František Prachař
8. července 2011 • 23:30

Extrém na kole: Jedu, nespěchám, kochám se

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

BLOG FRANTIŠKA PRACHAŘE - Ještě ve čtvrtek večer jsem uvažoval, že extrémní cyklistický závod Craft 1000 Miles Adventure přeci jen vzdám. Ráno jsem ale vstal a bylo mi trochu líp. Jedu dál. Už nespěchám, neženu se a užívám si krásnou přírodu.



Můj den začal cestou na poštu. Z batohu jsem vyházel spoustu věcí a domů jsem poslal celkem 6.5kilový balík. V něm mimo jiné i stan, náhradní hadry a náhradní boty.

Čtvrtek jsem ztratil a teď už si uvědomuju, že není kam se hnát. Úplně dobře mi stejně ještě není, když chci něco sníst, musím se raději zastavit a dostávat to do sebe pozvolna.


Jak si vedou ostatní závodníci a průběh závodu sledujte ZDE>>


Za dnešek jsem ujel asi 77 km, z toho zhruba prvních padesát bylo v relativně těžkým terénu, zbytek po silnici. Projevilo se ale, že na Slovensku jsou opravdu dvě třetiny trasy neprojetý. V jednu chvíli mě GPSka poslala do jakéhosi srázu. V něm jsem ztratil dvě hodiny, protože jsem nejdřív tlačil dolů a pak zase zpátky nahoru.

V tu chvíli jsem si zase vzpomněl i na medvědy, protože ti tady můžou bafnout kdekoliv. Žádného jsem sice neviděl, ale radši jsem si hlasitě zpíval. Asi by bylo příjemnější, kdybych jel ještě s někým, ale nedá se nic dělat.

 

K prvnímu checkpointu mi zbývá asi 60 km, dneska jsem to zapíchnul zhruba o půl sedmé, tělo je pořád ještě slabý. Občas do těch kopců ujdu deset kroků, musím zastavit a oddechnout si.

Craft 1000 Miles Adventure
závod cyklistů, chodců a koloběžkářů bez jakéhokoliv zabezpečení napříč Slovenskem a Českem

trať měří 1600 km, celkové převýšení činí 30 km

Ale rozhodně si nechci stěžovat, snažím si užívat především krajinu a poznávám vlastní limity. Zatím jsem zjistil spíš co ve mě není a to sem myslel, že snesu docela dost.
Obdivuju lidi, co už jsou na druhým checkpointu, mně to přijde fakt nemožný.

Páteční noc strávím ve vesnici Valča, v jednom baráku jsem ukecal lidi, aby mě pustili na kavalec. Všichni jsou tu skvělí a hrozně ochotní. Je na nich vidět ta horská mentalita, za ničím se nehoní, jsou celkově komunikativnější a vysmátější. Jeden místní i poznal, že jedu závod, nedávno tu totiž kvůli němu měli televizi. Ptal se jestli mám hlad a zval mě na jídlo, ale já chtěl jet ještě dál.

Co bude dál? Těžko říct, tělo může říct "dost" a nevím, jestli pak nevzdám. Zítra ale jedu zase dál.

Účastníci se museli i přebrodit řekou
Účastníci se museli i přebrodit řekou

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud