roky v Oklahomě. On má zkušenosti s hráči z NBA. Dával mi nějaké rady, protože NBA je jedna velká rutina. Každý den musíte dělat totéž, abyste byli stoprocentně připravení. Máte třeba tři, čtyři zápasy za týden. Je důležité si najít to svoje. V tomhle mi hodně pomohl.“
Vyrovnal jste klubový rekord v úspěšných trojkách za sebou v jednom zápase. Dal jste šest ze šesti. Pomáhají podobné zápasy k tomu, že vás hráči berou více mezi sebe?
„Určitě. Postupně cítím, že mě kluci hledají na trojce víc a věří mi. Je to o tom najít nějaký svůj rytmus. Pokud mi něco zkušenější spoluhráči vždycky říkali v Atlantě, tak je to, abych střílel víc a byl agresivnější. Když vám to takhle říkají ostatní kluci i trenéři, tak to dodá sebevědomí.“
S kým ze spoluhráčů si rozumíte nejvíc?
„Se všema máme dobrý vztah, vždyť spolu trávíme nějakých sedm měsíců roku v kuse. Nejvíc si ale asi rozumím s Dysonem Danielsem a Jalenem Johnsonem. Tihle dva kluci jsou fakt skvělí do party a do týmu. Mrzí mě, že zrovna Jalen měl tak smolnou sezonu po zdravotní stránce. S ním bychom byli rozhodně silnější.“
A co spoluhráči, se kterými bojujete na stejné pozici? Opravdu je všechno tak sluníčkové?
„Je to velká konkurence a navíc většina lidí, kteří se dostanou do NBA, mají mentalitu zbořit všechny překážky před sebou. Na druhou stranu je pořád potřeba udržovat týmovou morálku. V tomhle jsme profíci. Na tréninku jdeme do sebe a bojujeme, ale jinak jsme úplně v pohodě, nikdo není zákeřný a v zápase táhneme za jeden provaz.“
Mám hrozně rád hokej
Zrovna Daniels byl pozván jako expert do televizního studia před jedním z finálových zápasů NBA. Lákalo by vás něco podobného?
„Lákalo, i když se přiznám, že v play off víc sleduju NHL než NBA, protože mám hokej hrozně rád. V Americe jsem v televizi třeba koukal na hokej a o přestávkách jsem to přepnul na basket. Byl jsem s kamarády ze Strakonic i na zápas Caroliny proti Floridě. Chtěli jsme se taky podívat na Martina Nečase v Coloradu a Radka Faksu v St.Louis, ale vypadli, to mě extrémně mrzelo.“
Máte oblíbený tým v NHL?
„Měl jsem rád Carolinu, když tam byl Nečas. Teď teda Colorado. Spíš ale fandím českým klukům, co tam máme. Pamatuju si v roce 2020, když jsem byl draftovaný a poprvé jsem letěl do Oklahomy, že vedle mě v letadle seděl Ráďa Faksa. Bylo to úplně náhodou. Tam jsme se poznali, jezdil jsem mrknout na jeho zápasy v Dallase, když byl čas. Hodně jsme se spřátelili.“
Byla zrovna pandemie koronaviru, to jste Faksu hned poznal i v roušce? Kdo koho oslovil?
„No právě! Celou tu cestu v letadle bylo ticho. Člověk má roušku, tak vůbec neví. Myslím, že jsme se oslovili až v Dallase, když jsme čekali na zavazadla a začali jsme se bavit. Poznali jsme se blíž a můžu říct, že je to můj dobrý kamarád. Mám radost, že se mu letos poměrně dařilo.“
Když se vrátíme k basketbalu, tak co smlouva? Je jisté, že budete pokračovat v Atlantě?
„Je to dané tak, že musím být zařazen na soupisku první den tréninkového kempu, který začíná v září. Takhle to tam je nastaveno a člověk má garantováno místo na celý rok. Potom je tam týmová opce, takže se uvidí podle toho, jak budu hrát a jestli budu dál prodlužovat smlouvu.“
Na webu Atlanty se o vás třeba dozvíme, že váš skrytý talent je vaření, tak jak je to?
„Jak to říct. Vařím hlavně snídaně, ale ty dělám skvělé. Přítelkyně by mohla vyprávět. Už ve Španělsku jsem se musel naučit vařit, protože jsem tam byl sám. Neříkám, že jsem nějaký extra kuchař, ale nějaké skills mám.“
Co tedy připravujete na snídani pro přítelkyni?
„Dělám úplně nejlepší míchaná vajíčka ze všech.“
To říkají všichni, Víťo.
„Ale nemají pravdu! Teď vážně, já se snažím nedělat složitá jídla. Zkoušel jsem třeba kuře na paprice a takovou tu českou kuchyni, ale nebaví mě to během sezony. Spíš uvařím po sezoně, kdy je víc času i energie.“
A když je třeba zápasový den v NBA, jak to u vás vypadá?
„Většinou vstávám kolem osmé a v hale jsem zhruba v devět, na chvíli dám strečink a posilovnu. O půl desáté je nějaký individuální trénink, po desáté máme videopřípravu na večerní zápas. Pak jdeme na hřiště. Někdy po jedenácté mám individuální střelbu. Doma si dám oběd, v jednu jdu spát a ve tři vstanu. Ve čtyři jedu do haly. Zase strečink a posilovna podle toho, jak se cítím a jdeme hrát!“
Váš bývalý tým Oklahoma je ve finále NBA. Kouče Marka Daigneaulta si vybrali před lety hodně mladého. V čem je jeho síla?
„Podle mě dokáže skvěle spojovat všechny hráče. V NBA o to jde obzvlášť, protože jak víme, ta soutěž je hodně o individualitách. Řekněme, že trenéři nemají tolik práce s tou týmovou stránkou hry jako v Evropě. Kouč v NBA musí ten tým co nejlépe poskládat a docílit dobré chemie. Vždy jsou v týmu velká ega. Všichni ti, co hráli v NBA, tak v nějakém určitém bodě své kariéry byli za hvězdy. V NBA je potom složité přijmout nějakou roli a pochopit, že se na nich už tolik stavět nebude. V tomhle je podle mého Mark skvělý.“
Nová role v reprezentaci
Čeká vás EuroBasket. Vaše pozice v reprezentaci roste. Jste připraven na pozici lídra?
„Bude to něco nového, ale na tuhle výzvu se těším. Jsem rád, že tam bude s námi Tomáš Satoranský a budu ho mít jako takového mentora. Rád se s klukama zase potkám. Moc se na turnaj těším.“
Dochází k částečné generační obměně národního týmu, navíc těsně před ME ukončil reprezentační kariéru Ondřej Balvín. Jak moc bude chybět?
„Určitě nás to bude bolet. Ondra byl pro nároďák extrémně důležitý. Kdyby navíc nejen Honza Veselý, tak bychom se na to museli připravit. Takové věci se ale ve sportu dějí. Zase je to ale příležitost pro kluky, kteří doteď neměli tak zásadní roli. Je teď na nich ukázat se a chytit tu šanci za pačesy.“
Do velkého světa basketbalu vás vyslal písecký klub. Bylo by pro vás nějak speciální, kdyby se do týmu dostali borci z Písku Martin Svoboda a Vojtěch Sýkora?
„Bylo by to moc fajn. S klukama z Písku a hlavně s Martinem jsem v kontaktu často. Zase by to byl další posun pro písecký basket.“
Jak se vůbec staví Atlanta k tomu, že její evropští hráči včetně vás budou hrát na ME?
„Byli extrémně rádi, že za reprezentaci budu hrát, protože vědí, že dostanu větší roli. Sice trochu jinou než v Atlantě, ale i tak mi to pomůže do nové sezony. Berou to pozitivně a určitě se na mě z klubu přijedou podívat i do Rigy.“
S čím byste byl po ME spokojen?
„Hlavní cíl je samozřejmě postup ze skupiny. Bylo by dobré být první nebo druzí ve skupině, to je důležité, abychom se vyhnuli těm nejlepším v další fázi turnaje. Tam je totiž extrémní kvalita.“
Už víme, že umíte skvělá vajíčka. Budete je dělat ráno v Rize týmu pro větší pohodu?
(smích) „Tak to nevím. Doufám, že od toho tam budeme mít jiné lidi.“
Teď bude EuroBasket žen. Základní skupina se hraje v Brně. Přijedete se podívat?
„Budu tam na ten zápas proti Belgii. Uvidíme, jak to zvládnou. Zrovna Belgie je hodně kvalitní tým. Pro holky je to super šance zahrát si takhle doma. Pro ně je nejdůležitější vyhrát nad Černou Horou a Portugalskem. Nesmí to podcenit, protože s Belgií by se to honilo složitě. Spoustu holek znám, protože moje ségra taky hrála basket a byla v reprezentaci. Tak jsem se na ni jezdíval dívat. Mnohé byly pak na klubové úrovni i její soupeřky, takže budu fandit.“
