Když se „Yuri“ naposledy představil v Brněnské kleci, zčervenala jeho dosud perfektní bilance první prohrou. Na comeback si jeden z nejlepších domácích thajboxerů Jan Juříček vybral nejtěžší výzvu kariéry, Daniela Hromka. Ten se však pouhé dva dny před zápasem zranil, a tak český „Beachboy“ přijal sobě neznámého náhradníka Barteka Paszczyka. Nový plán nechystá, věří tvrdě odvedené práci v Thajsku. „Jsou tam schopní trénovat dvoufázově, deset hodin denně, šest dní v týdnu. V tělocvičně to nehrotí jako my, zato se soustředí na obrovské objemy,“ vypráví o přípravě před klíčovým duelem na pátečním turnaji Fusion 28.
Jak moc vás mrzí, že jste na poslední chvíli přišel o očekávaný zápas s legendárním Hromkem?
„Co si pamatuji, ještě se mi v kariéře nepodařilo bojovat s avizovaným soupeřem, takže mě to ani teď moc nerozhodilo. (směje se) Už se mi to stalo asi desetkrát…“
Zvažoval jste úplné zrušení duelu?
„Na stole to bylo, avšak nikoliv z mé strany. Záleželo to čistě na organizátorovi. Já jsem rozhodně nehodlal fanouškům odepřít vrchol celého večera, jak se můj zápas od začátku promuje. Chtěl jsem nastoupit a proti komu jsem už bral jako vedlejší.“
Jste spokojen s náhradou na poslední chvíli?
„Popravdě ho vůbec neznám. Vím, že je to pašák z Polska a podle všeho byl, stejně jako já, dlouho v Thajsku. Trenér mi jen řekl, ať se připravím na buldozer, bude tlačit. Je pozdě ho nějak studovat. Očekávám tvrdý boj. Pravda je navíc taková, že nastoupíte do ringu, dostanete dvě rány a plány jdou bokem. Já to vítám, rád nechávám boj plynout. Tělo za ta léta tréninku ví, co má dělat. Když nad tím moc nepřemýšlím, lépe navazuji techniky a přirozeněji dýchám.“
Před tímto duelem jste odletěl do Thajska, Mekky vašeho sportu. Přiblížil byste tamní přípravu?
„Byl jsem tam relativně dlouho, tři a půl měsíce. Nemůžu říct, že jsem ten pobyt vnímal jako přípravu na zápas jako spíš příležitost vzdělat se v thajském boxu a kultuře. Samozřejmě jsem cestu plánoval právě podle Fusionu, protože jsem se chtěl vrátit krátce před bojem, abych mohl navazovat. Termín akce se však o měsíc posunul, a tak se nakonec příprava protáhla a vrcholila v domácích podmínkách.“
Zmínil jste kulturu. Moderní bojové sporty od původních tradic ustupují. Jak zásadní jsou pro vás?
„Pro mě je to zcela stěžejní záležitost. Thajský box mě očaroval právě kvůli propojení s tradicemi, a když jsem teď navštívil jeho rodiště, vášeň se prohloubila. Dostal jsem možnost poznat tamní lidi, jejich povaha i kultura mi opravdu sedí. Co se týče tréninku, zásadní rozdíl oproti Evropě je, že trénují celý den. Tady jste přes den v práci, ráno si zaběháte a navečer jdete na dvě hodiny do gymu. Vše musíte nahustit do krátkého času, což pocítíte zejména na tempu. Thajci jsou schopní trénovat dvoufázově, deset hodin denně, šest dní v týdnu. V tělocvičně to nehrotí jako my, zato se soustředí na obrovské objemy.“
Bojovníci, kteří do Thajska létají na kempy, vypráví, že tamní borci vedou velice lehké sparingy. Nechtějí se prý zranit, protože každý týden zápasí. Je to pravda?
„Ano. Boj je jejich živobytí, nemůžou si proto dovolit do zápasu nenastoupit ani kvůli zranění. Představte si, jako byste tady nechodil do práce. Skutečně hodně dbají, aby se v tělocvičně nezranili, a tak tomu uzpůsobují tempo. Nepotřebují se surově bít na každém tréninku. Mnozí z nich často profesionálně zápasí od čtyř, pěti let, takže mají techniku zcela pod kůží. Ví kam a jak kopnout, aby vás nezranili. Zároveň bych neřekl, že jsou lehké sparingy nějakým pravidlem. Taky umí jet tvrdě, většinou jen nemají důvod. Když je ale pořádně trefíte, neostýchají se vám to hnedka vrátit.“ (směje se)
V pátek vás čeká první zápas na domácí půdě po porážce, která vám zkazila perfektní skóre. Cítil jste změnu poté, co jste přišel o neporazitelnost?
„Bohužel ano, musím přiznat. Zasáhlo mě to. Cítil jsem zklamání a vztek, ale současně ze mě spadl i tlak. Status neporaženého mi nedával nic víc než terč na zádech. Nezápasím pro výhry nebo šampionské pásy. Motivují mě zápasy samotné. Chci, aby techniky nacházely cíle a boj dosáhl vysoké kvality. Miluji ten sport a baví mě cesta bojovníka. Chci docílit mentality thajských střelců, ti si až do poslední chvíle udržují ledový klid. Bez proher bych se k tomu dostat nemohl.“
Thajci jsou navíc unikátní tím, kolik zápasů za kariéru absolvuji, někteří i stovky…
„To tady možné není… Kdybyste chtěl na české scéně trhnout metu sta zápasů, s každým soupeřem na vyšší úrovni ve své váze byste se musel protočit desetkrát. Thajský box v Česku navíc není dobře placený a životní náklady jsou násobně vyšší než v Thajsku. Zvažoval jsem, že se tam přestěhuji, vidina je to lákavá… Pokud tam jezdíte za účelem zápasit, jsou rádi, protože na ně taky dopadl covid a potřebují stále nové bojovníky. Drží zběsilé tempo, pořádají klidně dva turnaje týdně a s radostí nás na ně zařadí. Mají tam pro nás cizince dokonce název: palang nebo farang, podle toho v jaké provincii jste.“ (usmívá se)
Související články
