Welsch v Malaze: Musíme zabrat!
Přetrpěl osobní krizi, intenzivní průvan v sestavě Malagy i krach v prestižním Španělském poháru. Teď už basketbalista Jiří Welsch ladí v hlavě frekvenci euroligového play off. Nezbytnou podmínkou je i dnešní domácí vítězství nad polskou Gdyní.
Náročné publikum v Malaze bučí na hráče, do lóže klubových šéfů bodá pichlavý pískot. Po děsivém odpichu do sezony lze vyčíst ve všech reakcích naléhavý vzkaz: bezútěšné období už musí skončit! Kýžený odpustek se skrývá v Eurolize, jež odstartovala osmifinálovou fázi. „Musíme zabrat. Los nám přál, dostali jsme velice hratelnou skupinu,“ potěšilo 30letého reprezentanta. Ani porážka v Moskvě s CSKA mu náladu nezkazila.
Postoupit na úkor Gdyně a Kaunasu by Malaga měla, souhlasíte?
„Ano. Je to v našich rukách. Ale vzhledem k tomu, že jsme nevyzpytatelný tým, je těžké s námi cokoli předvídat...“
To je to tak špatné?
„Naše sezona pokračuje v podobném tónu jako začala. I když je pravda, že po pěti úvodních porážkách v řadě jsme se trochu zlepšili a od Vánoc se vrátili do hry. Bohužel se nám nepodařilo postoupit o jediný zápas do Copa del Rey, tedy Španělského poháru. Účast v něm je jedním ze základních cílů klubu, jakým je Unicaja. Čili je to neúspěch.“
Loni jste však na vyčerpání z Copa del Rey těžce doplatili v Eurolize. Teď vám to může paradoxně pomoci, nehledáte v tom útěchu?
„Je pravda, že loni jsme na to dojeli. Tři dny po sobě náročné zápasy, navíc prohrané finále v prodloužení - a o dva dny později jsme prohráli doma s Partizanem, zase v prodloužení, a stálo nás to účast v play off. Jestli toho letos využijeme, nevím. Ale přestávka během Copa del Rey nám pomůže už proto, že u nás probíhala v poslední době četná výměna hráčů. Trenér Aito určitě bude chtít využít čas, aby se posily co nejrychleji zapracovaly do týmu.“
Heslo, že nejlepším tréninkem je zápas, u vás neplatí?
„Aito rád trénuje. Takže pro něj je nejlepším tréninkem trénink.“ (smích)
Před koncem roku jste nebyl na hřišti ve své kůži. Už je vám líp?
„Myslím, že od začátku sezony jsem hrál dobře. Měl jsem velkou důvěru trenéra, spoléhal na mě. Navíc nás trápila velká marodka, takže jsem hrál i nejvíc minut z mužstva. Ale před pár týdny, kolem Vánoc, jsem se cítil špatně. Tehdy jsme deset z dvanácti dní strávili na náročných cestách ke čtyřem zápasům, létali mezi Aténami, Bilbaem, Istanbulem a Valladolidem. Mně se nakumulovala únava a prožíval jsem krizi. Moc se mi nedařilo, cítil jsem se špatně fyzicky. Teď už je to lepší. Zápasový program se uklidnil, byla možnost víc potrénovat, navštívit posilovnu a hlavně si odpočinout. Dal jsem se dohromady.“
Před sezonou jste plánoval být v zápasech aktivnější. Daří se vám to?
„Myslím, že do těch Vánoc se mi to dařilo. Hrál jsem hodně a role v novém týmu byla výraznější než v minulé sezoně. V posledních zápasech šla moje hra i statistická produktivita trošku dolů, ale to se zase vrátí zpátky.“
„Je to nepříjemný. Vždycky uděláme dva kroky dopředu a jeden zpátky. Aito musí novým hráčům vysvětlit svoji obrannou filozofii, trénovat útočné systémy. Rotací v kádru bylo kvůli špatným výsledkům dost. Když vezmu třeba klíčovou pozici středního rozehrávače: Omar Cook je sice stálou jedničkou, ale na jeho záskoku jsme vystřídali už tři hráče. Za pět měsíců je to docela dost...“
Zpočátku za pohybem v sestavě stála zranění...
„Některé příchody a odchody na přelomu listopadu a prosince byly ze zdravotních důvodů. Třeba když se zranil Printezis. Ale teď už je to spíš důsledek nevýrazných výkonů. Aito není spokojený s týmem, klub určitě není spokojený s výsledky a doplatili na to někteří hráči. Shammond Williams podepsal jen krátkodobý kontrakt, který se mu, tuším, obnovoval po každém měsíci. Tak se ho rozhodli neprodloužit a hledali jiného rozehrávače. Záležitost odchodu Taquana Deana je trochu jiná. V létě sem přišel jako opěvovaná posila, loni byl ve Španělsku jedním z nejlepších střelců. Aito však v poslední době začal vyvíjet tlak a nakonec to vyústilo v Deanův odchod s odůvodněním, že se nedokázal dostatečně přizpůsobit filozofii trenéra a týmu.“
Pomohly týmu změny?
„Jo. Juan Dixon s námi hrál zatím pár zápasů a skvěle. Třeba proti Manrese to držel v závěru na útočné polovině v podstatě jen on sám. Jeho příchod je určitě posilou. Ačkoli Taquan Dean byl dobrý střelec, poctivý a snaživý hráč, přece jen je Dixon výraznější osobnost a i trochu všestrannější hráč. Nejen střílí, ale umí hrát víc s míčem a tvoří pozice pro ostatní, což Dean moc neuměl. Zabiana Dowdella, který přišel jako druhý rozehrávač, ještě nebudu hodnotit, trénuje s námi jen krátce. Každopádně je spíš defenzivní typ, asi pro nás bude platnej. Ale jestli bude lepší nebo horší než Shammond Williams, to teď těžko hodnotit.“
V šatně fungujete od léta i jako tlumočník pro nové hráče. To si při průvanu v kádru příliš neodpočinete?
„S každým příchodem a odchodem je to náročnější. Vlastně přišli zase dva Američani, ani jeden nemluví španělsky, takže na překládání je toho dost...“
Pokud postoupíte do play off Euroligy, vyhnete se dominantní Barceloně. Souhlasíte, že je zatím o třídu výš než ostatní kluby?
„Nejen v Eurolize, ale i ve španělské lize. Barcelona má nejlepší tým v Evropě. Viděl jsem pár zápasů a hraje velmi, velmi dobře. Momentálně je největší favorit. A Jestli myslíme my na Final Four? Zatím se o tom v šatně vůbec nemluvilo. Ani mezi hráči, to si nevymýšlím.“
Protože máte dost starostí v domácí ACB lize?
„Je to asi tím. Trenér udržoval maximální pozornost na ligové zápasy.“
Co myslíte, natlačí se uzdravený Luboš Bartoň v Barceloně brzy mezi dvanáct vyvolených?
„V poslední době jsme si vyměnili pár telefonátů. Když nastoupil po sedmi měsících k prvnímu přáteláku, hned mi druhý den volal a hlásil statistiky. Bylo slyšet, že má velkou radost, že je zpátky na hřišti. Ale bude to mít těžký. Je v nejlepším týmu Evropy. Hrajou skvěle, trenér nemá důvod něco měnit. Navíc klub přichází do klíčové fáze sezony, za dva týdny Copa del Rey, už se hraje Top 16 Euroligy. Navíc mají docela těžkou skupinu, která se pro čtvrtfinále kříží s ještě těžší skupinou, takže potřebují hrát dobře, aby si usnadnili život pro play off. Není na to ideální moment. Ale doufám, že si Luboš cestu na hřiště najde.“
A v nejhorším to pak dožene v létě proti Kypru, Slovensku a Švýcarsku v bojích o reprezentační návrat do elitní evropské skupiny...
„Jo. Na los jsem se díval. Říkal jsem si: Hmmm. Ale pak jsem si prohlédl druhou skupinu a vidím: Albánie, Ázerbájdžán a Rumunsko. To jsem si jen pomyslel, že zase tak špatně jsme to nechytli.“
