Po letech trénování USK Praha a reprezentace si dal od klubové úrovně pohov. A cítí, že mu pauza prospěla. „Zápasový stres mi nechybí, ale cítím, že se na basketbal jako trenérskou práci těším,“ říká trenér českých reprezentantek Lubor Blažek. S národním týmem zahájil přípravu na blížící se mistrovství světa, a přestože ho omladil, může tentokrát počítat s navrátivší Evou Vítečkovou.
Do přípravy jste nominoval sedmnáct hráček a opět jste musel tým o něco omladit. Podle čeho jste hráčky vybíral?
„Volil jsem je podle jejich výkonnosti v lize. Třeba hráčky z Valosunu předváděly v sezoně dobré výkony. Ono je ale potřeba uvažovat o obměnách, hráčkám umožnit, aby trénovaly s tím nejlepším a nasály reprezentační atmosféru včas.“
Jaké pak máte informace o triu Bartoňová, Hejdová, Kulichová, které působí v zahraničí?
„Mám o nich velmi dobré informace, jsem s nimi ve spojení. Pro mě je důležité, že se holky uplatnily ve svých týmech a že se reprezentovat těší.“
Po roční pauze můžete navíc počítat i s Evou Vítečkovou. Jak probíhala ta komunikace s ní?
„Já už se k tomu letos vůbec nevracel. Ta dohoda byla taková už před ME ve Francii a dnes už to bylo dané. Skončila liga a Eva ví, že nastupuje do reprezentace. Podle jejího vyjádření se těší, takže obě strany dodržely, co si řekly. Pro nás znamená letos v nároďáku hodně.“
Jak se po té dlouhé pauze těšíte zase na trénování?
„Mám pocit, že se hodně těším. Druhý rok mám jinou náplň týdenní práce, kdy pracuji s malými dětmi a baví mě to. Ale na reprezentaci se těším. Ten vrchol v Turecku bude zajímavá akce.“
Začal vám ten zápasový stres chybět?
„Nechyběl mi. Ale musím říct, že to v hledišti na zápasech stejně prožívám. Na většinu zápasu se ale dívám jinak a jsem přesvědčený, že ty dva roky jiného dívání se na basket mi hrozně dalo.“
Co třeba?
Musel jsem naučit trpělivosti, jinak mluvit. Třeba jsem přišel na trénink desetiletých dětí, a když jsem začal vysvětlovat svoje pokyny odborně, tak na mě koukaly jako bych přišel z jiného světa. Musel jsem tedy začít mluvit pomalu a vyjadřovat se bez odborných termínů. Tu pauzu jsem však uvítal, protože jsem cítil, že se začínám dostávat do stereotypu a přestávám hledat nové věci. Musel jsem najít sílu to udělat a bylo to jen dobře. Teď se na basketbal jako na trenérskou práci těším.“
A jaký tedy máte s týmem pro mistrovství světa v Turecku cíl?
„Před MS 2010 jsme měli cíl být v nejlepší osmičce a to platí i teď. K úspěchu totiž nejezdíme výtahem, ale chodíme po schodech, takže bych si přál, aby abychom při postupu mezi osm stáli na prvním schodě a bojovali o nejvyšší mety. Jenže už není slabých soupeřů, stejně jako v hokeji.“
