Životní triumf na rozbitém kole a v křečích. Hirt: Na konci jsem trpěl
PŘÍMO Z ITÁLIE | Jakmile se objeví v některé z etap Giro d´Italia Mortirolo, můžete se už prakticky spolehnout na to, že v úniku tohoto dne uvidíte vrchaře Jana Hirta. Ale co předvedl v té úterní, na to bude česká cyklistika vzpomínat zase dlouho. Jeho vítězství je senzačním počinem. Navíc když pak prozradil, že měl potíže s kolem a trápily ho křeče!
Je to nejšťastnější den vaší kariéry?
„Asi ano.“ (usměje se)
Co bylo klíčové pro to, abyste o vítězství mohl vůbec bojovat? Dojet po roztržení úniku na dvě skupiny z druhé do první, nebo pak včas zaútočit?
„Únik mi celkově nešel podle plánu. Po prvním sjezdu skupina dobře nespolupracovala, takže jsme se tam rozdělili. Na Mortirolu jsme se pak dotahovali zpátky, tam jsem ztratil docela hodně sil. Ale cítil jsem se relativně dobře. Pak jsme ve třech sjeli první skupinu, dostali jsme se z vrcholu Mortirola dolů. Tam už naše skupina spolupracovala dobře.“
Pak ale přišel útok Lenarda Kämny, na který nikdo nereagoval.
„Vypracoval si docela dobrý náskok. Tam to bylo zase nic moc. Pak navíc nastoupil Thymen Arensman a já jsem tam zase zůstal vzadu. Moc jsem na to nereagoval, čekal jsem, jak budou reagovat ostatní, ale vypadali, že na tom nejsou nejlíp.“
Takže jste se rozhodl jim ujet?
„Pak už nebyl čas nic vymýšlet, jen zkusit jet. Takže jsem si Arensmana doskočil. Ale měl jsem problém s kolem. Přeskakoval mi řetěz, neřadilo mi to, myslím, že jsem měl povolené zadní kolo, protože jsem cítil, jak to tam lítá. Tak jsem do vysílačky hlásil, že chci vyměnit kolo. Ale zase jsem si říkal: Vyměním kolo a to je pro mě konec etapy. Nevěděl jsem, co mám dělat, tak jsem tam hodil velkou a zbytek kopce jsem rval na velkou. A pak jsem ještě ve sjezdu dostal křeče.“
Věděl jste, že se k vám Arensman přibližuje?
„Já jsem ho viděl. Ale měl jsem ty křeče, plus jsem cítil, že kolo mi nedrží, že je povolené. Tak jsem si říkal: Musíš to takhle dojet. Bylo to pak už na morál.“
Takže jste etapu vyhrál s křečemi a ještě na rozbitém kole?
„Je to tak.“
Je to tím cennější?
„Ano. Měl jsem největší příležitost v životě, tak by byla hrozná škoda, kdybych to nedojel kvůli kolu.“
Závěr musel hodně bolet, že?
„Měl jsem hrozné křeče. Jinak by to bylo mnohem pohodlnější. Trpěl jsem celý sjezd a pak i rovinu před cílem. Sjezd byl navíc mírně šlapavý, nebylo to jen o tom řídit kolo, ale muselo se tam i šlapat a já jsem nevěděl, jestli sedět, stát, protože mě to hrozně bralo.“
Jaké byly emoce cíli? Co vám problesklo hlavou?
„Nic, jen že jsem vyhrál. Myslím, že mi to dojde ještě trochu později.“
Byl jste ale veselejší než při únorovém vítězství v Ománu…
„Veselejší nevím. Byl jsem určitě prázdnější, unavenější, vykřečovaný. Ale jsem samozřejmě asi nejšťastnější. Přeci jen je to Giro d´Italia.“
