Kulhavý se zotavuje po nehodě: Už se vysmrkám
Zašitá brada, polámaný a bolavý nos, vyražené zuby. Čtyři dny v kuse u zubaře a na měkké stravě v podobě pudinků a kaší. Takové následky má biker Jaroslav Kulhavý po srážce s autem z minulého týdne. Čelní náraz pro něj ale mohl dopadnout mnohem hůř, a tak vicemistr světa v cross country bere nehodu s nadhledem. Dokonce už začal trénovat a v neděli chce závodit.
Byl to mžik, během kterého se před Jaroslavem Kulhavým najednou objevilo auto – z vedlejší silnice, zpoza domu. „Bylo to docela ve velké rychlosti a nečekané. Jel jsem na kole a najednou jsem jen cítil náraz hlavou do předního skla, do střechy. Byl to trochu šok,“ popisuje.
I když trénink na silnici je vždycky riskantní, podobný karambol s autem zažila šestadvacetiletá česká naděje pro olympiádu poprvé. „Byly nějaké menší strkačky, ale nikdy jsem nešel na zem. Věděl jsem, že mě to čeká a nemine. Na silnicích se mi takové situace stanou klidně dvakrát za trénink, ale většinou to člověk předvídá a může se podle toho chovat. Tady to ale bylo tak rychlé, že na to nebyl čas,“ dodává mistr Evropy.
„Řidič mi řekl, že jsem jel jako blázen, tak jsem se ho ptal, jak mám na kole jet. Přehlédl mě, byl asi taky trochu vyděšený.“ Zranění popisoval jako „bordel v obličeji“, nebezpečnost situace zase s černým humorem – „půl metru vedle a jel sem dodávkou bez majáku.“
„Člověku nic jiného nezbývá. Kdybych se s tím měl nějak moc stresovat, nebylo by to dobré. Vadí mi to, přeci jen mě to omezilo, ale uvědomuju si, že následky mohly být mnohem horší. Takže to beru tak, že se to stalo, koukám se dopředu,“ říká Kulhavý.
Sezonu má rozjetou skvěle, ve Světovém poháru byl třikrát na stupních vítězů, má šanci na celkový triumf. Proto jeho první myšlenka po srážce byla: Kdy budu moct trénovat? Začal znovu v pondělí, v neděli se chystá závodit na mistrovství světa v maratonu na trati dlouhé skoro 116 kilometrů. „Před závody Světového poháru potřebuju intenzivní záběr, ale je možné, že odjedu jen půlku a odstoupím,“ odhaduje vítěz dvou závodů Světového poháru.
Následky nehody jej totiž limitují. Brada se sice hojí, před odjezdem půjde na vyndání stehů, ale stále bere antibiotika. Otok z nosu s polámanými kůstkami ustupuje. „Už se dokonce i skoro vysmrkám.“ Dotek jej ale pořád bolí. A ucpaný nos jej omezuje v dýchání. „Doufám, že do závodu se to otevře a nebudu tolik trpět.“
Jeden z vyražených předních zubů by měl mít nahrazený ještě tento týden. „Druhý se bude dodělávat až po závodě v Kanadě. Je zlomený úplně u čelisti, takže půjde ven. Od nehody jsem až do pondělí trávil každý den u zubaře, který mi pokaždé něco dělal a umrtvoval. To bylo nepříjemné. Nikdy jsem tam nechodil rád a vadilo mi to, ale teď už jsem si zvykl.“
S rozbolavělou pusou a bez zubů ani nemůže jíst jako obvykle, a tak jeho jídelníček nyní obsahuje kašovitou, tekutou a měkkou stravu. „Kdybych si do něčeho kousnul nebo si s tím trochu hnul, bolelo by to.“ Živiny dokáže nahradit, s kuchtěním mu pomáhají maminka a přítelkyně. „Akorát jídlo mi trvá trochu déle, je s tím mnohem víc práce, než se člověk o sebe postará. Teď už se vracím k normálnější stravě, ale první dny jsem byl na jogurtech a pudincích.“
