Příběh jako z filmu. Z ničeho na LOH, zubožená země zostudila krále z USA
Znáte snímky Kokosy v pralese nebo Orel Eddie? Jasně, trochu ztřeštěné komedie, které však odrážejí skutečné a naprosto fascinující příběhy sportovní historie. Aktuálně se přímo před očima filmařů odehrává další fenomenální vyprávění, co by stálo za přenos na promítací plátna. Story basketbalistů Jižního Súdánu! Nejmladší stát světa získal nezávislost teprve v roce 2011, přesto postoupil do Paříže a představuje možná největší senzaci letošních Her.
Na časomíře zbývalo osm sekund. LeBron James se dostal k míči, zamířil. Uf…
Výběr Spojených států amerických v nedělní generálce na nadcházející olympiádu porazil Jižní Súdán nejtěsnějším možným rozdílem 101:100. V zápase musel stahovat deficit 16 bodů. Navíc proti trpaslíkovi nenastoupilo žádné béčko, když americký dres oblékli kromě Jamese třeba Steph Curry nebo Kevin Durant. Výkvět basketbalové velmoci byl kousek od zdrcující blamáže, ostudě se ovšem nevyhnul.
„V polovině zápasu jsme byli přímo zahanbení,“ přiznal upřímně kouč USA Steve Kerr. „Neudělal jsem dost pro to, abych tým připravil. Vůbec jsme nereflektovali, čeho jsou schopní. Beru výsledek na sebe. Jižní Súdán teď určitě nabral sebevědomí.“
Basketbalový vzestup Afričanů je přitom v naprostém kontrastu s životní situací v jejich rodné vlasti. Území Jižního Súdánu ještě nedávno zmítala občanská válka, etnické nepokoje trvají dodnes. Ekonomická situace? Naprosto tragická, vlastně jedna z nejhorších vůbec.
Do světa zalitého černou tuší teď mohou basketbalisté svým úspěchem vnést aspoň trochu světla. „Je to mimořádné. Věděl jsem, že jsme něčeho takového schopni, pokud se pustíme do práce. Na konci vysněné cesty byla olympiáda. A my jsme na ni dosáhli,“ vyznal se emocemi zasažený prezident súdánské federace Luol Deng, který jako aktivní hráč strávil 15 let v NBA.
Po ukončení ikonické kariéry se rozhodl budovat vizi o silném basketbalovém národu z nuzných podmínek. Nezanevřel na zemi, z níž s rodiči prchal před válečným konfliktem už ve svých pěti letech.
Stejně na tom byla řada jeho krajanů. Teď má Deng na starosti mužstvo, jemuž už v zámoří neřeknou jinak než Bright Stars = zářící hvězdy. Je třeba si uvědomit fakt, že pod křídla mezinárodní basketbalové federace FIBA se Jižní Súdán procpal teprve před jedenácti lety a první oficiální zápas sehrál až o čtyři roky později. Porážka s Egyptem 76:87 odšpuntovala pohádkový vývoj.
Afričané stihli před olympiádou jedinou účast na světovém šampionátu (17. místo) či kontinentálním AfroBasketu. Přesto si v ničem nezadali s obávanou zemí hvězd a pruhů. „Svět se díval,“ stálo v příspěvcích Jižního Súdánu na sociálních sítích trefné heslo.
Pro ještě lepší představu: z hlediska délky působení na mezinárodním poli jde o podobnou senzaci, jako kdyby fotbalový Gibraltar remizoval s Argentinou.
„Navíc si uvědomte, že v zemi nemáme ani jednu krytou halu,“ uvedl po snovém představení proti USA pivot Wenyen Gabriel. „Chceme, aby naše vlast získala respekt. Jsme jen parta uprchlíků, kteří se sejdou na pár týdnů v roce, aby ukázali své nejlepší výkony. Časem přijdou další generace, ale někteří kluci u nás nedostanou takovou možnost. Musí rybařit, bojují o holé přežití.“
Afrického nováčka čeká na olympiádě ve skupině C Portoriko, USA a Srbsko. Z velmi zvučné party bude enormně těžké proniknout do další fáze turnaje. Bright Stars si ovšem mohou právem věřit. Tahouni Carlik Jones nebo Nuni Omot zkusí se svými kumpány překvapit. Týmu naopak z osobních důvodů schází 221 centimetrů vysoký obr Bol Bol, hrající za Phoenix v NBA. Elitní soutěž si zkusil i Jones, nikdy ovšem výrazněji neprorazil a nakonec se usídlil v Číně.
Jižní Súdán má ovšem jednu nespornou výhodu. Vyhrál už teď.
