Sakra, on to dokázal! Taková byla reakce týmu Deceuninck-Quick Step, za který letos jeden z nejlepších sprinterů cyklistické historie Mark Cavendish (36) závodí. Bude to znít jako klišé, ale tohle se opravdu jinak než pohádkou nazvat nedá. Loni v slzách do televizních kamer téměř končil svou kariéru. V úterý opět v slzách slavil vítězství ve sprinterské etapě Tour de France. Nejčastější slovo, které ze sebe dokázal vysoukat, bylo: neuvěřitelné. Takových je i jeho 31 výher na Staré dámě.
Kaňkou na 108. ročníku Tour de France jsou ošklivé pády, ale nedá se mu upřít ani další věc. Od samého začátku nabízí i neskutečné pozitivní příběhy. Nejprve výhra Juliana Alaphilippa pro nedávno narozeného synka. Pak vítězství v etapě a žlutý dres Mathieuho van der Poela do nebe pro jeho dědečka Raymonda Poulidora. A v úterý návrat jako hrom!
Příběh rodáka z ostrova Man Marka Cavendishe je plný zvratů. Už v dětství musel o své místo v cyklistickém světě bojovat. Po ukončení školy dokonce dva roky pracoval v bance, aby si vydělal na lepší vybavení a mohl ve své kariéře pokročit tam, kde si to vysnil. Což se mu povedlo. Stejně jako mnoho Britů i on má své kořeny na dráze, jako dítě ale závodil na horském kole. Mezi profesionály se dostal v roce 2005. A už o dva roky později startoval poprvé na nejslavnějším etapovém závodě světa. V roce 2008 se na Tour de France dočkal prvního úspěchu, kdy ovládl sprint páté etapy končící v Chateauroux. Mimochodem, zde je dojezd i 6. etapy, kde se znovu očekává bitva sprinterů.
Kvůli svému agresivnímu způsobu závodění si však uměl udělat v pelotonu i nepřátele. Pomohl mu k řadě úspěchů, ale také zranění.
Během svých předchozích dvanácti účastí na francouzské Grand Tour posbíral 30 vítězství, nejvíc v jednom ročníku jich byl šest (2009). Až do úterka ale byl jeho posledním triumfem ten z 16. července 2016. To už bylo v jihoafrickém týmu Dimension Data. Od té doby se historicky druhému nejúspěšnějšímu muži Tour co do počtu výher tolik nedařilo. V roce 2017 byla jeho nejlepším umístěním 4. příčka, v následujícím roce to bylo ještě horší, až 8. místo v etapě. Ročník 2018 nedokončil a šlo také, až do letoška, o jeho poslední účast na Staré dámě.
V těchto letech začaly jeho vleklé zdravotní potíže. V srpnu 2018 mu byl diagnostikován virus Epsteina-Barrové, který způsobuje infekční mononukleózu. Ten se u něj objevil poprvé už v předchozím roce. Musel si dát pauzu, po které se mu už ale nedařilo vrátit do někdejší kondice a pohody. Později dokonce přiznal, že v těchto letech propadal depresím.
Poté, kdy se mu s týmem Dimension Data nepovedlo vrátit, přestoupil na minulou sezonu do týmu Bahrain-McLaren. Jenže přišla covidová pauza, která ani mistrovi světa z roku 2011 neprospěla. I v novém týmu se hledal. Po závodu Gent-Wevelgem loni v říjnu, kde skončil na 74. místě, dokonce v slzách vyprávěl televizním reportérům, že to byl zřejmě jeho poslední závod.
A právě tady dochází k velkému zvratu. Toto vystoupení slyšel Patrick Lefevere, šéf týmu Deceuninck-Quick Step, pro kterého v letech 2013-2015 Cavendish pracoval. A něco takového nechtěl dopustit. S jedním z Britových sponzorů vymysleli plán, jak majitele v té době 146 kariérních výher znovu dostat do hry. V belgické stáji sice pobírá minimální plat, ale pro něj byla nejdůležitější příležitost, které se mu v jednom z nejlepších celků světa dostalo.
Už v dubnu se Lefeverovi odvděčil, když se dostal na vítěznou vlnu na menším etapovém podniku Kolem Turecka. Zde si připsal hned čtyři výhry. A to byla ta správná vzpruha pro jeho sebevědomí. Je však pravda, že v té době nikdo, ani sám Cavendish, nepočítal s tím, že by se mohl probít do našlapané sestavy Deceunincku na Tour de France. Jenže zázraky se dějí. A tak přišla i příležitost ve včerejším sprintu, a tu někdejší hvězda této disciplíny nenechala upláchnout.
„Nevím moc, co říct. Je to hrozně speciální, neuvěřitelné. Už jsem si ani nepředstavoval, že se sem někdy vrátím,“ soukal ze sebe šokovaný Cavendish, zároveň měl co dělat, aby se znovu nerozplakal. Při objímání s týmovými kolegy v cíli se mu totiž slzy udržet nepodařilo. „Byl to boj celého týmu, trochu jsem tam ztratil zadní kolo Morkova, pak ale přijel Loulou (Julian Alaphilippe), díky němu jsme dojeli únik. Sledovat, jak pro vás maká mistr světa, který má na sobě zelený dres, to je opravdu neuvěřitelné,“ dodal ještě dojatý vítěz.
Nechme se překvapit, co v zeleném dresu lídra bodovací soutěže ještě předvede. Třeba už ve čtvrtek.
Související články
