Slzy a žlutý dres do nebe. Van der Poel popsal svůj útok: Jediná šance!
Další neskutečný výkon a pořádná porce emocí. A to už ve druhé etapě letošní Tour de France. Hlavním hrdinou dne byl nizozemský cyklistický všeuměl Mathieu van der Poel a jeho francouzský dědeček Raymond Poulidor. Právě pro něj, i když už jen do nebe, získal MVDP žlutý trikot. „Myslel jsem na svého dědu, samozřejmě,“ soukal ze sebe se slzami v očích.
Když při průjezdu cílem ukázal prstem do nebe, nikdo nemusel přemýšlet, co toto gesto znamená. Svou první výhru na Tour de France věnoval Mathieu van der Poel svému dědečkovi Raymondu Poulidorovi. Někdejšímu vynikajícímu cyklistovi, miláčkovi francouzského národa, kterému přezdívali Poupou.
Další přezdívka, kterou během své kariéry získal, zněla Věčně druhý. Měl totiž tu smůlu, že závodil v době Jasquesa Anquetila a Eddyho Merckxe, takže se mu Tour de France nepodařilo nikdy ovládnout. Třikrát na ní skončil celkově druhý. Dokonce se mu nikdy nepovedlo ani na jediný den obléknout žlutý dres. I tak ho Francouzi až do jeho posledních dní milovali.
Než v listopadu předloňského roku zemřel, bedlivě sledoval kariéru svého vnuka, mnohokrát byl přímo na jeho závodech a také u jeho prvních velkých výher na silnici. Letos je to 45 let od jeho poslední účasti na Tour de France. I proto, jako uctění památky dědečka své hlavní hvězdy a skvělého cyklisty, nastoupil tým Alpecin-Fenix při týmové prezentaci minulý čtvrtek ve fialovo žlutých dresech, které byly připomínkou barev stáje Mercier, za kterou Poulidor závodil.
Jak velkou legendou tento závodník byl, se ukázalo i při první etapě, do které tým Alpecin-Fenix dostal výjimku od Mezinárodní cyklistické unie a pořadatelů Staré dámy a mohl v tomto dresu i závodit. A cíl pro vnuka Mathieuho byl jasný – pokusit se v něm vyhrát etapu a získat tím i žlutý dres. Jak jinak než pro dědu.
To se ale nakonec povedlo až v klasických tmavě modrých týmových barvách v neděli. Ovšem způsob, jakým toho MVDP dosáhl, opět stál za to. Už před etapou bylo jasné, že rozhodovat se bude až na slavné Bretaňské stěně (Mur de Bretagne), která se vyjížděla hned dvakrát. A už při první cestě nahoru za to nizozemský přízrak vzal a dojel si pro osm bonusových sekund, které zde pro prvního cyklistu ležely.
„Nic takového se dopředu plánovat nedá, ale já jsem věděl, když jsme do tohoto stoupání přijeli poprvé, že je to moje jediná a poslední šance, jak získat žlutý dres. Musel jsem sebrat bonusové vteřiny,“ popisoval svůj první útok. Julian Alaphilippe, na kterého ztrácel Nizozemec 18 sekund, zde žádný bonus nepobral.
Před Van der Poelem tak byla do dalšího kola a hlavně závěrečného stoupání, kterému se stěna neříká pro nic za nic, další výzva. Musel smazat ještě zbývajících deset sekund a dojet před Francouzem, aby ho ze žlutého vysvlékl. Nejsnazší cesta, jak toho dosáhnout, byla etapu vyhrát. V cíli se totiž vítězi uděluje dalších 10 bonusových sekund.
„Moc dobře jsem si to uvědomoval a žlutý dres jsem moc chtěl. Ale posledních 500 metrů bylo hodně bolestivých. Ale snažil jsem se jet, co to šlo, získat nějaký náskok. Výhra byla neuvěřitelná, ale ještě pět minut po projetí cílem jsem nevěděl, jestli mám žlutý trikot,“ přiznal také cyklokrosový mistr světa.
Už samotnou výhru, která je jeho první na Tour de France a vůbec na podnicích Grand Tour, věnoval do nebe svému dědovi. Když poté zjistil, že mu může věnovat i kýžený dres, vlily se mu slzy do očí. „Mít na sobě tento trikot pro mě znamená hrozně moc. Děda už tady s námi bohužel není, ale umím si představit, jak hrdý by na mě byl,“ vyznal se po ceremoniálu, kde na sebe žlutou oblékl.
Otázkou nyní je, jak dlouho se mu podaří v něm pobýt. Jeho otci Adriemu van der Poelovi, který byl také skvělým cyklokrosařem a silničním cyklistou, se to v roce 1984 poštěstilo na jediný den. Navýší Mathieu rodinný rekord?
