Dunění balónů i rapových beatů, známé streetbalové hřiště na žižkovské Pražačce zažilo velkou otevírací párty. S finanční podporou Tomáše Satoranského prošlo kompletní rekonstrukcí v hodnotě necelých tří milionů korun a v sobotu hostilo coby první akci české finále Red Bull Half Court 3x3. To vše pod bedlivým dohledem Satoranského, jenž si na žižkovském plácku v mládí také odehrál svoje. A připomněl, že se považuje za dobrého streetballistu. „Myslím, že taková sestava Paťa Auda, já a Veseláč by nemusela udělat ostudu,“ usmál se.
Tomáši, proč jste si vybral k rekonstrukci zrovna Pražačku?
„Pocházím odtud, bydlel jsem tady na Praze 3 mezi Flórou a Želivského, takže jsem to sem měl kousek. Často jsem si sem chodil zatrénovat i během léta, když už jsem hrál v Evropě. Co si pamatuju, tak jsme tady skoro začínali jako první. Sešla se tu legendární komunita, tohle je legendární hřiště. Takže bylo dost logické, že volba padla na Pražačku.“
Vymýšlel jste sám odvážný design hřiště s růžovými čarami a abstraktními prvky?
„Spíš jsem schvaloval návrhy a porovnával je mezi sebou. Výsledný design se mi líbil nejvíc, shodlo se nás na tom víc lidí. Řešili jsme to taky z basketbalové perspektivy, aby byly vidět lajny. Nesmělo to být zase až tak moc cool, aby hráči viděli, jestli střílí za trojkou. Nakonec to vyšlo skvěle.“
Jaké máte zatím ohlasy na rekonstrukci?
„Co jsem ukazoval fotky kamarádům a rodině, všem se to moc líbilo. I ohlasy na sociálních sítích a z basketbalové komunity byly pozitivní. Teda je fakt, že některé byly i skeptické, protože oni se zdejší hřiště snažili udržovat i v průběhu let. Ale pochopili, že to děláme pro celý basketbal a věřím, že i tihle lidé budou nadšení a budou sem rádi chodit.“
V čem vidíte největší upgrade hřiště?
„V koších a povrchu. Základ povrchu na streetball je strašně důležitý, protože nechcete, abyste někde uklouznul. A unikátní jsou i koše se skleněnými deskami. To nevidíte nikde. Lidi tady zasmečují a nemusí se bát, že jim to spadne. To je ta svoboda pravého streetballu.“
Kdy jste vlastně začal přemýšlet o projektu rekonstrukce?
„S tou myšlenkou jsem si pohrával delší dobu, řekněme od té chvíle, co jsem v NBA. Věděl jsem, že hráčská asociace (NBPA) vyrovná investici hráče do výše pětadvaceti tisíc dolarů. Nechal jsem se inspirovat jinými hráči z NBA jako je můj spoluhráč Kristaps Porzingis, Luka Dončič, Giannis Antetokounmpo nebo Zaza Pachulia. Doufal jsem, že se tohle může podařit i v Česku a opravdu dlouho jsem o tom snil.“
V newyorském Harlemu je slavný Rucker Park. Věříte, že podobného věhlasu v českém měřítku se může dočkat žižkovská Pražačka?
„Doufejme, že to může jít ve stopách tohohle legendárního newyorského hřiště. Ale já myslím, že nejdůležitější pro nás bylo přitáhnout co nejvíc dětí a lidí obecně k basketbalu nebo sportu jako takovému. A třeba inspirovat i jiné projekty.“
Jakou máte nejsilnější osobní vzpomínku na Pražačku?
„Dokonce jsem sem jednou přitáhnul i Honzu Veselého, když u mě jednou v Praze asi týden byl. Hrával jsem tu často s mojí komunitou kamarádů, kteří jsou všichni baskeťáci. Člověk si po sezoně strašně rád zatrénuje venku s muzikou, je to svoboda.“
Byli za vašeho mládí i jiné možnosti si zaházet venku?
„Nebylo to přímo basketbalové hřiště, ale měl jsem koš přímo za barákem v mojí základní škole. Moc se tam nemohlo, ale znal jsem se dobře se správcem, který mě vždycky pouštěl. Ale byla tam umělá tráva, vlastně většina hřišť je v Praze multifunkčních s ne příliš vhodným povrchem pro basket. Nebo je někde pod košem branka, že ani nemůžete pořádně zadunkovat. Takže i v tomhle je tohle nové hřiště super.“
Jaký jste byl vlastně streetballista?
„Jsem hodně soutěživý, takže řeknu, že docela dobrý. Ale když vidím dneska hráče, kteří hrají tři na tři na olympiádě, musel bych nabrat tak osm kilo, abych tolik nedostával. Ale my basketbalisti si na streetball vždycky věříme, to je stejné jako šestkoví volejbalisti na beach. Myslím, že taková sestava Paťa Auda, já a Veseláč by nemusela udělat ostudu. Ale na tohle prostě není čas. V létě se všichni většinou věnujeme rodinám.
Navíc streetball je taky trochu o zdraví, ne?
„Jo, pouští se tam hodně věcí, myslím, že bych se docela divil.“ (smích)
