Ještě dvě etapy musí cyklisté na Giro d´Italia zdolat, než začnou přemýšlet nad sobotní důležitou časovkou. Sportovní ředitelé jejich týmů z ní však mají hodně těžkou hlavu už dlouho. Na začátku května s organizátory řešili, jak zajistit cyklistům dostatečnou podporu, když do tvrdého kopce nemohou auta. Hrozilo i zrušení etapy, případně změna trasy. Proč takový humbuk?
Bude to supertěžká a superdůležitá etapa. Dvacátý závodní den Giro d´Italia a v jeho menu časovka, ovšem horská. V rámci ní dostanou už tak brutálně unavené nohy zabrat ještě víc díky 1050 nastoupaným metrům na délce trati 18,6 km. Tedy pokud se původně naplánovaná trasa pojede.
Jen ať se snaží, už jim výrazně zkrátili jednu etapu, řeknou si někteří příznivci cyklistiky. Jenže v tomto případě vůbec nejde o náročnost sobotní etapy, s tou všichni počítají. Problém je jinde, a to v samotném stoupání do Monte Lussari. To je totiž v některých pasážích tak úzké a strmé, že tam organizátoři nepustí doprovodná auta. A právě to se týmům a dokonce ani Mezinárodní cyklistické unii (UCI) nelíbí.
Výhrůžky mezinárodní unie
„Vy se půl roku na něco připravujete, a pak vám organizátoři na začátku Grand Tour řeknou, že tam bude desetikilometrový úsek, kde nebudou dovolena doprovodná auta. Ale kdyby se něco stalo, tak se nebojte, nějaké motorky tam občas pojedou,“ upozorňuje bývalý český profesionál František Raboň na fakt, že o nemožnosti doprovodu aut se týmy dozvěděly hodně pozdě.
Podívejte se, kudy také vede trasa časovky na Giru:
O jak zásadní problém jde, naznačuje i to, že se do celé věci vložila UCI, která obvykle stojí spíš za pořadateli. Právě ze strany unie vzešla výhrůžka, že pokud se tyto trable nevyřeší, může být etapa i zrušena. Den před startem proto měli organizátoři a zástupci týmů usednout k jednání, jejichž výsledek dodnes není znám. Stále tak ve vzduchu poletuje otázka: Co se v sobotu vůbec pojede?
„Není se co divit, že se týmy ohradily. Ve chvíli, kdy investují obrovské finance do testů ve vzdušných tunelech, vývoje kol, oblečení, logistiky a podobně, tak najednou na tři a půl tisícové trase riskujete, že když tam budete mít na deseti kilometrech defekt, tak tam nebudete mít servis, který je od týmového auta a týmového mechanika rozhodně lepší než od neutrálního mechanika,“ říká bývalý specialista na časovky a dodává: „Tady to navíc zatím vypadá na malé rozdíly mezi hlavními favority. A měl by pak rozhodnout třeba jeden nešťastný defekt?“
Silný mechanik výhodou
I z jeho zkušeností to ale není na Giru poprvé, a zřejmě ani ne naposledy, kdy se podobné potíže vyskytly. Také on pamatuje etapy, kam se nedostala doprovodná auta a jel s nimi pouze jejich mechanik na motorce.
„To byla horská časovka na Plan de Corones (Kronplatz), které jsme se báli. Tehdy jsme měli v týmu jednoho mechanika, který chodil do posilovny, a právě jeho využili, aby jel s námi všemi na doprovodné motorce. Protože celou půl hodinovou časovku nahoru držel v jedné ruce celé kolo a ve druhé měl pár samostatných kol. A ačkoliv je bicykl celkem lehký, tak se proveze,“ poukazuje Raboň na jeden z aspektů tohoto řešení.
I proto nechápe, že se stále podobné věci opakují. „Za mě vymýšlí blbosti, které pak týmy musí řešit. Když si vybavíte Itálii, jak je nádherná a kolik tam mají kopců a pak vybírají nesmyslně ty, kde je třeba šotolina ve sjezdu, nemůžou tam jet auta a podobně…“
Žádný signál, žádné informace?
Další věcí, která může ovlivnit hlavně muže jedoucí o celkové pořadí, je ta, že závodníci nebudou moct být informováni o svém čase prostřednictvím vysílaček. Bez aut totiž signál dosáhne jen do malé části kopce. „První desítka ještě hodně bojuje a informace o rozestupech by se určitě hodila. Ale mohli by to vyřešit podobně jako na klasikách, že podél trati budou mít dva tři lidi z personálu, kteří jim budou hlásit rozestupy,“ uvažuje muž, který absolvoval Giro pětkrát.
Jako fanoušek si ale horské časovky, kde musí závodníci v průběhu etapy měnit kola, užívá. „Nám divákům to přináší další zajímavý element. Nicméně pro závodníky to moc příjemné není, a to i z toho důvodu, že v úvodu jedou na časovkářském speciálu, zapojují jiné svaly. Pak přeskočí na silniční kolo a zase tam hrají prim jiné svaly. Takže je tady i možnost křečí,“ říká.
Budeme tedy čekat, s jakým rozhodnutím organizátoři směrem k sobotní časovce přijdou. Pokud problém doprovodných aut či motorek vyřeší a zůstane původní trasa, mají se fanoušci na co těšit. Cyklisté už tedy o dost méně. Na zhruba osmi kilometrech nastoupají přes 900 výškových metrů. Prvních pět kilometrů kopce má průměrný sklon 15 %, závěrečný kilometr pak 20 s maximem 22 %. A to je pořádná stěna.
Související články
