Stylový double Giro - Tour. A vtipný Pogačarův vzkaz fanouškům s chipsy
Pokoušely se o to i hvězdy jako Alberto Contador, Chris Froome, ale marně. Vyhrát v jednom roce Giro d´Italia i Tour de France je už pořádná výzva. Dlouhých 26 let se to nikomu nepodařila. Až ji letos přijal Tadej Pogačar. Suverénně ovládl květnové Giro a teď si spanilou jízdou zajistil i svůj třetí triumf na Staré dámě. O posledním víkendu nepohrdl naservírovanou výhrou na Col de la Couillole, ani časovku v 21. etapě nevypustil a připsal si šestou výhru na nynější Tour.
Když ne on, tak nikdo. To byla nejčastější odpověď už od začátku sezony na dotaz, zda může Tadej Pogačar dosáhnout na double Giro - Tour. Tuto nesmírně těžkou výzvu dokázal naposledy do úspěšného konce dotáhnout Marco Pantani v roce 1998. Ne že by se o to jiní nepokoušeli, ale prostě to nezvládli. Vždyť ani v delší cyklistické historii se to nepovedlo příliš mnoha závodníkům.
Slovinský supertalent se už ale po jejich bok v historickém srovnání začal stavět i dřív, tak proč to nezkusit na další úrovni? Samozřejmě by se mohl soustředit také na to se stát pětinásobným vítězem Tour de France. Nebo třeba prvním šestinásobným. A rozhodně by to v konkurenci Jonase Vingegaarda v plné formě nebyl ani trochu lehký úkol. Jenže pětadvacetiletý cyklista hledá i pikantnější výzvy, což právě double představoval.
Zatímco vloni si vyslechl poznámky o tom, jak už to se závody přehání, letos byl patrný mnohem konzervativnější přístup s ohledem na to, co vše jej v sezoně čeká. Před Girem jel jen tři jednorázovky a jeden týdenní etapový podnik.
Během tří týdnů v Itálii pak naprosto dominoval. „Pog jel úplně jiný závod,“ nechal se slyšet Geraint Thomas, který byl původně považován za největšího vyzyvatele lídra týmu UAE Emirates. Pomohlo tomu i to, že na Giru nebyl nikdo z jeho největších soupeřů, čili Vingegaard, Primož Roglič ani Remco Evenepoel. I tak si sám pochvaloval, že se postupem závodu zlepšoval.
„V posledních dnech jsem měl úžasné nohy. Třetí týden to bylo skutečně dobré a z tohoto úsilí se mohu opravdu dobře zotavit, takže nohy mohou být na Tour stejné - nebo dokonce lepší,“ vyhrožoval Pogačar poté, co si v Římě došel pro svou první Nekonečnou trofej z růžového závodu.
Pak už následovala příprava na druhou půlku velké výzvy.
Přestože nikdo nemohl tušit, jak se na těle dvojnásobného vítěze Tour podepíše předchozí třítýdenní zátěž, přijel Pogačar do Florencie na Grand Départ sebevědomý a natěšený.
Poprvé prověřil Vingegaarda a ostatní z „velké čtyřky“ ve čtvrté etapě přes Galibier, kde právě v tomto těžkém kopci soupeřům pláchnul a dojel si pro první vítěznou etapu a také už od této chvíle nikomu nepřepustil žlutý dres vedoucího závodníka.
Ovšem jednoznačné stále nic neměl. I Vingegaard vystrčil růžky, když se v 11. etapě cítil ohromně silný a dokázal rivala, který chtěl opět daleko před cílem ujet, ještě dostihnout. Dokonce jej i předčil v disciplíně, ve které bývá Pogačar silnější – ve sprintu.
„Je to velmi emotivní, vrátit se po takové nehodě. Prošel jsem si teď mnohým, nikdy bych to nedokázal bez mé rodiny. Jsem hlavně šťastný, že tady vůbec jsem, závodím a mohl jsem vyhrát etapu,“ soukal ze sebe slzící Dán, který připomněl i svůj těžký dubnový pád v Baskicku.
Pogačar ale ani v dalším vývoji nezapřel svou podstatu a útočil, kde se dalo. Ve třetím týdnu se to začalo vyplácet i díky tomu, že u Vingegaarda se, stejně jako loni u něj, projevilo tréninkové manko. Po 19. etapě pak Dán po dojemné scéně v cíli, kde zdrceného muže objímala těhotná manželka, musel uznat porážku.
Vítězi letošního Gira tak už stačilo jen bezpečně dojet v neděli do cíle. On přesto pokračoval v „krasojízdě“ a obě víkendové etapy ovládl, čímž dokonal senzační double.
„Je to neuvěřitelné, tohle mě nikdy nenapadlo. Určitě bychom byli pod velkou kritikou, kdybych po Giru teď Tour nevyhrál. Ale i kdyby to bylo jen Giro, byl by to skvělý rok. Teď je to paráda,“ vyprávěl s úsměvem od ucha k uchu v Nice.
Nezapomněl pochválit ani své nejbližší soupeře a skvělou rivalitu, kterou si mohou nyní fanoušci užívat.
„Tohle byla jedna z nejšílenějších Tour historie. Viděli jsme spoustu skvělých příběhů a soubojů. Díky všem fanouškům podél trati, jen bez těch chipsů v kopci bychom se příště obešli. Naši nutriční specialisté z toho nebyli nadšení,“ vzkázal Pogačar z pódia, kde si převzal trofej z české dílny.
A co další výzva cyklistického maniaka, v dobrém slova smyslu? Duhový dres.
Double Giro - Tour
- Fausto Coppi (It.): 1949, 1952
- Jacques Anquetil (Fr.): 1964
- Eddy Merckx (Bel.): 1970, 1972, 1974
- Bernard Hinault (Fr.): 1982, 1985
- Stephen Roche (Ir.): 1987
- Miguel Indurain (Šp.): 1992, 1993
- Marco Pantani (It.): 1998
- Tadej Pogačar (Slovin.): 2024
