Bratři Smažáci? Jeden zvládl těžkou operaci, druhý zkouší štěstí v Barce
Je to příběh jako z amerického bijáku. Dva bratři, oba skvělí sportovci. Mladší Lukáš je basketbalový a snowboardový obojživelník a velký talent českého sportu. Starší Tomáš je atletem, který však měl v poslední době opravdu těžkého soupeře k překonání – absolvoval totiž už několikátou transplantaci ledviny a tentokrát se k tomu přidala i část jater. Zvládnul to! A už znovu vyhlíží návrat ke sportování. Bratři Smažákové nám o svých sportovních i životních peripetiích upřímně vyprávěli.
Podporují se, milují sport a drží při sobě. Bratři Tomáš a Lukáš Smažákové za sebou mají měsíce plné dobrodružství, ale i velkého vypětí. Starší Tomáš v Ikemu absolvoval další náročnou operaci. Mladší Lukáš se naštěstí rval jen se soupeři na palubovce. A snažil se plnit si svůj sen – dostat se do světa velkého basketbalu. Na cestě za ním vyzkoušel i akademii slavné Barcelony…
Tomáši, začneme u tebe. Máš za sebou v Ikemu těžkou operaci. Jak si jí zvládnul?
„Především děkuji za podporu všem, co mě drželi nad vodou. Už jsem nějaký den doma a užívám si rodiny a obyčejného domácího života. Testy obou transplantovaných orgánů jsou zatím v pořádku a léčení probíhá podle plánu. Cítím se dobře, ale musím být zatím opatrný a do života se vracet pomalu.“
Jak náročné bylo čekání na transplantaci a co vlastně celá operace zahrnovala? Víme, že příprava trvala skoro tři měsíce. Co tě drželo nad vodou?
„Čekání bylo opravdu náročné, ale přístup doktorů a sestřiček byl úžasný. A proto mi vše uběhlo vlastně docela rychle. Samozřejmě občas nějaká menší krize byla, ale všichni kolem mě to dobře vycítili a snažili se s tím hned něco udělat, což se většinou povedlo.“
Jak probíhaly poslední dny před transplantací?
„Operace byla naplánovaná po posledních dárcovských testech mého táty na pátého června. Právě on mi měl ledvinu darovat. Týden před plánovaným termínem mi ale najednou volali z Ikemu, že mají jiné vhodné orgány a že mám být okamžitě připraven na transport. Pak už to byla otázka několika hodin.“
Kdy ti bylo nejhůř?
„Těsně po operaci, když jsem se probral. Doktoři i všechen personál ale odvedli skvělou práci, moc jim za to děkuji. A pak se u mě po týdnech střídal táta s mámou, to pro mě byla obrovská vzpruha a pomoc. A hodně jsem vnímal i podporu od bráchy.“
Jak se vyvíjí tvoje pooperační rehabilitace? Změní se teď tvůj život?
„Musím teď cvičit a posílit hlavně ruce a nohy. Ale to mi určitě nevadí. Po třech měsících, kdy mám klidový režim, pak zase začnu pomalu sportovat a užívat si život! Nedovedete si představit, jak se na to těším!“
Lukáši, nyní se zeptáme tebe. Zatímco Tomáš čekal na transplantaci, ty jsi mimo jiné absolvoval herní a tréninkovou basketbalovou stáž ve španělské Barceloně. Jaké to bylo?
„Pro mě to byl velký zážitek a inspirace. Stáž trvala tři dny, během nichž jsem absolvoval s týmem U16 a U17 čtyři kondiční a basketbalové tréninky. Myslím, že jsem je zvládal, ale rozhodnutí, jak to bude dál, je v rukách trenérů Barcy. Doufám, že mi zavolají dobrou zprávu, ale konkurence je v barcelonské akademii obrovská a dostat tam příležitost je opravdu složité.“
Co všechno stáž zahrnovala a zkus to srovnat s tréninky v Česku.
„Trénoval jsem s kadety a juniory. A oproti tuzemsku měly tréninky mnohem větší intenzitu a energii. Tréninková skupina měla asi 20 hráčů, kterou měl na starosti hlavní trenér a pět asistentů. Jeden z nich mi pomáhal s překladem, protože tréninky byly vedené ve španělštině. Hráči byli urostlí, ten nejvyšší měl 215 centimetrů. A i na perimetru hráli prim hráči s výškou přes 190 centimetrů. Jinak jsem se cítil na tréninku velmi dobře a hlavně se mi líbila přátelská atmosféra v týmu.“
Takže tvoje basketbalová kariéra by mohla pokračovat právě ve Španělsku?
„Myslím, že jsem tam zanechal dobrý dojem, ale musím ještě hodně makat. Byl bych určitě rád, kdybych v Katalánsku mohl hrát, byla by to ohromná basketbalová i životní škola, protože je mým velkým snem hrát španělskou ligu. Navíc právě v Barce hrají Tomáš Satoranský s Janem Veselým, to je pro mě obrovský inspirace. Jistého ale zatím nic nemám, vše je otevřené a bude záležet i na mých dalších výkonech třeba v reprezentaci U16.“
Co tě čeká během basketbalového léta?
„Právě začínáme reprezentační blok kadetů přípravným kempem v Brandýse nad Labem. V širší nominaci je nás dvacet hráčů, vesměs kvalitních. Takže bych se rád dostal v první řadě do nominace trenéra Františka Róna. V ročníku 2007 se nás sešlo poměrně dost kvalitních hráčů a rádi bychom na mistrovství Evropy postoupili do skupiny A.“
Uvidíte se přes léto s bráchou a máte nějaké společné plány?
„To je jasný, že něco vymyslíme! I když spolu bohužel moc nebudeme, mě čeká skoro celé léto na basketbalových palubovkách. Ale o to víc se na sebe budeme těšit.“
A nakonec otázka pro otce Patrika. To jaro muselo být pořádně složité…
„To tedy... Na psychiku to čekání na Tomášovu operaci příjemné nebylo. Nakonec ale vše dopadlo tou nejideálnější cestou, když se našly orgány pro Toma. Jsem nesmírně šťastný, že už je doma a užívá si normální život. Velké poděkování za to patří docentovi Jiřímu Froňkovi a všem doktorům a personálu Ikemu, kteří se o Tomíka starali.“
