Větší role díky milionům. Satoranský se těší do Jordanova města | iSport.cz
Ivo Pospíšil
27. července 2019 • 16:40

Větší role díky milionům. Satoranský se těší do Jordanova města

TOP VIDEA
Liberec - Sparta: Malinský spadl ve vápně a dostal penaltu, kontakt ale vyvolal sám Liberec - Sparta: Malinský spadl ve vápně a dostal penaltu, kontakt ale vyvolal sám
TOP góly 7. kola: Komličenkova exploze nebo Hušbauerova raketa TOP góly 7. kola: Komličenkova exploze nebo Hušbauerova raketa
VŠECHNA VIDEA ZDE

Z města slavného gangstera Al Caponeho dostal nabídku, kterou nemohl odmítnout. Vrátit zpět ke špici tým slavného Michaela Jordana. K tomu tříletou smlouvu na 30 milionů dolarů. „A jak znám NBA, tento kontrakt mi zajistí i určitou roli v týmu,“ chápe Tomáš Satoranský, jenž se rozpovídal nejen o přestupu do Chicago Bulls. Řeč přišla i na blížící se světový šampionát, kde bude českou oporou č. 1.



Byl na roztrhání. Během svého tradičního kempu na pražské Folimance trénoval  desítky malých dětí, následně se s nimi fotil, rozdával podpisy… Šel jim příkladem. „V Chicagu o tom vědí. Moc jsme si o tom sice nepopovídali, protože ten přestup proběhl rychle, ale NBA obecně podporuje rozvoj kempů hráčů po celém světě,“ vysvětlil Tomáš Satoranský.

Vzpomenete si ještě na začátek července, kdy jste přestupem z Washington Wizards do Chicago Bulls zase zvedl zájem o český basketbal?
„Urodilo se to fakt za den. Oznámilo se to 1. července, ale telefonát s trenérem Chicaga přišel asi jen den předtím. Tehdy poprvé zaznělo, že mají zájem a že dají nabídku. Vše to bylo hrozně rychlé, čekal jsem, že k tomu dojde spíše později. Před začátkem free agency jsem měl sice ještě jednání s Washingtonem, ale agent mě připravoval na to, že nejdřív budou podepisovat hlavní hvězdy, které určí trh, a teprve pak přijdu na řadu já. Jenže to, jak rychle se všichni podepsali, bylo šílené.“

U vás se spekulovalo o řadě týmů, jako byly Dallas Mavericks, Indiana Pacers nebo Boston Celtics. Překvapilo vás, že to nakonec bylo Chicago Bulls, o němž se moc nemluvilo?
„Abych řekl pravdu, nepočítal jsem s nikým. Nedával jsem si žádné plány, ve free agency to skoro ani nejde, zvláště když jsem byl ještě chráněný volný hráč. To ani nemůžete vědět, jestli například Washington danou nabídku nedorovná… Do poslední chvíle jsem nevěděl, ale když nabídka z Chicaga přišla, tak jsem doufal, že se to povede.“

Můžete teď zpětně říct, kolik týmů o vás mělo zájem?
„Týmů byla spousta, ale nevěděly, v jakém jsem pořadí. Na trhu bylo hodně rozehrávačů a dost z nich byly superhvězdy, takže jsme počítali s tím, že se hodně týmů bude snažit nejprve ulovit ta větší jména. Zájem tedy o mě byl, ale týmy nedávaly nic konkrétního. A když přišlo Chicago, zdálo se mi, že se tam budu hodit a že by byla škoda to nevyužít.“

Čili to byla vůbec první nabídka, která reálně přilétla?
„Ano . Hodně týmů se možná bálo, že Washington udělá vše pro to, aby jejich nabídku případně dorovnal… Naštěstí se tak nestalo a odcházím do Chicaga.“

Takže sám cítíte, že to do sebe vše zapadá?
„Tohle jsem cítil, až když se to stalo oficiálně a spadlo to ze mě. Cítil jsem, že jsem si to přál, ale tím, že jsem s ničím nepočítal, nechtěl jsem se na to vázat. A pak mi z toho vyšlo, že chci zkusit novou situaci v jiné organizaci. To, že je Chicago historicky známý a úspěšný tým, je jen bonus.“

Fanouškovský aspekt, že jste měl v pokojíčku plakát Michaela Jordana, v tom nehrál roli?
„Ne, to jsem v sobě neměl. Tyhle věci, že třeba půjdu do Lakers, protože jsem jim fandil nebo že je to i dobré město, to je ta poslední věc, kterou bych řešil. Je to jen takový bonus.“

Příštím působištěm Tomáše Satoranského budou Chicago Bulls
Příštím působištěm Tomáše Satoranského budou Chicago Bulls

Jak moc jste sledoval Chicago v devadesátých letech, kdy to Bulls válcovali?
„Pamatuju si jen poslední titul Michaela Jordana v roce 1998. Ale jako malý jsem strašně pátral v historii, měl jsem NBA encyklopedii, sledoval různá videa a hned jsem se stal basketbalovým fanouškem – má to na mě docela dopad. Jsem rád, že budu součástí takové organizace.“

Slavná historie je z klubu cítit?
„Ano, přijde mi, že tam fanoušci sportu rozumí, a mně se zde z pozice protihráče vždy dařilo. Což asi i utvrzuje onen zájem od Bulls. Těším se na to, neboť celé Chicago má výjimečnou atmosféru.“

Jak vás při podpisu smlouvy uvítali? A jaké plány s vámi mají?
„O tomhle jsme se bavili už ve chvíli, kdy přišla nabídka. Volal mi samotný trenér, který se mě snažil získat, mluvil o tom, jak viděl mou hru a jak můžu týmu pomoct… Myslím, že je to dobrý projekt a má potenciál do budoucna. Uvidíme, jak se nám bude dařit třeba už příští sezonu, ale ve Východní konferenci je to otevřené, a když vydržíme zdraví, máme šanci bojovat o play off .“

Jste rád i z osobního hlediska, že zůstáváte ve východní části USA?
„Ano. Je rovněž dobré, že nejsem tak daleko od rodiny, protože když máte devítihodinový rozdíl, komunikace s lidmi v Česku je těžší. A co se basketu týče, je vidět, že Západní konference je daleko nabitější, a když máte mladý tým jako Phoenix či Dallas, je těžší se udržet v konkurenci.“

Řekl vám trenér Boylen, že s vámi počítá i do základní sestavy?
„V NBA je obecně vaše role určená i z hlediska finančních podmínek, takže když jste čtvrtý nejlépe placený hráč týmu, víte, že nějakou roli mít budete. Nebo že šance dostanete. I děti na kempu se mě ptaly, jestli budu v základní pětce, ale to není důležité. Hlavní je minutáž, a jak dovedu týmu pomoct. I trenér ví, jak dokážu hrát s míčem i bez něj a že jsem typ hráče, kterého hledal.“

Proti Chicagu jste se v minulosti i vy sám předvedl. Pětadvacet bodů z února 2018 je stále českým rekordem. Přišla i na to řeč?
„No, letmo jsme se o tom bavili s kluky na večeři ve Vegas. Spíš to ale bylo z důvodu, jak ten zápas dopadl. Jak mě tehdy Bobby Portis na konci sejmul, než abychom řešili, že jsem jim dal 25 bodů.“

A teď vás naopak čeká spolupráce s hráči, jako je dynamický střelec Lauri Markkanen, váš bývalý spoluhráč Otto Porter nebo jiný smečující zabiják Zach LaVine.
„Je to další výzva, jak budu s novými spoluhráči hrát, a bude důležité, jak rychle si na ně zvyknu. Na druhou stranu, s tím jsem nikdy neměl problém. Z pozice rozehrávače o hráčích vím a těším se hodně na Markkanena, protože cítím, že s ním můžu mít docela dobrou spolupráci. Je to podobný typ, jako byl Kristaps Porzingis, a tyhle hráče pick and pop mám hodně rád.“

Dodává vám jistotu, že to bude již vaše čtvrtá sezona v NBA a už máte své renomé?
„To uvidíme. Je pravda, že nejsem žádný nováček, ale přece jen jsem tam jen tři sezony. Když však hraji profesionální basketbal od 15, 16 let, tak nějaké ty zkušenosti z velkých zápasů taky mám. Chicago je mladý tým, ale budeme tam mít i veterána Thaddeuse Younga, který bude už 13. sezonu v NBA. Rozhodně se do ničeho nebudu tlačit a veteránskou pozici mu spíš přenechám.“

A věříte tedy, že by mohla výše smlouvy hrát ve váš prospěch?
„Asi je to všechno dohromady. Upřímně, finance pro mě nebyly nikdy to nejdůležitější, ale protože jsem už NBA poznal a vím, jak tam věci fungují, tak bylo jednou z hlavních ambic své podmínky zlepšit. Samozřejmě mi už není dvacet, mám rodinu, takže se také snažím zabezpečit, ale vím, že i tohle je hodně důležité pro to, aby hráč dostával v sezoně šanci. Pamatuji si, že i když jsem měl ve Washingtonu dobrý zápas, tak výše kontraktu byla také hodně důležitá.“

Přičemž jste se stal aktuálně nejlépe placeným českým sportovcem...
(směje se) „Tak každého zajímají prachy. Je normální, že se o tom teď nejvíc píše. Myslím, že ale i hodně lidí chápe, že je úspěch se tam udržet. A asi se mi tam dařilo, když jsem si zlepšil svou situaci. Na druhou stranu je i třeba říct, že 50 procent z toho jde na daně. To už se nikde nepíše.“

Nejlépe placení čeští sportovci:

1. Tomáš Satoranský (basketbal) 10 milionů dolarů (221 milionů korun)
2. Jakub Voráček (hokej) 9,25 milionu dolarů (200)
3. David Krejčí (hokej) 7 milionů dolarů (154)
4. David Pastrňák (hokej) 6,8 milionu dolarů (150)
5. Tomáš Hertl (hokej) 6,25 milionu dolarů (137)

Jak vnímáte fakt, že se v zámoří oproti jiným zemím platy zveřejňují?

„Jen to ukazuje, jaký je tam tlak na hráče. Je to byznys… Podmínky i kontrakty jsou neuvěřitelné, ale zvyšuje se tím i tlak. A týmy se pak podle toho někdy k hráčům chovají.“

Cítíte, že i tímhle se zase posílila vaše role ambasadora českého basketbalu?
(směje se) „Tak to jste udělali vy, ve všech článcích… Ale je znát, že se zase na basket zvýšila pozornost. Budeme pořádat mistrovství Evropy, pojedeme na mistrovství světa, poslední dobou se zde dějí hezké věci. Všichni jsme o to usilovali a bude na nás, abychom to nahoře udrželi co nejdéle. A já mám samozřejmě největší zodpovědnost. Nebo tak to alespoň cítím.“

Co jste po sezoně a před MS dělal, abyste se udržel ve formě? Byl jste třeba na kempech ve Španělsku jako v minulosti?
„Ne, tenhle rok to bylo spíše pojaté tak, že většina trenérů přijela za mnou. Byl jsem tu s malou dcerkou, takže jsme chtěli být co nejvíc v Praze. Do toho jsem musel odjet ještě právě do Chicaga, ale teď už jsem zase začal trénovat se Stefanem Weissenböckem (střelecký kouč). Přípravy bylo tudíž dost a jsem připraven nastoupit k nároďáku.“

Porazit USA? Moc troufalé

Kdy se vlastně připojíte?
„Mám nástup 4. srpna, na což jsou i regule NBA, že se hráč má připojit až tři týdny před začátkem daného turnaje. První zápas, kterého se účastním, bude na turnaji v Praze na Královce, kde je vždy těžké hrát. Mám dokonce pocit, že se mi tam ještě nikdy zápas nevydařil, čili uvidíme, jak to bude vypadat. Reprezentační příprava však vypadá zajímavě. Následně jedeme do Hamburku, kde odehrajeme další zápasy, a těsně před MS pojedeme na další přípravu do Koreje.“

Přichází k vám vzhledem k blížícímu se MS i určité chvění?
„Zatím ještě ne. K tomu ale dojde, až se turnaj bude blížit, tak týden před začátkem, a až budu s hráči v týmu. Nicméně to dění kolem sleduju, a jak se teď říká, kteří hráči za Ameriku nenastoupí… Jsem na to zvědavý. Oni ale mají výhodu, že mohou sestavit klidně deset kvalitních týmů.“

Jak moc by tedy bylo troufalé po všech těch absencích říct, že jsou k poražení?
(směje se) „To říkat nebudu. To by bylo moc troufalé.“

Nemyslím jen Čechy, ale třeba i další soupeře.
„Takhle, od nás by to bylo troufalé, ale myslím, že tam zase jsou dost kvalitní týmy, jako třeba Srbsko nebo Španělsko. Jsou skvěle koučovaní a mají hráče s obrovskou zkušeností. Osobně jsem zvědavý, jak se třeba předvede Kanada, která bude mít na papíře velmi kvalitní tým. Tím, jak všichni ti hráči ubývají, to bude určitě otevřenější.“

Překvapilo vás, že mimo Jamese, Leonarda nebo Duranta odřekli i hráči jako Lillard, Harden nebo DeRozan?
„Sám jsem nad tím uvažoval a myslím, že to bylo odůvodněné tím, že bylo poslední dobou v NBA tolik zranění. A případy Kevina Duranta nebo Klaye Thompsona ještě víc zvýšily pozornost, takže se hodně hráčů či příštích volných hráčů možná bojí, že by to mohlo mít vliv na další sezonu.“

Nepojede ani váš bývalý spoluhráč Bradley Beal, který odřekl kvůli očekávání druhého potomka do rodiny.
„Ano, tohle sám chápu, ale myslím, že i tím, že začalo hodně lidí účast odmítat, reagoval i on na to, že tam další spoluhráči nebudou. Ale nevím, jak to je, neptal jsem se.“

Jak tedy pohlížet na americký tým rodící se z ne tak známých hráčů?
„Jasně, ale pořád jsou to all star hráči. Khris Middleton, Kemba Walker, Kyle Lowry, to jsou borci s obrovskou zkušeností a kvalitou. Dominují při hře jeden na jednoho, což je v Americe největší přednost. Jsem též zvědavý, jak atletický jejich tým bude. Američané totiž vždy drtili všechny svou presinkovou obranou a rychlou hrou dopředu. Teď tam budou mít hodně mladých hráčů, což jim dá rychlost, ale zase nebudou mít takové zkušenosti.“

Mohl se do toho promítnout i přestupový trh, jenž byl letos dost divoký, a řada hvězd změnila své působiště?
„To nedokážu zhodnotit. Byl to jeden z nejočekávanějších týdnů a zase se ukázalo, jak je NBA obrovský byznys. Pro fanoušky to však bylo dobré, pomalu to pro ně bylo jako sledovat zápas: kdo kam půjde, jak se to sestaví… A teď je to skutečně zajímavě sestavené. Poskládalo se to fakt hezky a další sezona by mohla být hodně vyrovnaná.“

Co říct k dalším dvěma soupeřům na MS, Turecku a Japonsku?
„Oba jsou to kvalitní týmy. Turecko má hodně hráčů jak v Eurolize, tak v NBA, a v Evropě patří mezi nejlepší týmy. Myslím však, že už nejsou tak silní, jako bývali, když skončili na MS 2010 druzí. Přece jen jsme proti nim hráli vloni v Hamburku a byl to dobrý zápas.“ (Češi ještě před poslední čtvrtinou vedli o 14 bodů, ale pak prohráli 80:89)

A Japonsko?
„To je velká neznámá. Myslím, že budou mnohem kvalitnější, než když jsme proti nim hráli kvalifi kaci v Bělehradě (Češi tehdy vyhráli 87:71). Mají tam například Ruie Hačimuru, který byl teď draftovaný do NBA, a hodně naturalizovaných hráčů, takže to nebude nic lehkého.“

 
Články odjinud


Články odjinud