Draly se mi slzy do očí, přiznal o diváckém rekordu Houška
Bílé peklo. Rámus od začátku až do konce. Podpora, jaká tu v českém basketbale nikdy nebyla. „Draly se mi slzy do očí. Když vidíte, jak všichni stojí a tleskají, i když prohráváte o šestadvacet, tak je to něco krásného,“ říkal Jakub Houška po druhém finále NBL, které Děčín sice prohrál s Nymburkem 61:87, zato návštěvou 4850 fanoušků se zapsal do historie.
Co jste říkal na tu rekordní diváckou kulisu?
„Děčín se zapsal do historie dalším písmem. Letos píše hodně zlatým písmem a teď dalším. Je to basketbalové město a zase to dokázal. Skoro pět tisíc lidí, úžasné, skvělé, nádherné. Hrát tady je možná zážitek i na příští život.“
Čím to je, že se v Děčíně něco takového podařilo?
„Jsme lidem blízko, oni nás znají, my se snažíme tu práci dělat tak, aby věděli, že je potřebujeme a oni to ví. Ví, že bez nich bychom nebyli tam, kde jsme. Takový je klub i hráči. Já jsem kapitán tohoto týmu a snažím se to dělat taky a oni za námi jdou, jako za dalšími sportovci. Je to skvělé.“
Je už tohle takový splněný cíl finále?
„Splněný cíl by to byl, kdybychom vyhráli tři zápasy, ale proti Nymburku je to strašně těžké. Víme to, lidé to vědí také, snažíme se do toho dát všechno, abychom měli za sebou čistý stůl. Říkali jsme si s klukama, že musíme hrát, abychom si řekli, že jsme tam nechali všechno. A jestli to dopadne o pět nebo o dvacet, vždy tam musíte nechat všechno.“
V sérii sice prohráváte už 0:2 přesto, je tohle takový malý titul?
„Nymburk je Nymburk, ty miliony musí být někde znát. Tohle je ale k nezaplacení. Kdyby se tady vyhrál titul, tak se musí hrát asi v Praze, protože ty lidi by se zbláznili a my s nimi. To je ale hrozně těžké. Je to krásné, lidé vás odmění za sezonu, která byla úspěšná, a oni vědí, jak jsou karty rozdané a vidí, že bojujeme.“
K rekordu vám především pomohlo, že jste se i přesunuli do ze své domácí haly do místního Zimního stadionu. Bylo těžké se s tím srovnat?
„Jak to mohl být handicap, když pak z toho vzniklo tohle? Bylo to boží. Jsem rád, že jsme to udělali a klub to potvrdil. Bylo to neskutečné.“
Co tedy nyní udělat pro to abyste sem ještě jednou vrátili?
„Vyhrát v Nymburku. Hlavně si ale také odpočinout a zregenerovat. Máme jeden den na odpočinek, Nymburk hraje v širší rotaci a my to budeme mít těžší. Ale vím, že tam zase necháme srdce. Jsme Válečníci, musíme se o to porvat.“
