Obhájce Vingegaard na Tour v těžké pozici: útoky přijdou hned od začátku
Na celkové výhry na Tour de France to mají Tadej Pogačar a Jonas Vingegaard teď 2:2. Remíza to je ale i v jedné nemilé statistice, kterou jsou nepříjemná zranění na jaře před startem Grande Boucle. Slovinec si to zažil loni. I Dán je teď v situaci, kdy nemůže tušit, jak jeho tělo zareaguje na extrémní třítýdenní zátěž. A navíc když soupeři ho podle expertů rozhodně šetřit nebudou.
Vingegaard si prošel opravdu těžkým úrazem. Po pádu v Baskicku 4. dubna byl 12 dnů v nemocnici, kde jej lékaři dávali dohromady ze zlomeniny klíční kosti (pro cyklisty nic neobvyklého), několika žeber, ale hlavně pneumotoraxu jedné a pohmoždění druhé plíce.
I přes to se ale vrátil do přípravy, absolvoval i vysokohorský kemp a bude netrpělivě, jakožto obhájce, vyčkávat start 111. ročníku.
Nebude to pro něj ale nic lehkého. Zvlášť když sportovní ředitelé soupeřů naplánují strategii, kterou doporučuje třeba i bývalý český profesionál Leopold König.
„Být Pogačarem, jednoznačně bych útočil od začátku, od prvního týdne. Určitě bych nečekal až na ten poslední, protože to bude Jonas nejspíš nejlepší. Podle mě může klidně nastat situace, že dostane Jonas hned první týden takový zásek, že pak pojede jen na etapy, jako přípravu na Vueltu.“
Jak i König poznamenal, moc toho o Vingegaardovi nevíme. Týmy nejvyšší úrovně, jako je jeho Visma-Lease a Bike, toho o svých jezdcích do světa mnoho nepouští, zvlášť v těchto případech.
Sportovní ředitel konkurenčního Bahrain-Victorious Roman Kreuziger ale tvrdí: „Pokud byl Vingegaard i ve výšce, myslím, že jeho plíce už jsou v pohodě.“
A právě v takovém případě by opravdu mohlo platit, že v závěrečném týdnu by na tom mohl být už dobře. „Určitě v nějaké formě bude, čím déle se pojede, tím by mohl být lepší. Je to velký bojovník, tým mu věří. Otázka je, jak ho zranění a výpadek ovlivní, ale to musí ukázat až závody,“ dodává René Andrle, direktor celku Israel-Premier Tech.
Jenže je zde i druhá varianta, nazvěme ji pracovně Pogačar 2023. Tréninkové manko, které beze sporu u Vingegaarda je, stejně jako bylo loni u Slovince, se může dříve či později projevit. Pogačar se také loni zpočátku ještě držel. Jenže přišla druhá půle Tour, 17. etapa do Courchevelu, v ní náročné stoupání Col de la Loze a pověstná hláška z úst dvojnásobného šampionu Tour: Už nemůžu, jsem mrtvý.
„To samé může potkat i Vingegaarda. Může část Tour jet dobře, ale určitě mu trénink bude chybět. Pořád může být na pódiu, ale nemyslím si, že bude schopný udělat nějaký velký rozdíl a vyhrát,“ říká Petr Vakoč, který na Grande Boucle závodil dvakrát.
I na tuto situaci jsou v nizozemském týmu určitě připraveni, i když navenek se tváří, že obhájce přijel stoprocentně připraven. Nic jiného jim totiž ani nezbývá.
