Proč jsou Pogačar a Vingegaard tak dobří: Trénují i stravování, ví König
Výkony, které tito dva opět na Tour de France předvádí, jsou téměř z říše snů. V každém cílovém stoupání Tadej Pogačar a Jonas Vingegaard výrazně vylepšili stávající rekordy. Jak je to vůbec možné? Ptá se spousta fanoušků. Podle dřívějšího profesionála a současného ředitele závodu Czech Tour Leopolda Königa je to skládačka řady faktorů. Jedním z těch důležitých je stravování. „Hlavně příjem sacharidů, který je výrazně vyšší než dřív,“ dodává bývalý člen týmu Sky.
Proč ten Tadej na pódiu pořád něco žvýká? A co to do sebe Remco po etapách klopí z těch lahviček? Také jste si všimli některých zvyků mužů, kteří na letošní Tour lámou jeden rekord za druhým? Nejde přitom o žádné zlozvyky, ale o absolutní nutnost. Stejně jako je pro současné cyklisty důležitý náročný systematický trénink, tak musí myslet i na řadu věcí, bez kterých by to nešlo. Které to jsou, prozradil pro deník Sport a web iSport.cz Leopold König. Muž, který pomáhal na Grand Tours Chrisi Froomeovi a sám byl na všech třech v top 10.
Jak se vám zatím líbí letošní edice Staré dámy?
„Poslední čtyři roky jsme říkali, jak krásná a napínavá Tour je a musíme to říct i letos. Přijde mi čím dál lepší. Zájem o ni, jak se závodí v jednotlivých etapách, skladba etap. Myslím, že jsme měli v podstatě tak dva nudnější dny, ale jinak tam byla vždycky akce od začátku až do konce. A souboje v horách, které jsme teď viděli, jsou velmi epické a budeme na to ještě jednou vzpomínat. Podle mě se teď trošku tvoří historie, protože výkony, které podávají kluci, jsou opravdu mimořádně nad všemi historickými tabulkami. Je privilegium to sledovat.“
Je to něco jako sledovat dřív Anquetila, Merckxe, Pantaniho, nebo se cyklistika vyvíjí takovým způsobem, že teď bude častější jev, že budou tak skvělí cyklisté, jako jsou nyní Pogačar s Vingegaardem?
„V minulosti jsme vídali spoustu výjimečných cyklistů, vždycky někdo ty ostatní převyšoval. Ale teď máme dva, kteří převyšují, třetí jim klepe na dveře (Evenepoel). Ten souboj se úplně vybízí. A je to něco extra. Třeba v éře Chrise Froomea tam byl Contador, ale teď mi to přijde ještě víc vyrovnané a navíc do toho šlape ještě Remco. Držel se tam i, po pádu bohužel odstoupivší, Roglič. Je to velmi napínavé, protože máme velkou čtyřku, i když to teď vypadá, že je to jen velká dvojka.“
Letošní Tour je zvláštní i v tom, že nemají moc šanci úniky. Líbí se vám to, nebo je škoda, že to téměř vždy skončí sprinterským dojezdem, případně soubojem největších hvězd?
„Rozhodně bychom chtěli vidět více úniků. Jednak kvůli samotným týmům, protože z úniků většinou vyhrávají ty ‚papírově slabší‘, ale i chudší týmy. A navíc je to i divácky atraktivnější, protože vidíme dva závody v jednom – souboj o etapu a o celkové prvenství. Ale je to moderní cyklistika, musíme si na to zvykat. Protože vidíme, že závody se snáz kontrolují, nejlepší týmy mají dostatek síly na to, aby držely únik pod třemi až pěti minutami, a hlídaly si to. A hlavně je vidět, že nechtějí ani jednu etapu nechat někomu jinému. To je na jednu stranu sympatické, na druhou je to škoda. Ale letos už máme deset týmů, které vyhrály etapu, a to myslím, že je dost.“
Vraťme se k největším hvězdám. Lidé se ptají, jak je možné, že jsou Pogačar a Vingegaard, ten navíc po zranění, tak odskočení od ostatních. Rozeberme si tedy jednotlivé složky, kde tou první je trénink. Dnes už je typické, že cyklisté z tréninku nastoupí do závodů a hned je vyhrávají. Dřív se praktikovala spíš strategie pár závodů na rozjetí a pak vyhrát ten velký.
„Musím říct, že celé startovní pole se posunulo o level výš, nejsou to jen
