Romana Barboříková
28. května 2022 • 08:11

Favorité Gira na extrémním kopci: šílenost na závěr! Kde je to nejtěžší?

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z ITÁLIE | Tohle bude masakr. V sobotní poslední horské etapě Giro d´Italia čekejte divočinu. Alespoň pokud chce Richard Carapaz ovládnout 105. ročník. V hlavní roli budou týmy Ineos Grenadiers, Bora-hansgrohe a Bahrain Victorious. Právě ty mají na prvních třech místech své lídry. Pole působnosti k různým útokům budou mít celkem velké. Dojezd je totiž na šílené Marmoladě.



Letošní Giro má pro diváka hodně hezkou zápletku. Dvě etapy před koncem vůbec není jasné, kdo v neděli ve Veroně oblékne růžový dres celkového vítěze. A tak se v sobotu rozhodně vyplatí zapnout si televizi a italskou Grand Tour sledovat. Zejména pak její závěr. Cestou sice musí závodníci zdolat stoupání San Pellegrino (1918 m n. m.), poté letošní nejvyšší bod Pordoi (2239). Největší souboj se však očekává na Marmoladě (Passo Fedaia).

„To je slušný kopec, rovný, který vidíte deset kilometrů dopředu, jak to vypadá. Ale je těžký. Dost těžký,“ říká k němu Jan Hirt. Český jezdec je po páteční etapě stále šestý v průběžné klasifikaci.

Během kariéry jel toto stoupání i František Raboň. Ten jej ale, jakožto specialista hlavně na časovky, jezdil víc vzadu startovního pole, pokud zrovna nepracoval pro některého ze svých lídrů.

„Je to opravdu hodně tvrdý kopec. Je otevřený, vidíte, jak jedete, kolik toho ještě máte před sebou… A je to šílené. Třeba Mortirolo je jiné. Jedete v serpentinách, ale pořád v lese, tak se chlácholíte, že to je nahoru už jen kousek, protože tam nevidíte. Marmolada je v tomhle strašně zrádná, je to nejen o výkonu, ale i o psychice. Pokud se vám nejede dobře, je důležité nenechat se zlomit pohledem, jak daleko je ještě nahoru,“ vzpomíná Raboň.

Na závěr řečí čísel. Toto stoupání je dlouhé 14 kilometrů, jeho průměrný sklon je 7,6 procenta, ve druhé polovině se však silnice prudce zvedne a dosáhne až k 18 procentům. Dojezd je v nadmořské výšce 2057 m.

Profil náročného stoupání na horu Marmolada v rámci královské etapy na Giru
Profil náročného stoupání na horu Marmolada v rámci královské etapy na Giru

Nejhorší kopce v Evropě? Finestre či Tourmalet

Letošní Giro nabídlo a ještě nabídne stoupání, o kterých i sami cyklisté říkají, že jsou extrémní. Na mnohá z nich se často moc netěší ani oni sami. Jedou v nich hodně dlouho, nechají tam spoustu sil a mnohé i dost bolí. Zdolat je však musí. Jaká jsou podle dvou bývalých a jednoho současného českého profesionála ta nejnáročnější v Evropě?

LEOPOLD KÖNIG (bývalý závodník týmu Sky či Bora-hansgrohe)

Mortirolo (It.): Neskutečně prudký kopec. Tam si člověk neodpočine ani na pět vteřin, je to pořád prudké a jen se tam střídají prudké pasáže s méně prudkými.

Colle delle Finestre (It.): To je tak těžký kopec hlavně tím, že je po šotolině. Je strašně dlouhý, navíc je to i dvoutisícovka. Takže je tam hodně znát i nadmořská výška a jede se na něm strašně těžko, protože tam asfalt neexistuje.

Angliru (Šp.): To je úplně bez debat. Je to ještě těžší kopec než Mortirolo. Vylámala se tam spousta lidí. Pasáže, které jsou kolem 28 procent, jsou extrémní… Jsou to takové schody. Vždycky se to zvedne, pak se to vrátí na těch „jenom“ 12 procent, pak se to zase zlomí na 20, 28 procent. Je to strašný, strašný. Nedá se tam vůbec jet tempo. Je to i psychicky náročné, když vidíte před sebou stěnu a nad ní další… Je i docela dlouhý na to, jak je prudký.

Lagos de Covadonga (Šp.): Zase úplně šílený kopec. Dlouhé, prudké, nepříjemné.

Tourmalet (Fr.): Francouzské kopce jsou už lidštější. Ale asi nejhorší je právě Torumalet, který je ve výšce 2100 metrů. Jede se tam možná 20 km a strašně se to zajídá. Svou délkou v kombinaci s nadmořskou výškou, když tam etapa cíluje, je to jeden z rozhodujících kopců Tour.

ROMAN KREUZIGER (bývalý jezdec Liquigas, Astana, Tinkoff-Saxo)

Zoncolan (It.): Je to krátký kopec, asi sedm kilometrů, ale je strašně prudký a ani v serpentinách nikdy nezvolní. Čím člověk jede výš, tím je to prudší. Je to nekonečných sedm kilometrů. Každá minuta vám přijde jako pět a kopec se jede skoro 40 minut. Je hrozně nepříjemný.

Passo Giau (It.): Je to dlouhý kopec, poměrně prudký, dostanete se celkem vysoko. Poslední tři kilometry jsou nekonečné, moc to neutíká. Je to tam otevřené, takže vidíte nahoru, přitom se tam ale nejste schopní vyškrábat.

Alpe d´Huez (Fr.): Ten v tomto výčtu nesmí chybět. Nepříjemný kopec, v posledních letech se navíc jezdil i dvakrát. Ale zase na druhou stranu je výborný tím, že je tam skvělá atmosféra, spousta fanoušků.

Tourmalet a Galibier (Fr.): Tohle jsou dva ikonické kopce, které jsou dlouhé, poměrně vysoko a jsou oba hodně podobné. Člověk si už říká, že je nahoře, a pak se to otevře a zjistí, že ne. Jsou tam dlouhé roviny, kdy to vůbec neutíká, hlavně když fouká proti.

JAN HIRT (jezdec týmu Intermarché-Wanty-Gobert)

Col de la Loz (Fr.): Je to těžký kopec úplně ve všem. Je dlouhý, ve velké nadmořské výšce, plus závěr je hrozně prudký. Posledních třeba sedm kilometrů je mega tvrdých. Zkrátka kombinace všeho tohohle nepříjemného.

Stelvio (It.): Tohle je další dlouhý těžký kopec, který je navíc 2700 metrů nad mořem, což ho dělá ještě náročnějším.

Angliru (Šp.): Hodně tvrdý, prudký kopec, kde si ani chviličku neodpočinete.

Colle delle Finestre (It.): Tam to bylo taky celkem nepříjemné. Ale záleží, v jakém tam člověk dojede rozpoložení. Když přijedete v super kondici, tak si řeknete, že Mortirolo je lehký kopec. A když jste tam úplně mrtví, tak vám přijde těžký i Řevničák u Prahy. Takže to, jaké si na kopec udržíte vzpomínky, často ovlivňují právě tyto pocity.

Sölden (Rak.): Za mě pěkný kopec, tam se mi jelo vždycky dobře. Všichni ale říkají, že je hrozný.

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud