Lídr Vuelty: talent s arogancí. Zářil i ve fotbale, Vakoč přiblížil těžkou situaci
Když se vysloví jméno Remco Evenepoel, vybaví se spoustě lidí jeho krásné cyklistické akce, kdy z dlouhých úniků dokáže ovládnout závod, jako třeba monument Lutych - Bastogne - Lutych. Zároveň však mnohým naskočí tak trochu navztekaný a hodně sebevědomý chlapec, který není úplně všem sympatický. „Zpočátku měl trošku problémy zapadnout do kolektivu, byl hodně mladý a zároveň působil trochu arogantně,“ vzpomíná jeho někdejší týmový kolega Petr Vakoč. Belgičanův talent je na týdenních podnicích nepopiratelný. Co ale ty třítýdenní?
Ačkoliv sestava Quick-Step Alpha Vinyl nebývala dřív na Grand Tours v popředí pozornosti kvůli celkovému pořadí, na letošní španělské Vueltě se karta obrací. Je to hlavně díky velkému belgickému talentu Remcu Evenepoelovi, který je lídrem celku v cyklistice proslulého manažera Patricka Lefevera. Teprve dvaadvacetiletý rodák z Aalstu nese na svých vcelku slabých ramenou (171 cm, 64 kg) hodně velké břímě. Navíc se ve čtvrtek dostal do červeného trikotu vedoucího muže španělského závodu, který se teď bude snažit vézt co nejdéle.
Grand Tour není týdenní etapák
V týdenních podnicích Evenepoel exceluje, letos ovládl Kolem Algarve. Na Kolem Norska v květnu pak konkurenci hravě smáznul. Největší radost svému šéfovi udělal suverénním vítězstvím na monumentální belgické klasice Lutych - Bastogne - Lutych. Jenomže Grand Tour? Zatím nastoupil jen na jedinou, kterou bylo loňské Giro d´Italia, což byl ale dost propadák. Nutno však říct, že ne až tolik Evenepoelovou vinou.
„Podle mě je jeho letošní sezona super, ale co se týče Grand Tour, musíme k němu být kritičtí. I když on vlastně žádnou ještě celou neobjel. Tým, a oni to ví, udělal loni velkou chybu, když ho po pádu a zranění na Lombardii, které bylo hodně vážné, poslali na jeho první Grand Tour, na Giro,“ vzpomíná František Raboň, který u Lefevera během své kariéry také jezdil.
Naráží na to, že loňské jarní Giro bylo vůbec prvním závodem, do kterého Evenepoela nasadili po hrůzostrašném srpnovém pádu. Tehdy dvacetiletý Belgičan nezvládl sjezd a přelétnul zídku mostu. Výsledkem bylo několik zranění, tím nejvážnějším zlomenina pánve.
Z fotbalu na kolo
Vraťme se ale ještě k Remcovým sportovním začátkům. Ačkoliv byl jeho táta Patrick také profesionálním cyklistou, jenž vyhrál třeba v roce 1993 klasiku Grand Prix de Wallonie, věnoval se jeho synek nejprve fotbalu. Hrál za mládežnické celky klubů R. S. C. Anderlecht nebo PSV Eindhoven a byl
