Byl to závod, který toužil vyhrát, předvést se ještě víc. Na Monumentu Kolem Flander však skončil Zdeněk Štybar až na 36. místě. Velký vliv na to měly předchozí žaludeční potíže a s nimi spojený nedostatek sil. „Mrzí mě to, protože myslím, že jsem měl formu na to, abych byl hodně blízko tomu závod vyhrát,“ litoval český závodník, který byl řazen mezi favority. Potíže už ale český cyklista belgické stáje Deceuninck-Quick Step hodil za hlavu a po nedělním závodu odjel na pár dnů za rodinou do Antverp, aby učil jezdit na kole svého tříletého syna Lewise.
Před Monumentem Kolem Flander jste měl zdravotní potíže. O co šlo?
„Chytlo mě to ve čtvrtek k večeru, kdy mě strašně začalo bolet břicho. Nevěděl jsem, co to je, myslel jsem, že jsem jenom něco špatnýho snědl. Takže jsem doufal, že druhý den ráno vstanu a bude to dobrý. Odjel jsem na hotel, protože jsem měl v plánu, že si v pátek zajdu objet finále Flander. Což jsem taky udělal, ale cítil jsem, že to není úplně ono. Byl jsem zesláblý a unavený. Ale pořád jsem si myslel, že je to špatným jídlem plus celkovou únavou ke konci klasik. To bývá normální. Takže jsem tomu nedával větší pozornost. Ale když jsem se ještě v sobotu necítil úplně supr, byl jsem už trochu v nervech.“
V neděli před startem už to bylo lepší?
„Když jsem se vzbudil, tak už to bylo celkem dobrý. Tak jsem doufal, že to bude v pohodě i při závodu. Ale jakmile se začalo jet, cítil jsem, že to není úplně ono. Ale na druhou, já se při těchhle dlouhých závodech někdy rozjedu až po 180 kilometrech, kdy se mi začne jet dobře. V to jsem doufal i na Flandrech, pořád jsem při závodu věřil, že se mi pojede líp, že se to zvedne. Měl jsem momenty, kdy se mi chvíli jelo super, ale o kopec dál to zase bylo strašný. Takže to byl pro mě takový divný závod. Ale teď mám do neděle ještě necelý týden, abych se dal dohromady, tak doufám, že to bude dobrý.“
Takže se pořád ještě necítíte úplně fit?
„Když nejsem v nějaké velké zátěži, tak nevím, že by mi něco bylo. Ale jakmile jdu do nějaké maximální intenzity, tak tam mě to brzdí. On vlastně Philippe Gilbert měl to samé, ale měl to o nějaké dva dny dřív. A jelikož jsme na Harelbeke a Gent-Wevelgem byli spolu na pokoji, myslím, že jsme chytli oba to samé.“
To moc nepotěší…
„Mě to mrzí, protože myslím, že jsem měl formu na to, abych byl hodně blízko tomu závod vyhrát. To se nepovede každý rok. Takže to mrzí, ale hodil jsem to za hlavu a doufám, že to vyjde na Roubaix.“
Jak se vlastně takové situace, kdy někdo z týmu onemocní a má spolubydlícího na pokoji, řeší? Přichází na řadu stěhování?
„Většinou to tak je. Třeba na soustředěních, jak je někdo nemocný, tak okamžitě letí domů, aby nenakazil ostatní, nebo má samotku (smích). To je pak stejné i při závodech nebo na Grand Tour. Jakmile někdo začne jenom smrkat, dostane okamžitě jiný pokoj. Takže se na to celkem dbá. Ale tohle bylo bez nějakých příznaků, přišlo to z ničeho nic, což je takové pitomé.“
Na výkonu se to potom podepsalo. Měl jste i nějakou dietu, že jste byl potom zesláblý?
„To ne, ale asi jsem do sebe nedostal to, co bych měl. Jídlo jsem do sebe musel soukat. Ale při závodě už jsem neměl problémy, snažil jsem se dodržovat svoje rituály, jedl jsem, co jsem potřeboval. Ale byl to závod dlouhý dohromady 280 kilometrů. Navíc to není jako Milán-San Remo, kde se dá prvních, řekněme, 150 kilometrů schovat v balíku. Na Flandrech na těch úzkých cestičkách nahoru dolů je to o tom, že i když tam jedete v balíku, tak to stojí energii. Jsou tam i důležité momenty, třeba už na patnáctém kilometru je zúžení přes město, takže už tam chce být každý vepředu, aby to tam náhodou nelehlo, aby se to tam nemuselo zbytečně dojíždět. Boj o pozice je tam hned od startu.“
Na Flandrách jste měl trochu smůlu i v tom, že jste měl defekt, k tomu žaludeční potíže. Věříte, že jste si to už vybral?
„Tak on ten defekt byl ještě v celkem dobrý moment, i když potom jsem se tam musel delší dobu vracet dopředu. Možná to trochu energie navíc stálo, ale určitě to nebylo, jako kdybych měl defekt v závěrečné části. Tohle ani neberu jako nějakou smůlu.“
Máte ještě pořád nějakou dietu?
„Ne, jenom jsem se vyvaroval syrové zelenině, ale jinak jsem jedl to, co jsem potřeboval a říkal si, že buď to klapne, nebo ne. Závod je strašně dlouhý, náročný, takže tam opravdu potřebuju do sebe dostat každou kalorii, aby bylo tělo zásobené.“
Odjel jste domů do Antverp dát se do kupy. Kdy se vracíte k týmu před Pažíž-Roubaix?
„Pojedu tam až ve čtvrtek. V pátek si to jedeme projet, nějaký posledních 80 kilometrů. A pak už zůstávám do neděle s týmem.“
Jak se těšíte na Roubaix?
„Samozřejmě se těším. Ale byl bych radši, kdyby se mi povedly Flandry a šel bych na Roubaix s trochu víc klidnou hlavou. Můžu si sice říct, že jsem vyhrál dvě pěkné klasiky, ale i tak tam toho letos na jaře mohlo být víc. Ale mám ještě jeden závod před sebou, tak doufám, že se to třeba povede tam.“
Témata:
cyklistika, nemoc, problémy, Paříž-Roubaix, Zdeněk Štybar, sport, Kolem Flander, Cyklistika na Heureka.cz
Související články
