Nosková se mračila na soupeřku: Srovnáno na 2:2 a řve, jak kdyby vyhrála zápas
PŘÍMO Z LONDÝNA | Linda Nosková, osmifinalistka Wimbledonu 2025. Dvacetiletá česká tenistka na londýnské trávě válí a po čtvrtfinále loňského Australian Open prošla podruhé v kariéře do druhého týdne grandslamu. Vysloužila si ho těsným triumfem 7:6 (6), 7:5 nad Ruskou Kamillou Rachimovovou a před turnajovou třicítkou se otevírají lákavé možnosti. Příští soupeřkou jí bude třináctá nasazená Amanda Anisimovová, v případném čtvrtfinále hrozí „jen“ Anastasia Pavljučenkovová (50. na WTA) či domácí Sonay Kartalová (51.).
Na trávě však klame žebříček víc než na jiných površích. I klání se světovým číslem 62 Rachimovovou bylo dramatické a vrtkavé. Úvodní sadu zvrátila Nosková ze stavu 2:5 a dostala ji do tiebreaku. Ve zkrácené hře vedla 6:0, ale ani jeden ze šesti setbolů nevyužila. Ani to ji nepoložilo. Druhý set byl neméně těsný, v koncovce však měla znovu navrch o něco aktivnější a pestřeji hrající slečna z Přerova. Na trávě vyhrála Nosková šestý z posledních sedmi zápasů a po nepovedené antukové části roku může její sezona v Londýně nabrat zcela jiný náboj.
Osmifinalistka Wimbledonu, jak vám to zní?
„Moc dobře, ale samozřejmě ještě nechci skončit. Tohle byl těžký a důležitý zápas. Už jich mám za sebou pár, takže nejsem nejsvěžejší.“
Ve druhé sadě jste si protahovala nohu.
„Podjela jsem a od té doby pořád cítím hamstring. Ale myslím, že budu v neděli zase připravená.“
Mač s Rachimovovou upoutal kuriózním tiebreakem první sady, v němž jste ztratila vedení 6:0.
„To se mi ještě nestalo. Povedly se jí dva míče, kdy trefila lajny. Přidala asi tři esa. Neměla už co ztratit a sešlo se jí to. Aspoň, že jsem pak od stavu 6:6 začala zase od znova a zvládla to.
Oddechla jste si?
„To ano. Už jsem se mohla za stavu 6:0 vidět na lavičce, ale takhle mě nenechala do poslední chvíle vydechnout. Psychicky mě to ale nenalomilo, protože jsem tam neudělala skoro žádné chyby. Všechny míče si vyhrála. Měla i štěstí a s tím člověk nemůže nic dělat.“
Ve druhé sadě zůstala Ruska motivovaná, nahlas se povzbuzovala, až jste se na ni jednou zle podívala.
„Protože slavila vyrovnání na 2:2, jako kdyby vyhrála zápas. Já tohle nedělám, takže mi to není úplně nejpříjemnější.“
Vy na kurtu naopak držíte poker face, ať se děje, co se děje. Bublá to ale ve vás uvnitř?
„Bublá, samozřejmě, že bublá. Třeba v prvním gamu jsem dala tři rámy, třikrát mi míček odskočil do háje a není úplně lehké se s tím vyrovnat.“
Konečně se soustředím na svou hru
Do letošního roku jste měla na trávě bilanci jen 4:6, letos to je už 8:2. Kdy jste ji začala mít ráda?
„Asi tak před dvěma týdny. Hraju na ní třetím rokem, předloni jsem z tenisu na ní byla v šoku, loni to bylo už o něco lepší. A tohle je můj první opravdový rok, kdy se na trávě můžu soustředit jen na svou hru, protože mi přijde, že hraji jak na betonu. Naučit se na ní hýbat bylo nejtěžší. Když si připadám, že při každém úderu spadnu, není to příjemné.“
Wimbledon mnoho tenistů staví na piedestal jako nejlepší turnaj světa. Jak ho berete vy?
„Neznamená pro mě víc než ostatní grandslamy. Je čest se sem dostat, ale stejně těžký je se kvalifikovat i na ty zbylé tři. Kdo má tenhle turnaj spojený s tradicí a líbí se mu, že je tu všechno old school, tak zdejší účast bere jako větší poctu. Já ho ale řadím nastejno s ostatními grandslamy.“
Jahody si dáte?
„Mně tady moc nechutnají. Není to taková specialita.“ (smích)
V antukové části sezony jste se trápila a vyhrála jen tři z osmi zápasů. Co se ještě změnilo s přechodem na trávu?
„Chtěla jsem po antuce pár věcí změnit hlavně v takovém přístupu. Taky čerpám sebevědomí z vyhraných zápasů, v nichž mi to třeba nejde, nebo hraju s lepší holkou. Vyhrávat takové zápasy na antuce bylo těžší, protože ta mé hře moc nepomáhá.“
Co si představit pod změnou přístupu?
„Něco si pod tím představte…“
A co si představíte vy pod jménem příští soupeřky Amandy Anisimovové?
„Hraje rychle, pomáhá si servisem. Letos jsem ji viděla hlavně v Dauhá, kde hrála super. Soustředím se ale hlavně na sebe. Většinou, když prohraju, je to proto, že jsem udělala něco špatně, že jsem se nesoustředila na ty správné věci. Moc se nestává, že hraju opravdu dobře, a stejně prohraju, protože soupeřka předvedla ještě lepší výkon.“
