Posila Opavy Miklóšik: Měří 224 centimentrů

Ne, toho chlapíka rozhodně nepřehlédnete. Než jej při prvním setkání sjedete pohledem od kotníků po hlavu, slušně si protáhnete šíji. Jeho tělo jako by nebralo konce. Takhle vysoký basketbalista v Mattoni NBL ještě nehrál.

„Miluju halušky od babičky, po nich jsem se asi tak vytáhnul,“ usmívá se Miklóšik. „Spíš si ale myslím, že rozhodující byly geny. Táta hrál na Slovensku taky basket, měřil 208 centimetrů. I máma je vysoká, tak to mám asi po rodičích.“ Rodiče i staršího bratra ovšem přerostl opravdu výrazně. „To je pravda, brácha je takový nižší. Měří jen 202 centimetrů… Jen já jsem nějak ulítnul.“

Růst přestal Miklóšik teprve nedávno. Tři čtyři roky zpátky. Odmalička byl urostlý, od první třídy byl mezi spolužáky suverénně nejvyšší. „Táta mi hned říkal, že budu vyšší než on. Věděl jsem, že budu vysoký, přišlo mi to normální. Neměl jsem s tím žádné problémy.“

Třeba do tanečních se ovšem Miklóšik nehrnul. Nejen kvůli tomu, že by jen těžko hledal ideální partnerku. Taneční pohyby jej nebraly. „Na tanečky nejsem. Navíc dřív byly docela velké problémy s botama. Teď už si můžu přes internet v Americe pořídit jakékoli boty – sportovní i na parádu. Ale dřív to tak nešlo. Třeba táta je sháněl hrozně těžce. A to neměl osmnáctku nohu jako já.“

Opavský kolohnát nijak nezastírá, že najít partnerku je s jeho obří výškou docela problém. „Ale pořád je to tady lepší než ve Španělsku, kde jsem dřív hrál,“ říká s úsměvem.

„Tam jsou lidé celkově menší. I chlapi. Řeknu vám, že potkat ve Španělsku babu vysokou alespoň 180 centimetrů je opravdu problém. Tady je to v tomhle směru mnohem lepší. Jsou tady basketbalistky, volejbalistky, hodně vysokých holek. Určitě je tady víc možností někoho potkat.“

Na svou výšku je ovšem Miklóšik docela hubený. Váží „jen“ 115 kilogramů. Že by potřeboval přibrat, slyší ze všech stran. „To je pravda, ale táta byl taky hubenější, i tohle mám po něm.“  Sám dobře ví, že by měl nabrat váhu.

Kilogramy však nechce „nahonit“ naráz a rychle. „Znám hodně případů, kdy chtěli kluci přibrat, brali si různé proteiny a všelijaké látky a pak měli problémy s koleny, se zády… Buď potom úplně skončili, anebo hrají s ortézami a mají velké problémy. To nechci, musím to zkusit nějak přirozeně. Ale je pravda, že se mi to zatím moc nedaří.“

V Opavě se Miklóšik stále rozkoukává. Odehrál pět zápasů, v průměru strávil na hřišti čtrnáct minut. Pořád si zvyká na nové spoluhráče. „A ti zase na něj,“ říká trenér David Klapetek, sám bývalý elitní pivot měřící 205 centimetrů.

„Musí si to sednout. Pamatuji si, že když do Opavy přišel Jirka Okáč, který měl 217 centimetrů, také jsme se s ním nejdřív museli naučit hrát. Zvyknout si na odlišný pohyb, který je u takhle vysokých borců přece jenom jinačí.“

Klapetek věří, že „obr“ bude časem pro mužstvo na hřišti přínosem. „Martin je chytrý kluk, pracuje na sobě a snaží se zapadnout do týmu,“ tvrdí kouč. V to věří i Miklóšik. „Rozehrávači už vědí, že mi musejí míče dávat přece jenom trochu výš,“ dodal s úsměvem.