Před třinácti lety odešel z Pardubic vstříc bohaté a úspěšné kariéře. Včera se basketbalista Jiří Welsch, jeden ze dvou Čechů, který si vyzkoušel i zámořskou NBA, do svého rodného města vrátil. Fanoušci na něj sice v závěru nečekaně pískali, jeho osm bodů ale pomohlo k vítězství Estudiantes Madrid nad již vyřazeným Nymburkem 88:86.
Skákal v kolečku se svými spoluhráči a těšil se z důležité výhry. V hlavě měl Jiří Welsch jen úspěch a bouřlivé přivítání nymburských příznivců. Fakt, že na něj těsně před koncem někteří z nich pískali, neřešil. „To k tomu patří, v tu chvíli jsem už byl jejich nepřítel,“ mávl nad tím rukou jednatřicetiletý basketbalista.
Před zápasem jste tvrdil, že vás čeká emotivní návrat na místo, kde jste začínal. Splnilo se to?
„Určitě, zažíval jsem tu všechny možné emoce. Možná to bylo trochu jiné, než když jsem tu hrál za reprezentaci, vždyť jsem také poprvé nastupoval proti českému týmu. Celý výlet sem a ty tři dny byly ale speciální a já to hodně prožíval.“
Nepokazil ty dojmy nečekaný pískot fanoušků, když jste v hektickém závěru zahrával trestné hody?
„Ani náhodou, já si naopak vychutnával, jak mě v úvodu přijali. To, že pak pískali ke konci, je normální. Přeci jen jsem hrál proti nim.“
| Jiří Welsch |
| Narozen: 27. ledna 1980 v Pardubicích Výška/váha: 202 cm/95 kg Kariéra: Pardubice (1997 – 1998), Sparta (1998-2000), Olimpija Lublaň (2000–2002), Golden State Warriors (2002–2003), Boston Celtics (2003–2005), Cleveland Cavaliers (2005), Milwaukee Bucks (2005–2006), Unicaja Malaga (2006–2010), Estudiantes Madrid (od 2010) |
Ty šestky jste ale nedal. Rozhodilo vás to?
„Ne, nešlo o to, že jsem hrál proti Nymburku, nebo o ten pískot, já je obecně střílím špatně. Nevím, asi se nedokážu uvolnit. Musím se s tím v budoucnu ještě poprat.“
Estudiantes nicméně nakonec vyhráli.
„Jsme rádi. Přijížděli jsme jako vedoucí tým, a i když jsme předvedli asi jeden z našich horších výkonů, nepřestávali jsme si věřit. V rozhodujících momentech se nám to pak podařilo otočit. Jsem ale překvapený, že Nymburk prohrál všech pět zápasů, na to mi přijde moc dobrý. Asi často doplácel, jako proti nám, na koncovku. A možná se i dostavila únava z náročného programu.“
Před zápasem i po něm jste se setkal i s druhým hráčem, který také jako vy vyzkoušel NBA, s Jiřím Zídkem. Hecovali jste se nějak?
„Ne, k žádnému hecování nedošlo. Já jsem s ním mluvil jen na začátku týdne a poprosil ho, aby mi pomohl sehnat lístky pro rodinu. To udělal, za což mu moc děkuju. Vím ale o něm, že je muž, co sedí na více židlích (v Nymburku i v basketbalové federaci) a má hodně práce, takže žádné pošťuchování neprobíhalo.“
Před zápasem jste tvrdil, že pokud vyhrajete, pozvete všechny spoluhráče na večeři. Platí to?
„Však už si ze mě dělali srandu, že jim dlužím další večeři. Jednu jim totiž visím ještě za vítězství v Malaze. Naštěstí jsme teď byli v takovém skluzu, že resty mají i jiní a než na mě dojde řada, tak to chvilku potrvá.“
Dělal jste hráčům i v Čechách průvodce?
„To zase ne. Na to, aby se poznávaly Pardubice, moc čas nebyl, ale kluci se občas ptali. Někteří byli i překvapení, že máme dálnice, a Marc Blanche se mě i ptal, zda je pravda, že se tu vyrábí semtex. Prý si to našel někde na internetu. To mě překvapilo, asi se ale dopředu zajímá, kam cestuje.“
