Mnozí řadí tuto Grand Tour v žebříčku důležitosti až na třetí místo za Tour de France a Giro d´Italia. Ale španělská Vuelta byla například jediným třítýdenním etapovým závodem, který absolvoval Tadej Pogačar před tím, než loni fantasticky ovládl Starou dámu. Právě Vuelta a España odhalila světu mladičkého Slovince, který na ní skončil celkově třetí. I letos najdeme na startu závodníky, kteří mají za sebou zajímavý příběh a někteří před sebou možná velkou budoucnost.
Konec Jakobsenova návratu
Všechno to začalo šokující zprávou ze závodu Kolem Polska z 5. srpna minulého roku. Sprinter týmu Deceuninck-Quick Step přeletěl přes ne moc pevné bariéry a utrpěl úraz hlavy. Lékaři boj o jeho život zvládli, Fabia Jakobsena ale čekala řada dalších operací obličeje. Velký bojovník brzy začal směřovat k cyklistickému návratu. Stihl se také zasnoubit s přítelkyní Delore Stougjeovou. Především ale zvládl už 11. dubna nastoupit k prvnímu závodu od osudového pádu. První výhra přišla 21. července na menším etapáku Kolem Valonska. Po ní se dočkal i nominace na další Grand Tour, druhé v kariéře a opět jí je španělská Vuelta. „Jsme tady pro Fabia, vytvoříme mu sprinterský vláček, aby se mohl pokusit o vítězství v etapě. Byl by to skvělý příběh,“ nechal se před startem ve Španělsku slyšet Zdeněk Štybar. A právě on byl tím, kdo Jakobsenovi v úterý k výhře pomohl. „Můžeme říci, že je to konec mého návratu. I když nehoda v Polsku bude vždy součástí mého života, můžu to teď hodit za hlavu a jít znovu do sprinterských dojezdů. Protože to je to, v čem jsem dobrý,“ prohlásil Jakobsen.
Velverde už po patnácté
Už několik let mu kolegové v týmu přezdívají Dědeček. Není divu, déle než Alejandro Valverde ve španělském týmu Movistar působí snad už jen jeho šéf Eusebio Unzué. I v pelotonu tohoto ročníku Vuelty je rodák z Murcie v 41 letech jasně nejstarším závodníkem. Vuelta byla zcela logicky prvním závodem Grand Tour, který Španěl už v roce 2002 absolvoval, nyní je na své patnácté. Zda bude poslední, není vůbec jisté. Už na startu letošní Tour de France prohlásil, že po této sezoně ještě končit nechce. Hodně se však spekuluje o tom, že by tečku za kariérou mohl udělat na jeho oblíbených ardenských klasikách.
Skialpinista Palzer zdolává kopce na kole
Do světového pelotonu vstoupil Anton Palzer až v dubnu tohoto roku. S velkými závody měl přitom rodák z Berchtesgadenu zkušenosti už v dřívějších letech. Jenže v úplně jiné disciplíně – ve skialpinismu. V něm získal ještě letos v zimě stříbro na mistrovství světa. Pak se ale nechal zlákat cyklistikou. Na kole trénoval už dřív a měl skvělá tréninková čísla. Právě ta zaujala Ralpha Denka, šéfa týmu Bora-hansgrohe, který ho přes Instagram pozval na tréninkový kemp. Jenže Palzer si této zprávy všiml až o dva roky později. I tak se jeho cyklistický sen splnil a nyní absolvuje životní premiéru – závod Grand Tour. „Když jsem dělal skialpinismus, také jsme měli etapové závody, ale ty byly jen čtyřdenní, tak jsem teď zvědavý, jak zvládnu 21 dnů,“ popisoval osmadvacetiletý sportovec, pro kterého je velkou novinkou i závodění v horku.
Se zlatem z horských kol na silnici
Vuelta a España se pyšní hned třemi individuálními olympijskými vítězi na svém startu. Vedle Richarda Carapaze (silniční závod) a Primože Rogliče (časovka) zde svou grandtourovou premiéru zažívá v barvách týmu Ineos Grenadiers Thomas Pidcock – vítěz olympijského závodu horských kol! Právě tento dvaadvacetiletý Brit patří k univerzálům ražení Mathieuho van der Poela. Stejně jako nizozemský úkaz i on brázdí v zimě cyklokrosové tratě a v létě přesedlával na horské kolo. Letos k tomu na nejvyšší úrovni, a hned v nejbohatším týmu celého pelotonu, přidal i silniční závody. K řadě juniorských úspěchů si připsal loni stříbro na MS v cyklokrosu, letos pak na silnici vítězství na Brabantském šípu. A teď zkouší, jak zvládne tři týdny závodění v kuse.
Překvapivý muž v červeném. A teď smutný muž
Zisk červeného dresu byl pro něj splněným snem. Středa však musela být pro Reina Taaramäeho noční můrou. Estonec už dříve dosáhl na Giru a Vueltě etapového triumfu, ale ceněný trikot na kterékoliv ze tří Grand Tour až do pondělka nikdy neoblékl. Teď se mu to ve 34 letech povedlo, což, jak sám řekl, byla jedna z posledních příležitostí. „Je to něco neuvěřitelného, mít tento dres,“ prohlásil k relikvii, kterou v pondělí, když ji na sebe oblékl, políbil. Jenže teď se s trikotem musel rozloučit způsobem, jakým si to nepřál. Že o dres dřív, nebo později přijde, mu bylo jasné. „Každý den v něm je už nad plán, ale chci ho udržet, co to půjde,“ řekl jezdec týmu Intermarché-Wanty-Gobert. Už v úterý skončil na zemi, bylo to však v ochranné zóně 3 km před cílem, počítal se mu tak čas vítěze. Ve středu takové štěstí neměl, po hromadném pádu zůstal dlouho bez kola a peloton už dojet nestihl.
Oběti hromadného pádu
Středeční etapa měřila 184 kilometrů, a po většinu její délky se v ní nic nedělo. Prostě transport do cíle, kde si to rozdají sprinteři. Jenže s blížícím se koncem závodního dne se v pelotonu zvyšovala nervozita, což 11,5 kilometru před cílem vedlo k hromadnému pádu. Ten způsobil některý ze závodníků jedoucích v přední části pelotonu, a tak se za ním k zemi poroučela spousta cyklistů. Mezi nimi i favorité celkového pořadí. O červený dres přišel Rein Taaramäe, kterého v čele průběžného pořadí vystřídal Kenny Elissonde. Druhý je teď se ztrátou pouhých pěti sekund Primož Roglič, který se tentokrát pádu dokázal vyhnout. Stejné štěstí neměl Romain Bardet, jenž cílem projel dvanáct a půl minuty za vítězným Jasperem Philipsenem. Lídr týmu DSM byl značně podřený, držel se za koleno a zamířil rovnou do péče lékařů a je otázkou, zde bude dále pokračovat. Podobně dopadl i Mikel Nieve z týmu BikeExchange.
Související články
