Video se připravuje ...
Letos je to zase jiný závodník. Jan Hirt, který byl v posledních dvou sezonách zlomený nepřízní osudu, letos zase našel lásku k cyklistice. V únoru celkově ovládl týdenní etapový podnik v Ománu. A teď je na svém pátém Giro d´Italia, kde při premiérové účasti v roce 2017 skončil celkově 12. S jakými ambicemi a kondicí do italské Grand Tour vstupuje? Jak mu nemoc zkomplikovala přípravu a co říká o Kolumbii, odkud do Maďarska dorazil?
V roce 2019 jel Giro v dresu kazašské Astany jako hlavní domestik Miguela Ángela Lópeze. Přesto si našel i svoji příležitost, když v jednom z nejtěžších stoupání přes Mortirolo ukázal český vrchař svou sílu. Etapa pro něj nakonec skončila druhým místem, když ho ve spurtu na cílový kopec překonal Giulio Ciccone. Letos se jede Mortirolo znovu, opět v jedné z nejnáročnějších etap. A Jan Hirt z týmu Intermarché-Wanty-Gobert-Matériaux opět doufá v šanci probojovat se do úniku a jet o prvenství.
Na úvod tohoto rozhovoru o Giru d´Italia by se nabízela otázka: Jak se těšíte na svou pátou účast na něm? Ale ono těšit se na třítýdenní dřinu asi moc nejde. Nebo ano?
„No, ne tak úplně. Je to v podstatě stejné jako na jakýkoliv jiný závod. Takže tak nějak normálně, prostě jdete do práce na tři týdny.“
Platí u vás stále, že Giro mělo, nebo má ve vaší kariéře zásadní význam?
„Asi ano. Je to závod, který se mi z těch tří Grand Tour líbí nejvíc. Abych byl upřímný, Tour de France na mě moc nezapůsobila. Bylo to samozřejmě poznamenané tím, že to bylo během covidu, takže atmosféra nic moc. Navíc v týmu to taky nebylo dobré, CCC tehdy končily, tak to nebylo moc příjemné. Takže k Tour jsem moc nepřilnul. Vuelta bývala dřív pěkná, taková pohodová. Ale to už se taky změnilo, je to rychlý závod, kde se jede každá etapa naplno. Je to dnes úplně jiný závod. Takže Giro je z toho pohledu pořád asi nejlepší.“
Jde spíš o tyhle pocity, dojmy, nebo i o to, že v Alpách, Dolomitech vám to sedí víc než třeba v Pyrenejích?
„Je to i květnovým termínem. Vuelta je v září a tak pozdě mi to většinou už moc nešlo. Plus samozřejmě třetí týden na Giru je vždy extrémní v Dolomitech a podobně.“
Jak jste se na letošní Giro připravoval?
„Měl jsem v plánu jet Kolem Katalánska, Kolem Baskicka, pak na soustředění do Kolumbie a po něm rovnou na Giro. Jenže v Katalánsku jsem onemocněl, kdy jsem asi deset dnů ležel s horečkami. Takže když jsem pak sedl na kolo, cítil jsem se, jako kdybych sezonu začínal od nuly. Ztratil jsem tím komplet kondici. No a pak jsem jel rovnou do Kolumbie. Takže jsem dlouho nezávodil a mám za sebou jen soustředění ve výšce.“
Změnu v programu, kdy jste dřív jezdíval na konci dubna ještě Kolem Romandie, jste ale plánovali, že?
„Úplně na začátku jsem tam Romandii měl, pak jsme to ale změnili, že jsem tam měl mít Baskicko a pak už jen soustředění. Jenže jsem onemocněl, takže mám letos závodů dost málo.“
Může vám to chybět?
„Myslím, že na začátku asi budu dost trpět. Ale taky můžu být naopak čerstvý… To se uvidí. Ale zase konec jsem míval dobrý, i když jsem měl hodně závodů. Upřímně teď vůbec netuším, jak na tom jsem.“
Do Kolumbie jezdíte kvůli tréninku ve vysoké nadmořské výšce. Zároveň jde ale o poměrně nebezpečnou zemi. Jednak co se týče kriminality, ale také bezpečnosti na silnicích. Vnímal jste to taky tak?
„Asi záleží, kde tam jste. Třeba když se zranil Egan Bernal, tak Ineos trénoval poblíž Bogoty. Já jsem jel taky poslední trénink u Bogoty a musím říct, že to tam bylo hrozné. Velký provoz, spousta aut. Ale samozřejmě platí, že čím dál od těchto velkých měst jste, tím je to lepší. Ale obecně v Kolumbii je velký provoz. Není tam moc dobrá infrastruktura, není tam tolik cest, například nemají ani dálnici. A provoz je tam velký. Takže musíte vybírat menší cesty s méně hustým provozem.“
Jde jen o riziko, že vás někdo srazí, nebo i něco jiného?
„Mně se to tam u velkých měst nelíbí i proto, že tam jezdí strašně moc kamionů, emise tam vůbec neřeší, všechny kamiony tam hrozně čoudí. Takže pak se vytrácí ten benefit, kvůli kterému tam jedete, čili abyste měli díky vysoké nadmořské výšce lépe okysličenou krev. Takže i z toho pohledu je tam určitě lepší nějaké odlehlejší místo. I když vždycky tam musíte projet větším provozem, než se dostanete na menší cesty.“
A co tamní řidiči?
„Všude najdete dobré a horší. Ale je poznat, že jsou tam na cyklisty zvyklí, nikdo tam na vás netroubí, tak jako u nás. Ale zase si moc nelámou hlavu s větším odstupem, když vás předjíždí. Takže cyklisté jim nevadí, netroubí na ně, ale objíždí je občas i dost těsně.“
Z Kolumbie jste se vrátil v úterý. To na aklimatizaci v Evropě stačí?
„Když jsem jel Omán, tak jsem přiletěl taky rovnou z Kolumbie, a tam byl ještě o tři hodiny horší posun. A jelo se mi tam dobře. Takže jsem to tak zkusil i teď a uvidím. Myslím, že se to stejně zase v druhé půlce chytne. Je možné, že první půlka bude špatná, druhá dobrá, nebo třeba mi to půjde od začátku, jak to bylo v Ománu. Opravdu vůbec netuším, jak na tom budu. Byl bych rád, kdybych z výšky mohl těžit déle, třeba ještě i na nějakém závodu po Giru. Navíc jet domů na tři dny se mi nechtělo. Akorát přebalíte kufr a o to míň se vám pak chce z domu vyjíždět zase pryč. Doma se rozsedíte a už se vám nechce nikam.“
Říkáte, že netušíte, jak na tom jste. K dispozici ale většinou máte tréninková čísla, tak alespoň to vás trochu uklidňuje, jestli byla dobrá?
„Těžko říct. Teď jsem byl ještě výš, než jsem byl v lednu. A čím jste výš, tím jedete horší čísla. Takže fakt nevím, protože watty, co jsem jezdil, nebyly vysoké. Ale berme v potaz to, že předtím u Medellínu jsem jezdil intervaly od 2100 do 2600 metrů maximálně. Tady to bylo od 2600 třeba do 3200 a ono to fakt dělá velký rozdíl. Navíc na poslední tréninky, které už mi mohly dát aspoň trochu nějakou ideu, jak na tom jsem, mi nešel watt metr. Takže fakt vůbec netuším.“
Giro odstartovalo v Maďarsku. Jak se díváte na tyhle výlety při Grand Tour, hlavně tedy samotné starty, mimo hlavní území?
„Myslím, že je to lepší bez těchto výletů, protože je to jen velká komplikace pro všechny týmy. Chápu, že je zajímavé, že se to podívá do jiné země. Asi je to dobré v zemích, kde je cyklistika populární. Tam OK. Ale dát to do nějaké země, kde to nikoho nezajímá, je úplný nesmysl. Místní to tam otravuje, že budou mít zavřené silnice a podobně. Nevím… Je to zkrátka velká komplikace pro víc stran.“
Giro d'Italia: Jaký je druhý nejstarší a nejtěžší cyklistický závod?
Video se připravuje ...
A jak to tedy vypadá v Maďarsku?
„Tady se zdá, že je to dobré, prezentace ve středu byla bezva. Vypadá to, že to tady lidi mají docela rádi, byla tam moc pěkná atmosféra, přes řev tam nebylo pořádně slyšet.“
V Maďarsku se jede jedna ze dvou letošních časovek. Jste rád, že je jich méně a navíc jsou kratší? Úvodní má jen 9,2 km.
„Určitě, čím míň kilometrů, tím líp. Za prvé mě časovka nebaví, za druhé mi ani nejde. Je třeba dobré jich mít na Grand Tour víc, ale krátkých. Když nejedete na celkové pořadí, je to takový volnější den, takže je to fajn. Ale když je časovka na hodinu, to je pak utrpení.“
Hned po cestovním pondělku, kdy se Giro přesune už na italské území, konkrétně úplně na jih na Sicílii, je na programu v závěru úvodní etapy výjezd na Etnu. Co říkáte na takový start po cestovním dnu?
„Ono to bylo už i dřív, kdy jsme jeli Etnu hned na začátku, bývá to s ní tam často. Jestli je to přímo po cestě, tak někomu to sedne, někomu míň. Otázka taky je, jestli budeme cestovat hned v neděli po etapě, nebo až v pondělí.“
Která část letošního Gira bude podle vás zásadní? Jsou tam těžké etapy už i v závěru prvního bloku, konkrétně 9. etapa s cílem na těžkém kopci Blockhaus.
„Myslím, že tradičně to bude poslední týden. Blockhaus je těžký, ale mezi hlavními favority tam asi nebudou velké rozdíly, protože všichni budou ještě relativně čerství. Určitě je to jedna z těch důležitých etap na celkové pořadí, ale důležitější je vždycky poslední týden.“
Právě v něm je hned v úterý, po volném dni, etapa, ve které nastoupáte nejvíc výškových metrů a vede přes Mortirolo. Jak náročná bude tahle etapa? Mortirolo v roce 2019 pro vás dopadlo celkem dobře, v etapě jste dojel druhý…
„Vypadá to zajímavě, je vidět, že to bude těžká etapa. Když se na to teď dívám, je tam kopec, sjezd, kopec, sjezd, kopeček, sjezd, kopec a sjezdíček. Těžké.“
Asi byste byl raději, kdyby se končilo na kopci, že?
„Těžko říct. Když se povede dostat do úniku a orvat tam ostatní, tak už to dojedete, uděláte si slušný náskok, tak ve sjezdíku už vás nikdo nechytne. Ale když nebude únik, tak už se mě asi nebude týkat jet o vítězství.“
Zásadní etapa pak bude s dojezdem na Marmoladu, předposlední den Gira.
„To je pěkná etapa. Na začátku to hezky pomalu stoupá, takže je to dobré pro to dostat se do úniku. To samé platí i o té s Mortirolem, kde je taky start do kopce, což je pro mě dobré, když bych se cítil dobře a šel bych do úniku. Tady to taky vypadá hezky. Nemyslím si, že únik ujede do 18. kilometru, je to tam mírně z kopečka, pak kopeček… Podle mě bude trvat, než se udělá únik. Cíl na Marmoladě, což je slušný kopec, rovný, který vidíte deset kilometrů dopředu, jak to vypadá. Ale je těžký. Dost těžký.“
Váš tým ohlašoval, že lídrem bude Domenico Pozzovivo, jak to tedy bude s vámi?
„Myslím, že na celkové to asi zkoušet nebudu. Uvidím, jak se budu cítit na začátku, ale spíš ne. Na celkové pořadí potřebujete mít k sobě i tým. Třeba v Astaně jsme to měli jasně dané, že jede López na celkové a víc se neřešilo. Což tady určitě není, tady bude větší zaměření na etapy.“
Témata:
sport, silniční cyklistika, Giro di Italia, cyklistika, Maďarsko, Jan Hirt, Kolumbie, Grand Tour, kopec, Omán, Sport na Heureka.cz
Související články
