Po dramatické, pětizápasové bitvě s Kolínem zlili opavští basketbalisté svého trenéra Petr Czudka během televizního rozhovoru sprškou jako po vítězství v NFL. „Snad nás takhle ve finále nespláchne Nymburk,“ usmíval se trenér, který pak svému týmu na oslavu poručil magické oko. „Prokousávat se pivem k zelené bylo pro některé utrpení mladého Werthera, ale zvládli to všichni.“ Opava sice bude stát ve finále Koperativa NBL proti „neporazitelnému“ Nymburku, který slavil šestnáctkrát v řadě, ale Czudek neskládá zbraně.
Jako by se s jiným scénářem ani nepočítalo. Finálová série, která dnes začíná v Nymburku (16.30) a pokračuje v pondělí v Opavě (16.30), se bude hrát pouze na dvě vítězství. Žádné velké protahování, když je jasno? S tím na Petra Czudka nechoďte. „Stokrát můžu respektovat sílu a kvalitu Nymburka, ale stejně do zápasu půjdu s tím, že chci vyhrát! Doufám, že tohle se mi podaří zažehnout i v klucích.“
Co byste považoval ve finále za úspěch?
(usměje se) „Já to mám stejně jako Martin Gniadek (pivot Opavy). Neumím prohrávat. A nechci prohrávat! Takhle jsem to měl jako hráč a mám to tak i jako trenér. Opravdu těžko se smiřuji s jakoukoliv prohrou. Když mi řeknete, že jsme prohráli krásný zápas do pěti bodů, že tedy mohu být asi spokojený, tak nejsem. Nechci, aby to skončilo jako minulé finále před třemi lety, kdy jsme byli jenom statisti, Nymburk hrál All Stars Game a mi jim jen podávali balony. Takhle bych to nechtěl.“
Favorit je ovšem zřejmý, souhlasíte?
„To ano, stokrát můžu respektovat sílu a kvalitu Nymburka, ale stejně do zápasu půjdu s tím, že ho chci vyhrát. Doufám, že tohle se mi podaří zažehnout i v klucích. Jakmile si to půjdeme jen užít nebo odehrát, tak je to špatně. Tak jsme hráli minulé finále doma. Plná hala a výkon byl ostudný. Na jednu branku. Věřím, že teď to odehrajeme naplno. Na co to bude stačit, to uvidíme.“
Když to odlehčím, neuvažovali jste o přesunutí domácího finále z Opavy do Ostravy? V roce 2003, kdy Nymburk naposledy finále prohrál, jste ho s Opavou porazili v ostravské hale Tatran.
(zasměje se) „Že bychom oprášili genius loci? To už jsme v pravěku. Samozřejmě si pamatuju sedmý zápas s Nymburkem, který jsme v Ostravě hráli o titul. Úžasné, lidi přijeli, krásné vzpomínky. Ale já bych chtěl, aby opavská hala zažila titul. Je to nekrásnější hala v České republice. Říkají to i lidé ze zahraničí, že je pro basket jako stvořená a jsou z ní hotoví. Chci, aby se tady slavil titul.“
To se klidně může stát, v pondělí může finále v Opavě končit...
(usměje se) „Aby se opavská hala dočkala opavského titulu, abychom byli přesní.“
Parádní oslavu jste si doma užili i po vítězném semifinále s Kolínem, je to tak?
„Jo, kluci se nechali inspirovat v NFL a pořádně mě zlili. Už mi to tak kdysi udělali, když jsme postoupili přes Děčín mezi čtyřku a nějak se tahle velikonoční tradice udržela (usmívá se). Užili si to. Já ale taky. Mohl jsem je pak pro změnu pozvat na magické oko. Tam jsem se zase já s potěšením díval, jak se pivem prokousávají k zelené.“
Taky je oslava „bolela“?
„No, taky to u některých bylo utrpení mladého Werthera. Ale všichni to zvládli. Věřím, že si magické oko ještě dáme.“
Patřilo i tohle k oslavám opavských titulů?
„Ano, magické oko bývala taková tradice. Nejenom mistrovská, spíš postupová.“ (usmívá se)
Před rokem jste skončili po dlouhodobé části druzí, jak moc vás mrzelo, že jste o play off a medaile kvůli COVIDU-19 přišli?
„Hodně. Udělalo se jenom pořadí kvůli poháru a koeficientu, ale vítěz se nevyhlašoval, bylo to bez medailí. Mančaft měl tehdy našlápnuto, byli tady ještě Venca Bujnoch a Rosťa Dragoun. Bohužel, nedohrálo se, to vždycky zamrzí. Roky běží. Na kdyby se ale nehraje, jsem rád, že jsme zvládli tuto sezonu, která byla covidem opravdu hodně ovlivněná. Přerušovalo se, znovu začínalo, netrénovalo se. Bylo hrozně těžké se naladit na konec soutěže tak, aby byly síly správně vynaložené. Tady jsem rád za parádní spolupráci s asistenty. Kryštof Vlček na tom pracoval s Michalem Měřejovským a přesně se cílilo na play off. Cítím z kluků, že mají energii, netahají nohy. A doufám, že i ve finále budeme schopní s rychlým Nymburkem hrát.“
Věřil jste, že se sezona celá dohraje? Nepropadal jste pesimismu?
„Hodil jsem si to tak, že to dopadne, jak dopadne. Trápila mě jiná věc - děti. My jsme opravdu zachraňovali všechno možné a děti zůstaly napospas. Nemyslím tím jenom školu, ale celkově pohyb, tréninky. Dodneška. Děti jsou testované, mají tělocviky, ale pořád se vymýšlí nějaké brikule. Cítím to jako velkou křivdu na mladé generaci a zazlívám to vládě. Chápu, že situace je těžká, že děti možná jsou bezpříznakoví přenašeči, ale takhle je s prominutím zavraždit, je neodpustitelné.“
Vaše děti sportují?
„Kluk je v deváté třídě, hraje basket. Dcera v šesté, dělá atletiku. I když jsme hodně akční rodina a snažíme se být pokud možno pořád v pohybu, tréninky vynahradit, tak na na dětech obecně vidím, že to je hrůza. Kdo z rodičů nemá tolik možností nebo času, tak to je špatné. Tohle se neodrazí pouze na fyzickém zdraví dětí, ale i na psychické kondici. Vidím, jak je odtrhnutí od sportu a kolektivu bolí. Udělalo se to hodně necitlivě.“
