Petr Schimon
Premium
2. srpna 2020 • 18:45

Bartoňova zpověď o Barceloně, šoku na MS i Americe: Naučila mě držet hubu

Autor: Petr Schimon
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Plekanec promluvil o Kladně: Když se pořád opakují stejné chyby, tak…
Od smutné fotky ke slovenskému snu: Česko je pragmatičtější, říká Smetana
VŠECHNA VIDEA ZDE

Život spojil s Barcelonou. Před deseti lety s ní vyhrál Euroligu, naposledy uspěl jako trenér kadetů. LUBOŠ BARTOŇ ovšem miluje výzvy. Proto pomáhal reprezentaci na MS. Proto odletěl za praxí na univerzitu, v jejíž blízkosti kdysi uhořela sekta. Proto zlepšuje české juniory a nově pozvedne i moravské talenty v Brně.



K rozhovoru a na focení jste dorazil nachystaný. Sada pěti dresů, kopie euroligové trofeje, podepsaný míč od spoluhráčů. Takovou výbavu vozíte běžně v kufru auta?
„Naopak. Říkal jsem si, že to je snad poprvé, co tu trofej někam beru. Deset let se s tím nic nedělalo. Aspoň k nějakému užitku to bude.“

Kde to všechno máte uskladněné?
„U rodičů doma. Na skříni. Nemám žádnou vitrínu, i když jsem o tom přemýšlel. Ale jak pořád cestuju, je to zbytečný. Takže když jste volal, že bychom se sešli, pobral jsem věci. Mám to zorganizované, spíš jsem si jenom vybral, aby to dávalo smysl a bylo to jednoduchý.“

Kolik propriet jste nechal doma?
„Dost. Ale už jsem toho taky hodně vyházel. Ty věci, tréninkové, taky stárnou. Cennější si schovávám.“

Padne něco na charitu?
„Určitě. Už toho vypadlo hodně.“

Říkáte, že jste systematický. Je to vidět, organizační talent máte.
„Jako trenér musíš. (úsměv) A jako rodič. Vždycky jsem měl sklony být organizovaný a důsledný. Jako trenér a člověk, který chce využít čas a být efektivní. To je to slovo. Čas mám jenom jeden. I když je ho hodně, nakonec pořád slyším od někoho: Nemám čas! Mám málo času! Přitom je to o tom, jak si to člověk rozloží. Důležité je taky umět vyrelaxovat. Člověk nemůže jezdit jak mašina celý den.“

Umíte to?
„Umím.“

Jaký máte recept?
„Většinou děti. Nebo kafe. Nebo víno. Záleží kdy.“

Děti z hlediska energetického přínosu mívají omezenou trvanlivost.
„Přesně tak. Jakmile mi začínají energii brát, řeknu, ať si jdou něco dělat. Během období covidu jsme byli hodně spolu, to bylo to nejlepší, co se mohlo dít. Ale někdy si s nimi odpočinu deset minut, jindy hodinu, někdy půl dne. Taky záleží, jak mě honí práce.“

Trochu jsme odbočili od vašich hráčských úspěchů v Barceloně. Vím, že vás na vzpomínání moc neužije, ale deset let od euroligového triumfu v Paříži za pár vět stojí, ne?
„Moje vzpomínky jsou hodně specifické, protože jsem se kurýroval z přetržené achilovky. Byl jsem připravený hrát, už jsem pár měsíců trénoval. Jenže ten tým byl opravdu tak našlapanej, že mě vůbec nepotřeboval. I když to konstatuju vyrovnaně, tak…“ (hořký úsměv)

Luboš Bartoň

VĚK: 40 (7. dubna 1980 v České Lípě)

PROFESE: bývalý basketbalista, trenér české reprezentace do 18 let, šéftrenér mládežnického programu v Brně

HRÁČSKÁ KARIÉRA: Děčín (199698), Valparaiso University (USA, 1998-2002), Fortitudo Boloňa (200203), Virtus Řím (oba It., 2003-05), Joventud Badalona (2005-08, 2012), Barcelona (2008-10), Fuenlabrada (vše Šp., 2010-12), USK Praha (201213), Braunschweig (Něm., 2013), Děčín (2013), Valencie (Šp., 2013-14), Nymburk (2014-15), Barcelona B (2015-16)

NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCHY: vítěz Euroligy (2010), 2x Eurocupu (2006, 2014), ULEB Cupu (2008), španělské ligy (2009), české ligy (2015), 2x Copa del Rey (2008, 2010), 7. místo na ME (2015) plus 3x další účast na ME (1999, 2007, 2013)

TRENÉRSKÁ KARIÉRA: asistent u reprezentačního A-týmu (2017), česká reprezentace do 18 let (2018-?), B-tým a kadeti Barcelony (2016-19), asistent na Baylor University v NCAA (2020), šéftrenér mládežnického programu v Brně (2020-?)

Nepřipisujete si zásluhy?
„Co se dokázalo, bylo super. Dobře si pamatuju, jak jsme se spolu bavili po tom finále, jak to cítím. Byl jsem rozpolcenej, ale zvítězilo to pozitivní. A vnímám to pořád stejně. Je to skvělý úspěch, nějaké zrnko jsem taky přidal. I když jsem chtěl mnohem větší, než nakonec bylo. Ale na to se historie neptá.“

Tenkrát jste mi zdůvodňoval svůj podíl tím, že jste odvedl důležitou práci v tréninku.
„Ano. Byl jsem připravený nastoupit. Všechno jsem dělal s hráči, všechna videa, rozbory. Navíc jsem suploval na dvou pozicích, tři a čtyři, takže jsem toho měl víc. Nebylo nikde psáno, že se Pete Mickeal nezraní. Kdyby se zranil, byla by to velká rána. Myslím, že trenér Xavi Pascual ve mně měl jednoho hráče, na kterého se mohl spolehnout. Nahradit Mickeala v tomhle momentě, kdy jsem měl málo nahráno, to ode mě nikdo neočekával. Ale že tam byla tahle možnost, byla taky velká síla. A hlavně úleva pro všechny. Řekl jsem Peta Mickeala, ale mohl jsem zmínit i Terence Morrise, který byl na pozici čtyři výjimečný. Jordi Trias hrál málo a byl zase jiný typ hráče. A na střelu zdálky už tam zbyl jenom Erazem Lorbek. S odstupem času to vnímám trochu jinak.“

Jak?
„Už i očima trenéra. Je zajímavé sledovat zpětně, co se v mých hráčských sezonách dělo. Jak to trenéři, nejen Xavi Pascual, vnímali a jak na to reagovali.“

Bavili jste se o tom s trenéry?
„Zrovna s Pascualem ne. Ale třeba s Aítem, který mě vedl v Badaloně, jsem se bavil hodně. Se Sitem Alonsem taky. Konzultovali jsme okamžiky, došlo i na zápasy. Zajímalo mě pár rozhodnutí, co k tomu vedlo a podobně. Ani si teď nevzpomenu na něco konkrétního. Spíš na to narážíme při historkách u večeře.“

Vybavují si oni, na co se ptáte?
„Je zajímavé, že někdy něco úplně jasného, co si pamatuju já, si nevybaví. A pak si vzpomenou na věc, kterou já vůbec nepokládám za důležitou. To se stává často, že to každý vnímá jinak. Hráč to vnímá jinak než trenér, to je dáno.“

Tehdy v Paříži jste nepochyboval o vítězství, že na papíře je to jasné. A výsledky Barcelony byly taky přesvědčivé: proti CSKA 64:54, ve finále s Olympiacosem 86:68.
„Daný to samozřejmě nebylo. Sezonu předtím jsme byli taky papíroví favoriti, ale odešli jsme během jedné čtvrtiny, v semifinále proti CSKA. Myslím, že všichni z toho měli trochu strach. Ale Xavi Pascual už měl za sebou jednu sezonu jako hlavní trenér, což byla výhoda. A ten tým byl opravdu tak silnej a výjimečnej, že tam snad ani nedošlo k situacím, že bychom se museli spolehnout na jednoho muže. Teď nemluvím o trenérovi, ani o Navarrovi. Zbraní bylo tolik, že by se musela proti nám sejít spousta věcí. Navíc proti nám ani jeden soupeř nesehrál dobrý zápas, že by nás potrápil.“

S trofejí v dresu Barcelony
S trofejí v dresu Barcelony

Asi proto, že jste jim moc nedovolili?
„No, ale jak se říká, ve Final Four se může stát cokoliv. Hraje se na jeden zápas a všechny týmy měly kvalitu. Tam stačí vybrat si horší den, soupeř ten dobrý, a už se bavíme o jiném výsledku.“

Jste v kontaktu s tehdejšími šampiony, mezi nimiž vyčnívali Ricky Rubio nebo Juan Carlos Navarro?
„S Rickym jsem mluvil. Navarro byl chvilku mým bossem minulý rok. Grimau, Sada… Boni N‘Dong a samozřejmě Jaka Lakovič byli loni v Pardubicích na Posledním souboji, v němž jsme se s Jirkou Welschem loučili. Pete Mickeal odešel z mého obzoru, Terence Morris taky. Párkrát jsme si popovídali, ale že bych měl každého na WhatsAppu, to ne.“

Když jste zmínil Poslední souboj, tam vám vlastně začal poslední, mimořádně zajímavý rok?
„No, začal spíš v březnu, kdy jsem v Barceloně viděl, že se od kadetů těžko budu dostávat v klubu tam, kam chci.“

Na lavičku A-týmu?
„Ano, jako asistent. Viděl jsem tam spoustu bariér, které tu nechci rozpitvávat. Ale bylo docela jasné, že situací, abych tam postoupil, byla spousta. Prostě to tak nedopadlo. Řekl jsem si: Dobře, musím jít jinou cestou.“

Byla důvodem vašeho opomenutí katalánská sounáležitost?
„Je to možný. Rozhodně bych to nevylučoval. Ale v Barceloně mě považují za hodně domácí jméno… Tohle je na debatu, jak to kdo vnímá. Každopádně se přede mnou objevila jedinečná příležitost být součástí realizačního týmu na mistrovství světa v Číně, kterou jsem bral všemi deseti.“

Proč?

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud